Because I can't live without you

Dopis

A tak tam stáli v objetí a jeden druhého se nemohli nabažit. Oběma se v hlavách motalo to samé. Jak jen mohli tomu druhému tak ublížit? Jak? Ale taky PROČ? Když se vám hlavou honí takovéhle myšlenky, zjistíte, že jste vlastně sobec. Ono, každý je sobec, někdo víc a někdo zase míň. A právě v takovémhle rozpoložení si uvědomíte, jak sobecky jste se chovali. Jak jste mysleli jen na sebe a nestarali se o druhé. Ale tohle je přeci lidské. Když byste řekli, že jste nebyli ani jednou sobečtí, byla by to lež jako věž.

"Ehmm..." Ginny s Harrym se od sebe neochotně oddělili a podívali se odkud šel ten hlas. Byl to ten mladý bystrozor, který se na ně uličnicky usmíval.
"Jo... no... Ginny tohle je můj parťák Samuel. Vlastně dneska jsme spolu pracovali poprvé. Normálně bych byl asi s Ronem, ale ten musel jít jinam."
"Aha, těší mě Samueli."
"Nápodobně, nerad jsem přerušil vaší intimní chvilku, ale tahle..." sklopil pohled k omráčené ženě na zemi "Se může kdykoliv probrat. Takže já bych šel rovnou na ministerstvo. Tam jí předáme."

Smrtijedovec, který byl vlastně žena už klečí někde v base a Molly si nemohla nechat ujít takovouhle významnou chvíly. A tak se už další den konala u Weasleyových rodinná sešlost. A že jich tam bylo. Molly, Artur, Lily, James, pan a paní Grangerovi, Harry, Ginny, Jamie, Ron, Hermiona, Rose, Bill, Fleur... No prostě úplně všichni z rodiny.

A tak se není čemu divit, že v šest hodin a něco málo minut stáli Harry s Ginny před dveřmi Doupěte.

"Mami! Ťati!" To je malý Jamie vítal. Neviděli se tak krátkou dobu, ale tomu neposedovi už rodiče chyběli.
"No konečně! Ahoj Harry, ahoj Ginny!"
"Ahoj mami."
"Vy musíte pokaždé přijít pozdě co?"
"Přišli jsme pozdě o 3 minuty."
"Harry! Jsem moc ráda že vás tu vidím, ale stydne večeře! Tak pojďte, pojďte!"

Molly je musela samozřejmě oba dva obejmout, byl to už takový zvyk, že je všechny objala při vchodu do domu.

Večeře byla skutečně delikátní. To by to nebyla Molly, aby každému nedala na talíř ještě nášup, takže všichni odcházeli opravdu přejedení. A jak už bylo zvykem, Molly je všechny při odchodu objala.

...

...

...

Je polovina července. James Sirius už není batole, nýbrž třináctiletý pohledný kluk, který bude v září nastupovat do třetího ročníku v Bradavické škole čar a kouzel. Albus Severus Potter je jedenáctiletý klučina, který pojede tenhle rok do Bradavic poprvé. To malá Lily si ještě počká. Lily Lenka Potterová totiž do oné magické školy nastoupí až za jeden dlouhý rok. Tahle malá dívenka se už nemůže dočkat. Vždyť kdo taky.

James si často hraje na velkého brášku, bez kterého se Lil prostě neobejde. Ta se tomu samozřejmě brání, vždyť je už velká. Je jí celých 10 let. Už není žádný prcek! Bohužel, k Lilyině smůle, se bez něj opravdu často neobejde. Albus se pořád snaží Jamese napodobit, tedy v tom starání. Moc mu to nejde, ale zase dává Lil k Vánocům i narozeninám ty naprosto nejlepší dárky. James vymyslí většinou nějakou blbost. V tomhle je Alb naprosto nepřekonatelný. I rodiče nebo babičky a dědové na něj nemají...

"Harry!"
"Ano zlato?"
"Přišla ti pošta."
"Z ministerstva nebo rodina?"
"To nevim, ale vypadá to na mudlovskou poštu."
"Cože? A proč křičíš přes celý dům? Nemůžes za mnou dojít?"
"Říkám, že to vypadá na mudlovskou poštu!"
"Aha, tak to Ginny prosímtě rozbal. Něco dodělám a hned přijdu."

Harry ale nemusel nikam chodit, Ginny totiž přišla, respektive přiběhla rychlostí blesku až za ním.

"Co se děje Ginny? Stalo se něco?"
"To je od Dursleových..."
"Cože? Co ti po nás chtějí?"
"S Dudleym a Petunií jsi se přece rozešel v dobrém, nebo ne?"
"To ano. S Vernonem se dá říct taky, ale stejně... Proč se ozvali až teď a jak zjistily adresu?"
"Jak to mám Harry vědět? Radši si to přečti. Já si přečetla jen podpis a pak jsem přiběhla za tebou. Tohle jsou tvoje záležitosti."
"Ale notak, záležitosti to jsou moje stejně jako tvoje, takže si to přečteme oba, ano?"
"Tak dobře..."