Young Royals - škola šlechticů

Švédsko - Simon

Sedím na lavičce venku a kreslím obrázek prince Wilhelma. Ach jak je princ nádherný...dělám chybu, že si na něj myslím. Nenene, chybu jsem udělal, když jsem tu práci vzal.

A né chybu jsem udělal, když jsem šel místo učení se na kuchaře na vojenskou školu. Zatracené otcovy dluhy!!
To nikdy sám nesplatím.

A Wilhelm mě nesnáší. Já se mu ani nedivím. Volal mi Albert, jestli bych nemohl Willa špehovat. Zkoušel mě podplatit, ale já to odmítl.
Mám sloužit ve prospěch královně a princům a né darebákům.

A stejně je něco špatně. Mě i mým spolupracovníkům fungujou telefony i vysílačky normálně, ale šlechticům ani ťuk.

No a ty vraždy! A pokusy o vraždy!

Před pár dny někdo nařízl lano od lustru a pokusil se Willa zabít...No a dnes se ho pokusil někdo při lukostřelbě zastřelit. Jen o pět centimetrů vedle a Will by měl šíp v levém rameni.
Kdoví kdo to vystřelil, protože všichni šlechtici měli stejné kuše, luky i šípy.
Jak někdo může chtít někomu ublížit? Proč si lidé stále musí stále jenom někomu ubližovat?!

Podívám se na obrázek Wilhelma a všimnu si, že je mokrý. Prší?

Sáhnu si na tvář. Ne neprší. To jenom já jsem moc přecitlivělý.

Abych zahnal smutné myšlenky, vytrhnu nepovedený obrázek že sešitu a začnu si zpívat.

Stoupnu si a popoběhnu pár kroků ke kopci ze kterého jde krásně vidět měsíc.

Chvíli si užívám klidu, ale potom mi probleskne myšlenka, že jsem tam nechal ten sešit! Do háje, co když ho někdo uvidí?! Vždyť já tam mám i své představy o milostných vztazích?!
Do háje co je mi do představy o polibku s princem?!
Jak mě toto mohlo jenom napadnout?! Já a princ?! Taková hloupost, Taková pitomost...!!!

Konec doběhnout k lavičce a úlevou si oddechu. Jenom vytržený papír chybí.
Snad se to nedostane k princi Wilhelmovi?!

Nikde, nikde ten papír není! Nechápu to.
Že by si ho vzala nějaká...veverka??

Chvíli ještě hledám, ale po chvilce, když usoudil, že je veliká tma na to něco hledat, rozhodnu se odejít na pokoje jít spát.

Ještě se mi předtím zdálo, že jsem zahlédl nějaký temný stín u stromu u lavičky na ktere jsem předtím seděl, a potom se ten stín rozběhl a skočil na zeď.
Ale nic tam nebylo! Už jsem vážně přepracovaný...