nikdy nemiluj
nebo aspoň vynechej básníky
vynechej mě
vynechej prázdné noci
a ne tak jasné hvězdy
nikdy nemiluj
nebo aspoň nesnaž se docílit
vypraného prádla
v řece všech pláčů
nesnaž se odehnat
holuby z krajiny
dokud hladiny
moří
nejsou výš než lesy
které hoří
nemiluj, hlupáčku
nemiluj básně
psala je barča
dala do sáčku
a z okna vyhodila
to je teda síla
básníku
nemiluj, pochop to
nemiluj mě
nemiluj básníky
ani ve tmě
když je ti špatně
ani při nočních procházkách
nemiluj
nemiluj!
nemiluj básniky, jen zničí ti srdce
jsou hrozně nevděční však působí křehce
veškeré střepy však do veršů skládají
chceš mít rád básníka? jedině potají!
vsákneš se do knih
do poznámek v mobilu
a nikdy nepochopíš
že básníci nejsou dobří v lásce
teda.. je to pravda asi jen o téhle holce
tahle holka píše básně a milovat neumí
a ne, ty ji nezpravíš, nic se u tebe nepřiučí
nemiluj básníky
ne tuhle holku
neumí ráda mít
udělat těch pár kroků
a ukončit, co začala
proto tolik básní už napsala
"víš co? klidně miluj básniky... ale nemiluj mě."
