"jsou jako les, když s listím si hraje
stejně tak déšť, když se do hlíny vsaje
jsou jako kudrny, co hlavu ti zdobí
jsou jako podzim, nejlepší období"
dávno už jsem zapomněla na své vlastní oči
o kterých jsem kdysi psala tohleto cosi
častěji vzpomínám na ty modré, tvoje
když jsi na mě koukal a já se ptala "co je?"
se smíchem ve tváři
nebyli temné moc často
však když je tma, jsou temné všechny,
znáš to?
jen ve tmě se mohli prolít s mými navzájem
jen ve tmě jsme se smáli, vzduch voněl černým čajem
tvé oči modré, jako stín, tajemné
topila jsem se, však to bylo vzájemné
já ve tvých, ty v těch mých
vyhození sáčků čajových
kde asi je to temno zrovna?
kde jsi ty? chci tě vidět znova
vím, že už neslyšíš
vím, že už nic
nenahradí co bylo
odešla jsem ničíc
moc často se lidem do očí nedívám
moc často o nich ódy nezpívám
byl jsi v té době jeden z mála
já se vždycky očí tolik bála
od té doby nikdy víc
nechci se už zamilovat
do temných očí dívajíc
do modrých očí s bolestí
jizvy na pěstích
a život o ničem
když jsem přistižena
jak stále vzpomínám
na tvé temné oči
jenže svět se točí
a ty už jsi pryč
naštěstí
mé oči
nejsou jak tvoje
temné jen ve tmě
moje temné oči
jsou se mnou stále
a jen tak nezmizí
nejsou jako ty
neopouští ani když na ně křičím
jak moc je sakra nenávidím
ty už jsi pryč
však mé oči zůstávají
aniž bych věděla
zda mě rády mají
(a tak to má být)
.
last one
(jen měsíc od první básně... měla bych s tím přestat :D... teď na nějakou dobu pravděpodobně i přestanu..)
snad se sbírka líbila
