Because I can't live without you

Omlouvám se

Z pohledu Ginny

Pláčem jsem byla tak vysílená, že jsem ani neslyšela Harryho přicházet. Jednoduše jsem se ráno probudila v tom samém křesle, do jakého jsem si včera v podvečer sedla. Teď jsem se trochu styděla. Ta moje tvrdohlavost... Kdybych včera nezavinila tu hádku, tak bych neusnula kvůli pláči. Neříkám, že Harry je v tom nevinně. To tedy ne, ale mohla jsem mít víc rozumu. Opravdu jsem se chovala jako nějaká rozmazlená puberťačka. Když jsem neudělala večeři, přeci na Viki nenechám i tu snídani. Tak jsem rychle vstala z toho proklatě příjemného křesla. Až teď jsem si všimla krásných slunečnic, co ležely na mém pracovním stole. Zvedla jsem je. Byly opravdu krásné...

Teprve po chvíly jsem si uvědomila, že vedle svazku slunečnic je jakýsi papírek. Byl na něm nakreslený, no, spíš vytištěný medvídek. V rukou držel krásné srdíčko. Pak tam bylo ručně napsáno Sorry.

Teď už jsem nečekala na nic. Prostě jsem položila ty růže i vzkaz na stůl a sprintovala jsem do koupelny. Tam jsem si jenom rukou prohrábla vlasy. Kupodivu jsem nevypadala zle. Díkybohu, že jsem si včera nedala řasenku! To bych jí měla rozteklou až na krku. Rychlým krokem jsem vyšla z koupelny a zamířila do naší společné ložnice, kde musel tuhle noc spát Harry sám. Kupodivu tak nikdo nebyl.

Panebože! Až teď jsem si všimla, že je už deset hodin. V tuhle dobu už je Harry nejspíš pryč. Moje domněnka se potvrdila, když mi i Viki řekla, že Harry odešel asi před čtvrt hodinou. No to snad ne! To jsem opravdu takový spáč? Je pravda, že poslední dobou jsem si toho spánku moc neužila, takže teď jsem to musela dospat, ale i tak...

Dala jsem si dýňovou šťávu a rychle si namazala rohlík s marmeládou. Pak jsem vběhla do koupelny, vlezla si pod sprchu, abych se trochu probrala, vyčistila si zuby, oblékla, učesala a jenom malilinkato nalíčila. Já mám od přírody tmavé a dlouhé řasy, takže ve většině případů ani řasenku nepotřebuju. Vlastně líčení celkově dost odsuzuju. Teda jenom takové ty tunové vrstvy makeupu, linky až k uším a metrové řasy. Zkresleně řečeno. Ale teď jsem se opět svými úvahami zdržela.

Venku vládne podzim, takže mám na sobě černé tričko s třičtvrtečním rukávem (takové volné, kvůli břichu, které mám teď opravdu ohromné) a světle modré džíny. Rychle jsem vyběhla z domu, zamkla a přemístila se na ministerstvo. Přesně k bystrozorům. Doufala jsem, že tu Harry bude, ale on je prý někde v terénu. Jsem tam známá a musím říct, že i celkem oblíbená, takže jsem se ihned dozvěděla kde Harry je. V kapse jsem radši nahmatala hůlku, přecejen nevím, kam se přemýstím. Prý to má něco společného s tím Smrtijedlíkem, jak mu s oblibou říkám.

Když jsem se přemýstila, Harry si právě plácal s jedním bystrozorem, který je tu očividně nový, protože ho neznám. Kus před nimi ležela omráčená dívka. Byla celkem mladá, tak 25 let. Půlku hlavy měla vyholenou, měla několik piersingů a spousty tetování. Na nic jsem nečekala, prostě jsem se rozeběhla k Harrymu, kterého jsem tím očividně trochu vyvedla z míry a objala ho. Zabořila jsem tvář do jeho svalnaté hrudi a tašeptala tiché omlouvám se...

Cítila jsem, jak se uvolnil, také mě objal a pak jsem uslyšela, jak mi do vlasů zašeptal to procítěné omlouvám se......