Young Royals - škola šlechticů

Švédsko - Albert

Albert
,,Do háje, tak co je?!! Proč nic nejde podle plánu?! Nic nefunguje!" Začal jsem nadávat sprostě, protože opravdu bylo všechno špatně.

Zatímco ženská byla v klidu rozvalená v křesle.

Obořil jsem se na ni tak, že vyskočila z křesla. ,,Alberte!! Nadávat mi nebudeš!!"

,,Tak proč nic nejde tak, jak má?! Německo, Polsko a další dva šlechtici...už mělo být dávno po nich!"

,,Pokud mluvíš o těch ze střední Evropy, tak na to by sis měl sednout."

,,Co? Proč? Co tím myslíš?!"

,,No po škole se tu pohybuje skupina čtyř šlechticů, kteří se dostali do naší kanceláře, ukradli několik dokumentů a varují ostatní šlechtice."

,,C...co...Cože?!! To si ze mě děláš srandu!"

,,Vypadám snad na to, že by mi bylo do smíchu?"

,,Ale...ale jak by se s ostatními šlechtici mohli setkat?!"

Pokrčí rameny ,,Po provazech."

,,Co?!!!!! Musíme je zlikvidovat!"

,,Jo? A nechceš mi říct jak?!"

,,Jakkoliv! Otrávit, zastřelit..."

,,Rozsekat, utopit, ne?! Alberte měj rozum! Tohle mělo vypadat jako nehoda.  Kdybys je otrávil, země těch šlechticů by nás obvinila s otázkou, proč jsme také nezemřeli."

,,Třeba nezjistí..."

,,Nezjistí co? Že byli otráveni jedem v jídle? Pitva, rozbor jídla a informace...už ti těla by vypovídala, že..."

Přikývnu. ,,Ano těla!"

,,Co to zase plácáš?"

,,Nesmí najít žádná těla! Aby je viděli ve stavu, kdy je nebude moct identifikovat. Takže ani nezjistí, že my dva jsme naživu a že budeme daleko pryč odtud."

,,A jak to chceš udělat?"

Roztáhnu radostně ruce. ,,Podpálíme to tu."

,,Cože? Zbláznil ses? Přijdeme o všechno! Právě naopak miláčku! Zítra si během vyučování, se dostaneme do každého pokoje, ukradené tam cenné a krásné věci, potom během jejich druhé vyučovací hodiny začneme pomalu, krásně zapalovat učebny, zatímco všichni budou zamčení v učebně. No a potom rychle pryč odtud."

,,Ale to je úžasný nápad!" Vykřikne nadšením, přítulí se ke mně a já si ji přitáhne blíž, abych jí mohl líbat a vysléct. Ale ona se zastaví. ,,Ale počkat, co bude s tvým bratrancem?"

,,S Willem? Ten ať si tu uhoří s nimi."

Naše rty se opět začnou přibližovat, když náhle vykřikne.

,,Co je?!"

,,Alberte mě se zdálo, že za oknem něco bylo."

Přejdu k oknu, ale když ho otevřu a podívám se ven, nikde nikdo a nikde nic.

Zavřu okno. ,,Něco se ti zdálo." Chytnu ji za zadek a přitáhnu si ji blíž k sobě. ,,Pojď si užít."
Při představě velkého požáru a nás dvou v zahraničí, se mi začne dělat dobře.
Zatímco si budu někde užívat, můj bratranec se bude dusit kouřem.
Usměju se. Krásná představa.