Because I can't live without you

Hannah

"Vítejte u dnešního utkání famfrpálu. První tým se skládá z pana Harryho, pana Joshe a pana Albuse. V druhém týmu jsou paní Ginny, pan James a slečna Lily. Komentuje svobodná skřítka Viki." To právě začínal zápas. Zahrada by byla moc malá, takže se všichni přesunuli na louku, která sousedila s Potterovic domem. Viki stála uprostřed a v rukou třímala camrál "Zápas začíná!" Vykřikla a vyhodila ho do vzduchu. Nikdo po ní nechtěl, aby celé utkání komentovala, ale proč jí to upírat? Alespoň mají přehled a když jí to baví... "Svobodná skřítka Viki vyhodila camrál. Jako střela se jej ujala paní Ginny. Teď přihrála panu Jamesovi a ten jí přihrál nazpět. Paní Ginny provedla parádní výkrut, čímž obletěla pana Albuse, který na ni útočil a opět přihrává panu Jamesovi. Už jsou u branky. Pan James se chystá střílet, ale vypadá to, že pan Harry mu to nedovolí. Teď upustil camrál. Wow! Tým číslo dvě vede 10:0. Pod panem Jamesem totiž letěla nikým nezpozorována slečna Lily! Jen co pan James jakoby omylem upustil camrál, slečna Lily ho chytla a vstřelila do branky! Skvěle týme dvě!"

Byl to opravdu úžasný trik, který skvěle zmátl soupeře. James ani Ginny to už neřešili, ale Lily ano. Byla na sebe tááááák hrdá. Vždyť kdo by nebyl? Vemte si, že je vám teprve deset let a všichni vás proto považují za malou. A to, že nemáte žádného mladšího sourozence, z vás dělá ještě mladší. Ale i přes tyto nezanedbatelné faktory jste se dokázali trefit camrálem do té obruče. Jen škoda, že ostatní se tím více nezaobírají. Ale vždyť se vám to tak povedlo!
"LILYANO!"
"A-ano Jamesi?"
"Mezitím, co jsi byla naprosto mimo a myšlenkama očividně létala někde v bezprostorové dimenzi, prohráváme 30:10. A hrajeme do 60. Tak sebou pohni."
"Ale Jamesi! Nebuď na Lily tak ošklivý! Prostě se jen zasnila, ty bačkory co hrají proti nám to nemají šanci vyhrát."
"Ano mami."
"Skvěle. . . . ." usmála se Ginny a očima přelétla přes Jamese, právě probranou Lily a zastavila se na Viki ". . . . .My už můžeme paní rozhodčí." Usmála se na Viki, která jí laskavý úsměv opětovala a znovu odstartovala jejich malé utkání.

A kolik že to nakonec skončilo? Tým číslo jedna (tedy Harry, Josh a Alb) vyhráli 60:40. Ono se není čemu divit, když byla Lily skoro celé utkání zasněná. I tak si ale druhý tým vedl na výbornou. Nesmíme přeci opomenout, že Ginny hrála nějakou tu dobu famfrpál profesionálně. Až na to, že hrála chytače a teď bez zlatonky nemohla použít své dovednosti. Stejně jako Harry.
"No tak fajn. Vyhráli jste." Musel po téměř půl hodině přemlouvání uznat James.
"Tak vidíš!" Poplácal ho po zádech dobrácky Josh.
"Abys ty neměl pravdu, co?"
"Samoz..." To, co chtěl Josh říct se ztratilo v Lilyině výkřiku "MAMÍ! UŽ JE TU SÁRA!" A opravdu již zmiňovaná sova se blížila k domu Potterových.
"Skvěle..." zamumlala si přibíhající Ginny s Harrym po boku. Jen co Sára předala dopis Harrymu, všichni se okolo malé obálky shlukli. James, Alb i Lily už o Hannah samozřejmě věděli a tak se není čemu divit, že byli zvědaví.

Ahoj,

Tento termín čas máme a i když je to trochu neuvěřitelné, s dopravou souhlasíme. Holt si musíme zvykat na všechny kouzelnické vychytávky. Hannah je nadšená a už se k vám moc těší, stejně jako my dva. Už aby ty zbývající dny uběhli a my mohli tuhle situaci řádně rozuzlit.

Dudley a Marie Dursleyovi

"No ne.... dneska jsou nějak struční."

Uběhly zbývající dny do návštěvy a u Potterů se už finišuje. Je led v pití začarovaný tak, aby se neroztál? Je u venkovního stolu dost židlí? Je Lil připravená? Ono totiž donutit Lily, aby se oblékla a učesala jako dáma, je opravdu umění. Alb si z ní kolikrát dělá srandu, že je takový třetí syn Ginny a Harryho. Ale copak za to Lil může, že má radši kraťasy než sukni? Že má radši vlasy rozpuštěné nebo v culíku, než v kdovíjakých drdolech a profesionálních účesech? Ne. Samozřejmě že za to nemůže. Ale to zkuste vysvětlit Jamesovi a hlavně Albovi. Nemožné.

"Lilyano! Tak jsi už?"
"Ale Jamesi! Nekřič na ni tak."
"Jak poroučíte paní mami generálko! Lilyanko. Zlatíčko. Miláčku můj milovaný. Jsi už hotovinká?" Zeptal se James až moc přeslazeným hlasem.
"Jo už jsem..."
Lil konečně vystoupila ze svého pokoje. A že jí to slušelo! Své ohňové vlasy měla stažené do ledabilého drdolu, který působil jaksi nonšalantně. Na sobě měla letní bílé šaty po kolena, v pase převázané červenou mašlí a na sukni drobné červené kvítky. Tyhle šaty dostala k narozeninám, které má 21. června. Od té doby je na sobě neměla.
"Vypadáš nádherně!" Zhodnotila její zjev Ginny a už se chystala na přemístění k Dursleyovým. Ještě najít polorozbitý černý hrnek. Tenhle krám hodný leda tak na vyhození je jejich rodiné přenášedlo. Naposledy se podívat na dům a plop tam kde stála Ginny je teď pouze sešlápnutá tráva, která se pomalu narovnává.

Před upraveným domkem je zničeho nic zjevila krásná rudovlasá žena v černých letních šatech. Na první pohled bylo poznat, že se svým účesem strávila více času než je normální. Žena se rozhlédla a pohledem zakotvila na tak desetileté nebo jedenáctileté dívence, která ji sledovala skrz okno onoho upraveného domu. Po chvíly očního kontaktu dívenka odběhla od okna někam do hlouby domu. Jako na povel se rudovlasá čarodějka rozešla k hlavním dveřím. Nestihla ani zazvonit nebo zaťukat a už jí otvírala drobná hnědovláska.

"Dobrý den, vy budete Ginny Potterová."
"Pro vás jenom Ginny. Pokud se nepletu vy bedete Marie, že?"
"Ano, těší mě. Ale dost formalit... Vždyť jsme vzdálené příbuzné. Co kdybychom si tykaly?"
"Tak tedy ano. Byla to Hannah, kdo se na mě koukal skzr okno?"
"Ano."
"Aaaaa dobrý den paní Potterová." Pozdravil Ginny muž, který ale rozhodně nevypadal tak, jak ho Harry popisoval. Jestli byl někdy opravdu bečka sádla, tak ty doby jsou už dávno pryč. Byl sice trochu baculatý, ale tlustý rozhodně ne.
"Dobrý den pane Dursleyi. Prosím tykejte mi."
"Dobře, nápodobně Ginny. Jinak my jsme už připravení na to... no tamto. Jo už to mám, na přemístění." Usmál se na malou holčinu, která se držela v jeho těsném závěsu.
"Dobrý den." Pípla tiše
"Ahoj, ty jsi Hannah že? Tykej mi prosím. Jsem Ginny."

"Je skvělé, že proti vám nemá nikdo dům, jinak bychom museli poodejít trochu stranou." Rozhlédla se Ginny po okolí. Dudleyův a Mariin rodinný domek stál na kraji města, s hlavním vchodem pryč od městského ruchu. Takže za pečlivě upravovaným živým plotem byla už jen příjezdová cesta, garáž a cizí pole. Ginny se dotkla hůlkou hrníčku, přičemž na ní všichni tři Dursleyovi koukali jak na blázna.
"Odpočet nastaven, teď si urychleně zamkněte dům a chyťněte se tohohle hrníčku." Začala již spoustakrát zmiňovaná rudovláska udílet rozkazy. Nikdo jí ani neodporoval.

Dveře jsou zamčené, všichni se drží přenášedla a plop.