sama zase v posteli
zírám zase na strop
a přemýšlím
víš, já zas přemýšlím
jako vždycky
tak to pochop
proč mi chybíš
vždyť sotva tě znám?
však když tu nejsi
strach o tě mám
ne moc, ale mám
copak asi děláš?
co dělám já?
zase mažu zprávy
protože očividně
nejsou ty pravý
nepřinesou mi slibně
tvou odpověď
říkám si: „už na to kašli"
protože znáš-li
někoho jen chvíli
(nebo třeba roky)
dělej vždycky radši kroky
pryč
protože nic nezměníš
každý jeden kluk
už vysloužil si luk
a bez chtíče a naschválu
střelili mi pomalu
do duše i srdce šíp
však jednou mi bude líp
snad
všechny je mám napsané
v mysli či diáři
sice už nezáří
ale jsou tam
a tak čekám
až tužka vybledne
a vlny ze srdce zmizí
až mi i ty budeš cizí
bez i se svolením
protože na mně není
není na mně
kdo kdy odejde
