The maze runner: Test labyrint

3.

Když se setmělo všichni se shromáždili kolem ohně. Newt mi řekl, ať se připravím, ale když jsem prohrabala věci, které přijeli se mnou tím výtahem, byli to zcela podobné kusy oblečení, jako ty co jsem měla právě na sobě. A tak jsem zůstala v tom. Nějak jsem nebyla schopná jít mezi ty cizí kluky. Já vím, že mi Newt všechno vysvětlil a prakticky mě nijak neohrožují, ale i tak jsem měla v sobě nějaký put, který mi tam nedovolil jít.

Ležela jsem ve své sítí, když z ničeho nic se z lesa vynořil Newt a mířil si to přímo ke mně. Byl jediný komu jsem tu věřila a vlastně ani nevím proč. Ten kuchař, myslím, že se jmenuje Pánvička byl ke mně taky hodný. Ale i přesto moje důvěra zatím patřila jenom blonďákovi.
,,Co tady tak sama?" Vytrhl mě z přemýšlení Newt.
,,Nejsem sama." Odvětím mu s úsměvem.
,,Jakto že ne, Však." Snažil se namítat, ale hned jsem ho zastavila.
,,Teď jsi tu se mnou ty, takže čistě teoreticky nejsem sama." Vysvětlím mu a on se začne smát.
,,Však víš, jak jsem to myslel." Odvětí mi. Následně mě vytáhne ze sítě a táhne mě k ostatním.

Ocitneme se v kruhu pár kluků a sedneme si k nim. Všichni mi věnují úsměv. V kruhu jsem poznala jenom Pánvičku a Albyho, ostatní pro mě byli neznámí.
,,Tak co bážo." Začne jeden z kluků a já mi hned vtrhnu do řeči.
,,Jsem Sydney, žádný báža." Upřesním mu a ostatní kluci se mu začnou smát.
,,Ta ti to teda nandala." Řekne jeden z dalších kluků, kteří jsou pro mě prozatím neznámí. Vlastně ani nechápu, proč jim to přišlo tak vtipné, jen jsem mu řekla, jak se jmenuji. Následně se mi všichni začali představovat a jen tak jsme kecali. Ale pak se kruh nějak rozpustil a všichni věnovali pozornost Gallymu, který se tam s někým rval. Gallyho jsem poznala hned, protože má takový specifický obličej a je vyšší, než ostatní, ale toho druhého jsem neznala. To jejich rvaní mě nějak nebavilo a vlastně jsem ho ani nechápala. Každopádně jsem se vzdálila od ostatních a sedla jsem si u kmene o který jsem se opřela. Chtěla jsem být chvilku sama.

♡*♡*♡

,,Nechceš společnost." Zeptal se hlas za mnou, já jsem hned věděla, kdo to je. Takže když se mi zjevil na očích, přikývla jsem mu. Chvíli jsme seděli mlčky a pozorovali hvězdy, ale pak se v mé hlavě nahromadilo hodně otázek, na které jsem potřebovala znát odpověď. A tak jsem přerušila to ticho mezi námi.
,,To jsem tady jediná holka?" Zeptám se Newta.
,,Jo jsi, nikdy předtím tu žádná nebyla." Odvětil mi. Poté mi podal hrnek, který držel v ruce a pobídl mě abych se napila. Taky jsem to udělala a hned jsem to vyplivla. Fuj hnus. Newt neudržel smích na uzdě a dostal totální záchvat.
,,Co to sakra je?" Zeptala jsem se.
,,To je Gallyho tajný recept, nikdo vlastně neví, co do toho dává." Řekne a zase se napije.
,,Jak to můžeš pít?" Nechápala jsem, ale na to už jsem odpověď nedostala. Začali tady totiž znít divné a hodně děsivé zvuky. Teda spíš za stěnou. Asi před dvěma hodinami se uzavřela brána a teď se tam něco děje.
,,Co to je?" Zeptám se trošku vystrašeně Newta.
,,To je labyrint, každou noc se mění a probudí se v ní rmutové, věř mi s nimi se nechceš setkat. Každý kdo ho viděl, nepřežil." Odpoví mi.
,,Co je v tom labyrintu za dne?" Zeptám se.
,,To ví jenom běžci." Odpověděl mi.
,,Běžci?" Řeknu nechápavě. Newt se otočil a ukázal na jednoho Asiata.
,,To je Minho, je kápo běžců, každý ráno, když se brána otevře, vběhnou do labyrintu, mapují ho a hledají cestu ven." Odpoví mi.
,,Jak dlouho jim to už trvá?" Ja vím asi mám moc otázek, ale jsem tu první den, teprve se rozkoukávám.
,,Tři roky."

xxx

Další kapitola je věku, doufám, že se vám líbí.

S láskou 🌌🤍