Young Royals - škola šlechticů

Překvapení pro Česko

,,..no tak August teď sedí ve vězení, díky důkazům, které zajistil vévoda Tomáš a naši sousedi." Domluví princ Mojmír, který mě přijel navštívit na můj zámek.

Přikývnu ještě stále unavený.

Mojmír si mého vyčerpání všimne a přikývne, že rozumí. ,,Všichni se snaží vypátrat co se ti tam vlastně stalo. A to doslova všichni: novináři, šlechtici, tví přátelé, včetně Tomáše."

Přikývnu. ,,Vím. Dokonce vím, že si Tomáš myslí, že mám rakovinu."

,,Rakovinu čeho?"

Pokrčím rameny. Mojmir se usměje a přikývne. ,,Vím, že epilepsie není žádná sranda."

Tentokrát přikývnu já. ,,Zvlášť, když ti někdo ukradne prášky a ty si je kvůli tomu nemůžeš dát několik dnů a..." povzdechnu si a podívám se opět na Mojmíra. ,,Několikrát jsem si myslel, že je se mnou konec."

Mojmír mě chytne za ruku a usměje se. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku."

,,Já taky. A také jsem rád, že jsi přijel za mnou na návštěvu a všechno jsi mi řekl."

Princ Mojmír zavrtí hlavou a tajuplně se na na mě usměje. ,,Neřekl. Švédsko nám poslalo překvapení."

Pozvednu obočí. ,,Nám?"

Mojmír se zasměje. ,,Myslel jsem tím našemu Českému království. Díky tobě."

,,Mně?"

,,Ano. Švédsko nám to posílá jako omluvu, že ti princ Wilhelm nevěřil, ale jako hlavně poděkování za to, že jsi mu zachránil život."

,,Aha. A co je to překvapení?"

,,Něco co bylo našemu království před stoletími za Habsburků ukradeno a Švédové nám povolili, udělat toho pouhou kopii."

Zalapám po dechu. ,,To není možné."

Princ Mojmír pokrčí rameny. ,,Tak se přijeď podívat ke mně do Prahy a uvidíš. Budu se těšit, ahoj."

Chvíli se s úsměvem dívám na strop a po chvilce se mi zdá to, co jsem udělal a také o Tomášovi, který zjistil, co jsem udělal.
Mně odváží do nemocnice a omylem upustím svůj batoh, z kterého se vysypou věci, které se Tomáš rozhodne posbírat a přitom mu to dochází: sirky, mnoho malých zrcátek, provázek, tužku, papír na kterém je nakreslený můj plán o kterém jsem si myslel, že jsem ho spálil...
Jirko
,,Jirko!" Otevřu vyděšeně oči. ,,Tomáši co tu děláš?!"

,,Křičel jsi ze spaní...No přijel jsem tě navštívit." A zazubí se na mě.

Usměju se na něj.

,,Klidně by přijeli i kluci, ale potom co se stalo ve Švédsku se je rodiče bojí pouštět do zahraničí."

To mě pobaví. ,,To zahraničí? Vždyť jsme jejich sousedi, jak ty říkáš. No a navíc tady je na rozdíl od Švédska bezpečno."

Tomášovi poklesne úsměv a něco mi podá. ,,No to bych zrovna netvrdil."

Podívám se na ten papír a vyděsím se. Moje výpočty, moje úhly, kresba...

,,Neboj, já to nikomu neřeknu. Navíc ti všichni dlužíme svoje životy. Pokud bys to nezačal ty, tak August ano. Ty jsi..."

,,Ticho. Už o tom nechci mluvit."

,,Zachránil jsi desítky životů. Včetně toho mého. I přes to, že to bylo nebezpečné, a mohlo tě to stát život, šel jsi do toho. A navíc jsi do toho šel dál, ikdyž jsi byl těžce nemocný."

,,Takto bych to nebral...ale děkuji."

Tomáš se na mě usměje a chytne mě za ruku. ,,Jsem rád, že jsi tu Jirko. Jsem rád,  že jsi živý a zdravý."

,,Já taky Tomáši. Já taky."

Tak co? Víte o jakém pokladu se mluvilo? 🤫

Konec