Young Royals - škola šlechticů

Dopis na rozloučenou?

Česko - Jiří
Dopíšu dopis s nadějí, že to vyjde. Asi je to špatný nápad, ale nic lepšího mě teď nenapadá...

,,Jirko! Jirko!?" Zaslehnu Tomášův šepot vycházející z okna, schovám dopis a povzdechnu si. ,,Už jsem ti několikrát říkal, abys mj tak neříkal!"

,,Aaa, takže jsi tady." A konečně se dostane na parapet ze kterého vleze dovnitř.

,,Samozřejmě, že jsem tady. Kde bych byl?"

Tomáš si sundá ze zad baťoh ,,Jirko, tomu neuvěříš!"

Mávnu nad tím rukou. Už mě nebaví ho pořád opravovat. Ať mi říká, jak chce.
Tomáš pokračuje ,,Představ si, že..." A začne vyprávět co všechno spolu s ostatními šlechtici zjistil. ,,Ale vůbec nechápu, proč není u tebe napsaná příčina smrti. Jako...né že už jsi...teda však víš jak to myslím, ne? Proč tam není napsané, jak se tě pokusí zabít?"

Když nic neříkám, Tomáš si vzpomene na moje prášky a vyděšeně vykřikne: ,,Jirko, ty máš rakovinu!!"

Chytnu se za čelo. ,,Tomáši já nemám rakovinu! To je na...vitamíny. Jsou to vitamíny."

,,Uff tak to je dobře."

,,Nech toho a radši nějak vymysli, jak zachránit Lucjana před smrtí."

Tomáš luskne prsty. ,,Neboj. To už jsem vymyslel. A navíc on na to dohlédne."

Dostanu strach. ,,Kdo na co dohlédne?"

,,No Děpolt a Lucjan budou celý zbytek dne spolu v pokoji. Už tam Děpolt je a Lucjan svému bodyguardovi oznámil, že nikam nejde, že je mu špatně. No a Jakub ještě pátrá po...co to je?" A ukáže na dopis, který jsem si akorát stihl schovat za sebe. Začnu váhavě popisovat ,,To...to je dopis..." Ale Tomáš mi tentokrát na štěstí, vběhne do řeči: ,,Ale Jirko, vždyť jsem ti před chvílí řekl, že všechny naše dopisy byly uloženy v kanceláři."

,,Já vím, jenže si chci zapsat všechno co se tady děje...až se budeme vracet domů, vezmeme si ty dopisy z kanceláře zpět ne?"

,,No, pokud se vrátíme."

,,Vrátíme co bychom se nevrátili?"

Přejdu k oknu a usměju se na přírodu venku.

Tomáš přikývne. ,,No tak jo. Ještě skočím zkontrolovat Jakuba a za chvilku jsem tady. Jo a Jirko, vážně nejsi nemocný, že ne?"
Zavrtím hlavou. ,,Už jsem ti Tomáši řekl, že rakovinu nemám."

Tomáš se usměje a začne šplhat zase nahoru. Když zmizí, povzdechnu si a podívám se do tašky, která je prázdná a kde měli být prášky. Někdo musel Albertovi prodat informace: o našem zdraví, alergii, slabinách a sporech v historii našich zemí... Takže ukradnutí prášků se dalo předpokládat.

Dopis si schovám do rukávu. ,,Zahráváš si se špatnými lidmi Alberte."