Young Royals - škola šlechticů

Švédsko - Wilhelm a Simon

Wilhelm
Chvíli jsem přemýšlel o tom co mi český hrabě Jiří řekl.

Když jsem došel na pokoj ve společnosti Simona, váhal jsem.

Co teď?

Chtěl jsem říct něco jiného, ale místo toho ze mě vyšlo: ,,Děkuji za doprovod, můžeš jít."

Simon samozřejmě nic neříkal, a tak se jen uklonil a odešel. Dříve mi přál Dobrou noc, nebo se mě ptal, zda něco nepotřebuji, ale před dvěma dny to vzdal.

Přejdu k oknu a otevřu ho, abych viděl směrem k parku po kterém zrovna odchází Simon.

Opět mi v hlavě zazní slova hraběte Jiřího: ,,To kreslil ten tvůj milý včera. Vytrhl to, protože si myslí, že už u tebe nemá šanci. Na čase mu ukázat naději, ne?" Vytáhnu z kapsy pokrčený obrázek a zalapám po dechu. Ani královský malíř by mě, tak krásně nenamaloval jako on.

Schovám obrázek zpátky do kapsy, zatnu pěsti a vyrazím ze dveří jako neřízená střela.

,,Simone!!" Vykřikl jsem hned, co jsem spatřil jeho postavu. Bodyguardi u dveří mě chtěli chytit, ale když si všimli, že běžím za bodyguardem, nechali mě být.
Simon nejspíš byl trochu v šoku, když jsem vykřikl jeho jméno.

Když jsem ho vykřikl podruhé, Simon se konečně otočil ke mě a pootevřel pusu, aby se mě nejspíš mohl na něco zeptat, ale nestihl to, protože jsem mu ji zavřel svými rty.

Chvíli jsem ho držel kolem ramen, ale pořád nic. A když jsem se chtěl odtáhnout, chytil mě kolem pasu a začal vášnivě líbat. Takové divoké líbání jsem ještě nezažil. A trvá to doteď.
Bojím se, že už Simona nepustím.

Simon
Když jsem zaslechl své jméno z úst, z kterých jsem byl přesvědčen, že nikdy nevyjde, byl to pro mě šok. A druhý šok přišel, když mě Will začal líbat.
Když se chtěl odtáhnout, chytl jsem ho za pas, abych mu v tom zabránil, a pevně ho stiskl.

Jako kdybych cítil, že nás někdo sleduje, otočím se na školu, ale všechna okna jsou zastřená, až na jedno, které se začne až teď zastírat. Možná tam nás někdo sledoval?

,,Simone, proč jsi přestal?" Zeptá se mě Will.

,,Nic, jen mi chvíli připadalo, že nás někdo sleduje. Kdo bydlí támhle v tom okně?" Zeptám se, a Wilhelm se se zamračením podívá.
Ale hned, jak zjistí, kam ukazuji, jeho zamračení nahradí úsměv a podívá se na mě. ,,Tak to v klidu můžeme pokračovat, protože tam je ubytovaný někdo, komu vděčíš, že mě teď držíš za pas a ještě před chvílí líbals."
Usměju se na něj a začnu ho opět líbat.