Young Royals - škola šlechticů

Švédsko - Wilhelm

,,Cože budu mít? Ochránce? A k tomu ten ochránce bude kluk z vedlejší školy?! Prostě kluk?"

Učitel, který nás má na hodiny šermu, přikývne. ,,Ano. Ale nebude to jako ochránce, spíš to bude společnost. Ten chlapec je ve stejném věku jako vi. Navíc všichni šlechtici dostali někoho priděleného."

Protočím oči. ,,Já ale nikoho nepotřebuji! Vystačím si sám!!"

,,Princi věřím, že Vám jeho společnost nebude naobtíž, spíš naopak. Simon je prý velmi milý a hodný, chytrý a šikovný chlapec. On je..."
Buch! Přiotevřené dveře se otevřou a zevnitř sem dopadne na kolena černovlasý chlapec s kufrem a mečem u pasu. Je to ten stejný chlapec, který mě sledoval se svými přáteli, při mém příjezdu.

Ušklíbnu se na něj a procedím mezi zuby. ,,Jistě, šikovný. Ta šikovnost jde hned vidět."

Černovlasý, kurnatý chlapec se postaví do pozoru. ,,Vaše Veličenstvo, Simon se hlásí do služby."

Ušklíbnu se. ,,Žádné Veličenstvo, nejsem král, ani prvorozený syn královny, takže jinými slovy jsem Výsost. Tak mě oslovuj: Vaše Výsosti."

,,Ano jak si přejete, a omlouvám se Vaše Výsosti."

,,Za co se omlouváš? Za to neohlášené vtrhnutí sem? Za ty tvé věci, které se ti vysypaly z kufru a teď se válí u mých dveří? Za to oslovení, či odposlouchávání?"

,,Já neodpo..." náhle umlkne, a já se tázavě podívám na učitele, který stále stojí za mnou, a který nejspíš Simona umlčel svým vražedným pohledem. Když se setká s mým pohledem, změní výraz a hlavu trochu skloní. ,,To je Simon."

,,To jsem pochopil."

Oba se na Simona podíváme. Co já tu s ním budu dělat?, pomyslím si.

Učitel spráskne ruce. ,,No! Tak já vás nechám o samotě, ať se více seznámíte." A odejde.

Setkám se s černýma Simonovýma očima, ke kterým se přidá i malý hezký úsměv.
Najednou si uvědomím, že i já se usmívám. Do háje.
Nasadím si na obličej zase přísnou, ledovou masku a ukážu na tu hromadu věcí u dveří. ,,Nehleď ne mě, a posbírej si to! Toto je můj pokoj, ne skladiště."
Ikdyž i já tu mám trochu nepořádek.

Stisknu pevně k sobě zuby a připomenu si hlavní pravidla šlechticů, které jsme se dnes v hodině učili: Neprojevovat city. Žádné city. Stále vypadat hrozivě a... ty černé oči, které se na mě na okamžik podívají, způsobí, že zapomenu další pravidlo švédských šlechticů.
Nadechnu se. Prostě ŽÁDNÉ city. Jenom přísnost a chladnost a tak dále.

Narovnám se.

To nemohlo je tu jenom proto, aby mě chránilo. Ale s tou jeho šikovností nevím.