Young Royals - škola šlechticů

švédský princ Wilhelm a český hrábě Jiří tančí Tanec neděje

Švédsko - Wilhelm
Mířím do učebny tance, kde už čekají ostatní šlechtici se svou ochrankou za zády.

Když vejde do místnosti i učitel, ochranka odejde a učitel nás pozdraví a uvede co dneska budeme dělat. ,,Dnes budeme tančit polku, která je nejčastější v Česku a na Slovensku..."

Hrkne ve mě, protože o tomto tanci jsem ještě neslyšel. Ale nebyl by to žádný div, protože já jsem na tanec úplně levý.

,,No první vám to spolu s vaší učitelkou etikety předvedeme." A jako na zavolanou, vstoupí do třídy učitelka etikety, která vypadá velmi natěšeně.
Vklidu se ti dva chytnou a na jednou začnou tančit a přitom...skákat?! Co to je?

Až teď si všimnu chechtajících dvou šlechticů, kteří svůj smích snaží zakrýt tichým kuckáním, ale svou rudou barvu obličeje neskryjí.

Když učitelé dotančí, tak jeden ze šlechticů výkřikne: ,,Polka není tanec pro šlechtice! Tuhle hrůzu nebudu tančit!!" A další se k němu přidají.

,,Nebudeme přece urážet Československo!" Vykřikne učitelka.

Přihlásí se a promluví šlechtic. ,,Já jsem český hrabě a musím souhlasit s ostatními šlechtici, že toto se na žádném zámku, nebo mezi českou šlechtou netančí. Teda pokud nechce někdo zajít na veselku, nebo Dožíňky mezi prostý lid."

Všimnu si, že dva šlechtici se na učitele uchechtnou, a jeden z těch šlechticů prohlásí: ,,Súhlasím.A mimochodom dôležitá informácia: My nie sme Československo, my sme Česko a Slovensko!"

Mají kuráž, pomyslím si.

Učitelé chvíli neví co říct, ale nakonec výkřikne ta učitelka ,,Ne! Slíbili jsme vašim známým, že vás naučíme tance všeho druhu! A polka mezi ně taky patří! Takže do dvojic a začneme."

Albert prohlásí: ,,Já s vámi souhlasím, paní učitelko," zaskřípu zuby, ale Albertova moudrá řeč ještě není u konce. ,,Mě moc láká to zkusit. A možná mě to bude bavit, možná i ostatní šlechtice..." ještě něco žvaní, ale já začnu projíždět pohledem tváře přítomných šlechticů. Někteří vypadají, že Albertovi s tím tančením věří, a jiní vypadají, že pohrdají vším co Albert řekne. Zvlášť pět šlechticů, mezi nimiž jsou i dva co mluvili, vypadají, že by Alberta nejradši zabili. Já taky.

Česko - Jiří
Setkám se pohledem se švédským princem Wilhelmem, který by nejradši také Alberta zavraždil.
Ale také má v očích něco, co už jsem párkrát viděl.
Nemám rád Švédy, ani homosexuály, ale jestli nemám rád něco víc, tak je to, když se člověk s dobrým srdcem trápí. Nebo v tomto případě, když se dva lidé trápí a snaží se zůstat navenek chladní a nedát na sobě nic znát, ikdyž k sobě něco navzájem cítí.
Nahmatám rukou v kapse malý obrázek, který jsem se snažil aspoň trochu narovnat a vzpomenu si na toho černovlasého chlapce, který ho kreslím a přitom smutně zpíval. Byl to ten zpěv, který mě donutil seskočit z provazu úplně dolů na zem, když jsem mířil z naší Rady do svého pokoje.
Je to opravdu k breku, nebo k zbláznění?! Vůbec bych se nedivil, kdyby měl vygumovaný mozek ze svého bratrance, nebo z této školy. Tomáš měl pravdu, tohle musí skončit. A nejen vymývání mozku, ale také musí skončit tohle trápení. Vím co je to samota a také vím, že je to jedna z těch nejhorších věcí na světě...
Učitelé radostně vykřiknou a já se chytnu za čelo. Albert tu polku vyhrál.

Učitelka se usměje. ,,Výborně! Tak se seřaďte do dvojic. Anglie a Francie, Německo a Polsko, Švédsko a Česko,..."

,,Počkať! Prosím? To máme tancovať dvaja chlapci?!" Vykřikne Jakub.

Učitelka přikývne ,,Správně. A teď přečtu jména, ale bez titulů, protože to bychom tu byli do rána: François, Lucjan, Tomáš, Wilhelm..."

Tomáš a žena a to s Albertem? Tak to bude sranda.

Vypadá to, že Albertovy původní plány měly být jiné, bohužel má smůlu, teď si to užiju já.

Rychle přiběhnu k Wilhelmovi a usměju se. ,,Je mi ctí, že můžu tančit se švédským princem. Jsem český hrabě Jiří." A podám mu ruku.

Wilhelm přikývne. ,,Wilhelm." A stiskněte mou ruku.
Myslím, že to nějak zvládnu.

Začne hrát hudba, já chytnu Wilhelma za pas a on zčervená.

Začneme pomalu tančit a já si očkem vsimnu, že Albert by rád odposlouchával. Dobře tedy Alberte, tak jinak. Ukážu nenápadně prsty Tomášovi znak, ať zrychlí.

Usměju se na prince a zeptám se ho latinsky: ,,Jak se vám tančí Wilhelme?"

Wilhelm, jakoby rázem ožil. ,,Zatím dobře. Stále můžu dýchat. Zato můj bratranec nemůže popadnout dech."

Právě to jsem měl s Albertem v úmyslu, pomyslím si, podívám se na ty dva a v duchu Tomáše pochválím. On to bere místo ranního cvičení a skáká jako nic, zato Albert to bere...ani nevím, možná jako mučení, týrání? Prostě se mu to nelíbí.

,,Jaktože umíte Královský jazyk Jiří?"

,,Můžete mě tykat. Jsem jeden z princových nejbližších a nějakou dobu jsem pobýval i na českém Hradě. A navíc u nás v Česku je latina skoro stejně známá, jako čeština, takže by byla škoda a ostuda ji neumět, nemyslíte?"

,,Souhlasím s tebou. Ale ještě by mě zajímalo, proč jsme z angličtiny skočili do latiny."

,,Protože vím, že u vás se latina bere jako opravdový Královský jazyk, který umí jen královská rodina. A protože tvůj bratranec, je vzdálený příbuzný, latinu neumí, nemám pravdu?"

,,To máš pravdu. Jsi dobře informovaný."

,,Navíc jsem si všiml, že Albert ti leze krkem, jako většině šlechticům, zato tobě ještě víc, protože se znáte už nějakou dobu."

,,Už od narození."

,,Ale ještě něčeho jsem si všiml. A to tvojí samoty a toho tvého bodyguarda, který se kvůli tobě trápí a po nocích zpívá smutné písně. Až do mého pokoje to zní. Kdyby tato láska nebyla oboustranná..."

,,Ale ona není oboustranná!"

,,To vykládej jiným."

,,První pravidlo této školy: Neprojevovat city..."

,,Ale jaká pravidla?" Zeptám se nevinně.

,,Pravidla nás chrání!"

Pozvednu jedno obočí. ,,A tohle pravidlo nás chrání před čím? Před láskou? Kde bysme byli, kdyby dodržovali takovéto pravidla všichni? Všichni by se utrápili. Jsme v 21. století, zde je v milostných vztazích více svobody, než před třiceti lety, ne? Bylo by škoda toho nevyužít, nemyslíte princi Wilhelme?"

Wilhelm mlčí.

Přitisknu ho k sobě blíž a svými šikovnými prsty mu dám do kapsy obrázek.

Wilhelm nadzvedne obočí a já mu na jeho nevyřčenou odpověď odpovím: ,,To kreslil ten tvůj milý včera. Vytrhl to, protože si myslí, že už u tebe nemá šanci. Na čase mu ukázat naději, ne?"

,,Princi Wilhelme, Hrabě Jiří?! Okamžitě přestaňte!!" Vykřikne zděšeně učitel.

Až teď si Wilhelm všimne, že se mnou tančil pomalý válčík.

Ukloním se mu. ,,Jste výborná tanečnice i tanečník princi Wilhelme! Ale víc vám jde ten válčík." A potichu dodám. ,,Měl byste svůj talent předvést i někomu jinému." A mrknu na něj. A on mě obdaří svým krásným úsměvem.

Myslím, že teď už se princ Wilhelm ve své samotě neztratí.