kouříš mi pod oknem
ptáš se "tak co, zmoknem?"
a tvůj kluk ti podává mikinu
a já jen miluju vidinu
tvého štěstí
v mém objetí
kouříš mi pod oknem
cítím ten kouř
těch levných cigaret
co dáváš si na ret
a doufáš, že se ztratí
kouříš mi pod oknem
"zaříď ať nezmoknem"
proto zvu tě domů
vás oba
u mě doma
u mě v pokoji
je místa dost
sedíte mi v okně
nikdo tu nezmokne
oba kouříte cigarety
pozor dejte na parkety
občas trochu vržou
a proto svou drzou
tvář odhoď na ně
odhoď nedopalky cigaret
na koberec, můj ret
a když pak skáčeš z okna ven
říkám "určitě nezmoknem"
dal si kuř ty svá cíga
se svým smíchem přijď zas zítra
přijďte znova zítra spolu
budu koukat na vás dolů
a doufat, že jednou
mi taky někdo podrží deštník nad hlavou
když léčím cigaretami svou duši bolavou
.
báseň věnovaná všem těm přiopilým bludičkám, které i za deště pokřikují, smějí se a kouří pod oknem mého pokoje.
a taky všem spokojeným párům, kterým jejich lásku přeji a zároveň závidím.
