řekla jsem
"tak už to neřeš"
zase si bereš
všechno moc osobně
důkladně
prohledáváš
má stará slova
co schovala jsem do krabic
protože nic
nikdy není jasné
hledáš mezi fotkami
mezi těmi holkami
mezi mými slzami
a na dno nevidíš
a vůbec neslyšíš
mě
"tak už to neřeš"
já křičím, ty řežeš
prý tě to fakt zajímá
a voda průzračná
ti prý nestačí
abys mi uvěřil
"co kdybys to neřešil?"
tak tu teď stojíme
můj život naruby
jen abys zjistil
že ne všechny ryby
v oceánu
mají touhu tě líbat
"tak už to neřeš"
ztrácí se má slova v tvé hlavě
koukáš skrz na skrz mě
a vyčítáš mi
všechny mé prohlubně
a přešlapy
ty zrezlé okapy
a navždy prázdné krabice
přestože tě miluju více
než koho jiného
očividně chceš to řešit
chceš mě zesměšnit
a nechceš pochopit
že láska nejsem já
že jsem jen zmatená
a zavřená
zavřená
v jedné z těch krabic
co jsou stejně na nic
a co putují
na pól severní
aby se ztratili
mezi ledem a utrpením
bohužel celé znění
nemůžu ti odvyprávět
tak zkus se někdy stavit
třeba aspoň tobě bude
ten prochladný čaj stačit
