Young Royals - škola šlechticů

Soud, poděkování, zásnuby?

Švédsko - Wilhelm
Podívám se na sebe do zrcadla a povzdechnu si, když si shrnu události za poslední dva týdny. August je díky hraběti zrmzačený, ale Jiřímu to bylo odpuštěno, protože to bylo v sebeobraně a navíc nám zachránil život. Nemluvě o tom, že mohl Augusta zastřelit, ale neudělal to. Místo toho mého bratrance postřelil do nohy. K soudu se dostavili všichni šlechtici jako svědci, včetně Jiřího přátel, kromě Jiřího, který celé tři dny bojoval o život a týden po probuzení strávil v nemocnici. Teď už je zpátky u sebe na zámku, ale stále leží v posteli, protože je zesláblý. Polský šlechtic Lucjan potvrdil, že Jiřího ve škole doprovodil do horního patra k mým dveřím, a že to byl on, kdo Jiřímu obstaral zbraň. Lucjan se postaral o záchranu zbylých šlechticů na škole, zatímco Jiří nás šel zachránit. Lucjanovi byla Jiřího žádost proti srsti, zvlášť když byl Jiří v tak špatném stavu, ale co mohl dělat. Šlo o čas. Francouzský šlechtic François řekl, že se mu Jiří svěřil, že nás chce August nechat uhořet. Dlouho se nevědělo zda uhořet, nebo nechat školu vybuchnout do povětří. No tak či tak, August byl díky důkazům čtyř šlechticů a Jiřího kamarádů, odsouzen a jde do vězení. Až se August dostane z vězení, bude všechno jeho mladí dávno pryč.

Mluvil jsem se svým bratrem Filipem, který mi potvrdil, že opravdu jsme díky rabování v Českém království hodně získali. České království by své cennosti rádo získalo zpět, ale kvůli naší vládě to není možné. Což se mi zdá oproti Českému království velmi nefér.

,,Neměli bychom se českému hraběti nějak odměnit, za to, že nás dal dohromady a že nám zachránil život?Vždyť on málem kvůli nám...moment co se mu vlastně stalo? August před soudem oznámil, že ho neotrávil, ale vzal mu jakési prášky. Prášky na co?"
Zeptá se můj roztomilý Simon. Simon je nejroztomilejší, když nad něčím přemýšlí.

Přikývnu ,,Už jsem to zařídil. Úplně jsem si to před matkou, bratrem i vládou vydupal."

Simon se rozesměje. ,,Umím si to živě představit." Ten jeho úsměv je tak krásný!

,,No a Filip se zasnoubil a bude se ženit." Dodal jsem jakože jentak takovou informaci.

Simon posmutní. ,,No a co ty? Kdy si ty někdy přivedeš nějakou krásnou dívku?"

,,Dívku? Proč dívku?"

,,Dívku ne? Přece ta..."
Nedokončí to, protože ho políbím na rty a chytnu za zadek. ,,Já už přece svoje štěstí mám."

Simon se zasměje. ,,Ach Wille."

A líbáme se tak dlouho, dokud nám nedojde dech.