Roztříštěná (2021)

************

„Potřebuju vyprošťovák," zahuhlala Thesa, když se k nám přidala na verandu.
Slunce už bylo vysoko na obloze a v dálce se začaly ozývat první tóny dnešní vlny koncertů.
Jakmile jsme s holkama doklopýtaly zpět do chatky, zvládla jsem se jen převléknout a okamžitě jsem odpadla. Sofi se mě snažila ještě nějakou dobu zpovídat, ale když viděla, jak jsem unavená, nechala mě.
Thesa celou cestu zpět k chatce nepřestávala mluvit o mně a Bastienovi. Nebyla to ostrá slova, ani výčitky, ale i přesto jsem poznala z jejího hlasu jakousi zášť. Věděla jsem, že prahne po pozornosti, ale nikdy by mě nenapadlo, že bude až tak nepřejícná a jízlivá. Možná to bylo jen tím alkoholem.
Alespoň jsem v to doufala.
„To bych řekla," zaúpěla Ellie. „Chrápalas jak dřevorubec! Vůbec jsem se nevyspala," podávala jí vodu a malý růžový prášek na bolest hlavy.
„Nechrápu," zamračila se na ni Thes a prášek si vzala.
I mě bolela hlava. Pravda byla, že jsme vypily hodně piva a málo vody, takže jsem se tomu nedivila. Růžová pilulka byla záchrana.
„To teda chrápeš," nedala se Ellie.
Opravdu vypadala, jako by ji přejel tank. Měla rozcuchané vlasy a váčky pod očima. Nikdy jsem ji tak neupravenou neviděla. Pokaždé byla jak ze škatulky. Kdyby ji takto viděla její máma, zbláznila by se.
„Jdi se bodnout," sesunula se Thes na schodek verandy.
„Takže? Jak to dneska bude?" načnula si Sofi energeťák.
„Jelikož jsme propásly snídani a odpočinek, navrhovala bych oběd a pak pivo a první vystoupení," zasmála jsem se.
„Nee," chytla se Thesa za hlavu. „Pivo ne."
„Gin s tonikem?" nadhodila jsem.
„Lepší," přikývla.
Displej na telefonu, který jsem měla položený na stolku, se rozsvítil. Věděla jsem, že to je Bastien. Psal hned brzy ráno, jak vyjížděli s klukama na rozhovory. První zprávy jsem prospala, takže jsem mu psala až někdy kolem dvanácté, že mu taky přeju hezké ráno a že příště poslední IPU vynechám.
Natáhla jsem se pro mobil, abych si zprávu přečetla.

Bolehlav? :D
Jinak... Aby se to k tobě nedostalo nečekaně...
Jsme v novinách.
A nejen my.

Pod textem byly přiložené dva odkazy. Když jsem klikla na první, viděla jsem Bastiena, jak mě drží v náručí a jeho rty jsou přilepené na mých. Nad fotkou stál titulek: Frontman kapely Obsidian a jeho nový objev. Následovala série spekulací a dohadů a pod nimi další naše společné fotografie, kde mi bylo vidět i do tváře. Sice jen trochu, ale bylo...
Druhý odkaz nás zachycoval s holkama, jak nás ochranka pouští do kempu. Bylo nás poznat. Pokud tohle uvidí rodiče, budou vědět, že jsme to my.
„Sakra," vypadlo ze mě.
„Co?" naklonila se mi Sofi přes rameno. „Ale ne," zaúpěla stejně jako já.
„O co jde?" vyrazila za námi i Ellie.
Sofi jí podala telefon.
„Do psí prdele!" ulevila si a přibližovala si jednu fotku za druhou.
„Když už Ellie tak nadává, tak to musí být výživný," zabrblala Thesa.
„Jsme v bulváru," odpověděla jí Sofi.
„Jako kdo?"
„My," ukázala na nás.
„Jakože všechny? Ne jen tady Lolita s princem Krasoněm?"
„Když už vtipkuješ, je čas na alkohol," zamračila jsem se na ni.
V tu chvíli ale Ellie začal zvonit telefon. Ona se po něm třesoucí rukou natáhla.
„Ahoj, mami," hlesla opatrně do telefonu. „Ne, počkej. Měly jsme propustky. Nic se tam nestalo. Prostě jsme jen... Mami," odmlčela se a zoufale zavřela oči. „Ale festival... Mami... Jsem tu s holkama... Ne... Fajn."
Když telefon položila, byla naprosto odevzdaná.
„Potřebuju se napít," podávala mi telefon.
„Napít?" pozvedla jsem obočí.
„Jo," přikývla a v jejích očích bylo nějaké odhodlání, které jsme neznaly. „Chci něco tvrdýho. Protože než si pro mě dojede, tak si to tady chci užít."
„Jsi si jistá?" zeptala se jí Thes starostlivě.
„Zrovna ty mi tu kázej o tom, že nemám pít," otočila se na ni Ellie nazlobeně.
Něco se stalo. Něco, co ji zlomilo.
„Oukej," dala Thes ruce k ramenům, „tak teda něco tvrdýho. Převleču se a půjdeme?"
„Fajn," přikývla.
My už jsme byly nachystané na další den. Všechny jsme měly kraťásky, jen tílka a trička jsme měly každá jiné. Já měla tričko Guess s krátkým rukávem, které jsem si uvázala nad pupíkem na suk. Sofie měla černé tílko a Ellie měla obtažené bolerko sahající jen pod prsa. Každé z nás to slušelo trochu jinak. Když se z chatky vynořila Thes s kraťáskama, vrškem od plavek a na něm jen volně přehozenou bílou košilí, bylo nám jasné, že chce prostě zaujmout.
„Jdeme hvězdy?" nasadila si sluneční brýle a sáhla po energeťáku.
„Jdeme," přikývla Ellie.
Se Sofi jsme si jen vyměnily nejisté pohledy, ale nic jsme nenamítaly. Naopak jsme si pobraly věci, zamkly chatku a vyrazily zpět do víru festivalové hudby.
Cestou jsme se zastavily u stánku s jídlem a pitím. Daly jsme si obojí. Potřebovaly jsme zaplnit žaludek, než do něj nalijeme další dávku alkoholu.
Po jídle, panáku vodky a se dvěma kelímky ginu s tonikem jsme se přesouvaly na první vystoupení toho dne.
Sedly jsme si na trávu o kus dál, protože jsme se ještě necítily na pořádnou akci v kotli. Panovalo mezi námi jakési napjaté ticho. Možná to byla únava, nebo to byla Ellina radikální změna, ale najednou jsme tam jen seděly, pohupovaly se do rytmu a občas zpívaly zároveň se zpěvákem.