Because I can't live without you

Přátelství 2

Původně jsem kapitolu přidávat ani nechtěla, ale vyhecovaly mě k tomu vaše komentáře. Zkuste si jí užít :D

*******

"Tak a jsme tady." Usmála se Ginny a pohledem zabloudila směrem k domu. Už chtěla vykročit, ale pak jí napadlo, že by mohla zkontrolovat Dursleyovi, kteří jsou nějak potichu. Hannah se vesele rozhlížela kolem sebe. Přemístění ji očividně žádné závratě nezpůsobilo. Dudley se také držel, ikdyž byl trochu bledý v obličeji. Ale chudák Marie. Té to očividně vůbec nesedlo. Držela se za břicho a v obličeji byla jemně nazelenalá.

Ginny si přilevitovala sklenici se studenou vodou a podala jí Marii. Ta ale jen odmítavě zavrtěla hlavou a se slovy že to přece zvládne se vydala přivítat se s Harrym, který právě přicházel.

Marie byla opravdu příjemná žena , po chvilkové dezorientaci se naplno rozpovídala. Zrovna pili dýňovou šťávu, protože temperamentní Marie chtěla co nejsnadněji vklouznout i se svou dcerou do světa kouzel. A tak ochutnala dýňovou šťávu, dýňové paštičky, Bertíkovi lentilky tisíckrát jinak, Žabky, s opravdovým zájmem poslouchala krátké příběhy z historie kouzelníků a dokonce si i pročetla Jamesovi učebnice. Zvláště jí zaujalo Přeměňování. Oproti Mariině temperamentní povaze byl Dudleyův klid opravdu hodně zřetelný. Pouze seděl a poslouchal o čem si ostatní povídají. Bylo ale poznat, že ho zaujala výuka lektvarů.

Hannah byla trochu po Marii a trochu po Dudleym. Z počátku se jevila jako otec. Tichý zájem. Ale potom se rozpovídala, že mohla konkurovat své matce kdo toho víc namluví. Stejně jako Dudleyho ji zajímali lektvary.

"A kde máte Lukase?" Zeptala se malá Lily, která se rozhodla zapojit se do konverzace dospěláků, z které byla zatím úspěšně vynechávána.
"Lukas zůstal doma u babičky." Usmála se na malou dívčinku Marie "On je nemocný, má neštovice a jelikož já i Dudley pracujeme neměl by kdo s ním zůstávat doma. Takže pobyt u babičky, je řekla bych, příjemnější pro obě zůčastněné strany." Usmívala se dál Marie jako měsíček na hnoji. Nutno dodat, že díky ní u stolu nikdy nevládlo ticho a nějakou tu pozitivní náladu také rozdávala, ale všem už drnčeli uši, takže Harry diplomaticky nabídl, jestli si nechtějí vyzkoušet let na koštěti. Marie ihned souhlasila za celou rodinu. Košťat měli Potterovi dost, takže po chvilkovém hledání našli další čtyři košťata. Sice to byli starší modely, ale pořád létali a to je hlavní.

"No, j-já si nejsem jistá, jestli to chci zkusit..." Prohlásila Hannah po tom, co předvádějící se Albus málem slítl z koštěte. "Ale ne, je to bezpečné, Alb je jenom pako, takže se není čemu divit." Mrkl na Hannah James, který okázale ignoroval Albův naštvaný pohled. "Nevím nevím jestli jsem zrovna já to největší pako..." nenechal to Alb plavat. Jak by také mohl? Jak by se mohl nechat urážet před tak hezkou holkou? Sice je příbuzná, ale to nevadí, první dojem je prostě důležitý. "Pojď já ti pomůžu." Usmála se Lily na zmatenou Hannah a už jí odváděla od kluků. "Ty se taky nemůžou nikdy chovat normálně." Osvětlila celou situaci a vzala dvě košťata do rukou. "Na, tohle je sice docela staré, ale na ovládání je to to nejlepší, co u nás najdeš." Podávala jí Lily koště, na kterém bylo vyryto dětskou rukou několik srdíček, pár květin a občas nějaké to jméno. "Toho si nevšímej..." Začervenala se Lily. Bylo jasné, že tohle koště bylo její a ona neodolala a jednoduše si ho ozdobila. Proč také ne? "Ale vždyť je to moc pěkné." Pochválila Hannah Lilyino koště, protože si všimla, že se rudovláska skoro o hlavu menší červená. Lily byla opravdu malého vzrůstu, asi po babičce Molly, protože její rodiče malí nebyli. Hannah se rozhodla že jí tahle drobná dívenka nezahanbí. To by byla ostuda. Mladší, pružnější a ještě odvážnější! To tak! "Tak jdeme na to." Rozhodla Hann po chvilkovém přemáhání strachu.

"A opravdu se to nezlomí?" Ptala se zrovna pár metrů od dívčí dvojice Marie. "Neboj, tyhle košťata nejsou jako ty na uklízení, tyhle se jen tak nezlomí." "No tak dobře, že to říkáš tyyy......"

"Podívej Dudley, tvoje žena se už vznáší." Smál se Harry. Jakmile se veškeré ženské osazenstvo s Jamesem a Albem v čele přesunulo k létání, oni dva se odklidili do stínu k domu, že si popovídají. Je toho tu tolik. Rozešli se v dobrém, to ano, ale stejně je to až příliš dlouho.  "A Hann to celkem jde." Okomentoval Harry i mladou Dursleyovou. "No jo, ona je nezmar po Marii." Zasmál se na oplátku Dudley. Od té doby co byl Harry v pátém ročníku a Dudley se mu tenkrát vysmál, že nemá rodiče se toho hodně změnilo. Dudley se hodně změnil. Nejdřív ten útok mozkomorů. Dursleyovi tenkrát odvezli malého Dudleyho na Harryho doporučení ke svatému Mungovi, aby s ním něco provedli. Jen co se Dudley uzdravil, uvědomil si, že kouzelníci to opravdu nemají lehké. Na pokoji byl s nějakým chlapcem, který uměl čarovat a přišel o rodinu. Ten mu vysvětlil jak se všechny věci v kouzelnickém světě mají, jak je těžké udržet se naživu. Až měsíc po té nehodě si Dudley uvědomil, že se mu to opravdu nezdálo, ale všechno to prožil. No a potom to stěhování. Několikrát jim přišel anonymní dopis s kouzelnou pečetí, že se mají přestěhovat, protože jsou příbuzní Harryho Pottera. No a potom to všechno skončilo. Dudley si vzal Marii, narodila se jim Hannah, na kterou je náležitě pyšný a chvíli potom i Lukas, kterého si váží neméně. Má skvělé děti, úžasnou ženu a když to tam uváží tak i zajímavé příbuzenstvo.

"Dudley..." Promluvil do nastalého ticha Harry "... Co kdybychom smazali všechno co bylo. Byli jsme neuvážliví a myslím, že teď už bychom takové věci nevypustili z úst." "Naprosto souhlasím. Dlužím ti omluvu. Za všechno co se stalo před lety. Za ty věci co jsem ti dělal a říkal. Prostě za všechno." "Nic se nestalo, i já se omlouvám." A vzájemně si potřásli rukama.