The maze runner: Test labyrint

30.

,,Hej!" Ozvalo se z lesu.
,,Hej! Hej!" Křičel furt někdo.
,,Pomoc!" Křikl někdo ještě hlasitěji. Tohle až upoutalo naší pozornost na stoprocent.
,,Pomoc." Opakoval hlas dokola. Nakonec z lesu přiběhl Thomas.
,,Pomoc!" Zakřičel a hned za ním se objevil Ben, jak za ním utíká. Svalil Thomase na zem a snažil se mu ublížit. Všichni jsme se rychle dostali k němu. Newt ho bouchl nějakou lopatou a Ben se objevil na zemi. Rychle jsem popadla Thomase dal od něj.

Kluci popadli Bena. Snažil se sebou škubat, ale nepomáhalo to.
,,Odhrňte mu triko!" Křikl Alby. Některý z kluků to udělal. Před námi se objevila černá rána z níž vedly černé žíly.
,,Je uštknutý!" Šeptla jsem a měla slzy na krajíčku. Ben byl super kluk a teď ho budeme muset obětovat.
,,Byl uštknutý za bílého dne!" Divili se někteří kluci.
,,Odveťte ho do díry a porada kápů za deset minut." Řekl Alby potom co se z toho vzpamatoval.

Vzala jsem Thomase za ruku, jen aby mi dal trochu pozornosti.
,,Pojď se mnou, musím tě zkontrolovat na zdravotce." Oznámila jsem mu a doufala, že půjde se mnou.
,,Co se mu stalo?" Zeptal se Thomas.
,,Teď ne, musím tě zkontrolovat." Zopakovala jsem.
,,Co se tu děje?" Zeptal se zase.
,,Thomasi teď ne." Snažila jsem se ho odtáhnout.
,,Sydney, co se to teď stalo? Co se stalo s Benem?!" Křikl na mě. Všichni se otočil naším směrem.
,,Řekla jsem, že teď ne. Musím tě zkontrolovat, jestli ti náhodou nějak neublížil." Okřikla jsem ho a šla směrem k meďochům. Bylo mi jedno jestli jde za mnou. Stejně by se tam dříve nebo později musel stavit. Nenechali by ho tu běhat bez toho, aniž by ho někdo zkontroloval.

♡*♡*♡

Seděla jsem v místnosti, kde jsem normálně ošetřovala a čekala než za mnou přijde ten nový baža. Trvalo to půl hodiny než přišel.
,,No konečně! Kde si se toulal?" Zeptala jsem se ironicky. Vlastně jsem ani nechtěla znát odpověď.
,,Alby říkal, že do doby, než mě neprohlédneš, jestli jsem prý v pohodě, tak mi nic nevysvětlí." Povzdychl si.

,,Kdybys mě poslechl předem, už jsi to půl hodiny mohl vědět." Odfrkla jsem si.
,,Sundej si triko." Řekla jsem mu následně. Divně se na mě podíval.
,,Potřebuji zkontrolovat, jestli se ti tam něco nestalo. Nedomýšlej si k tomu nějaké scénáře." Odsekla jsem, abych to co nejdříve měla za sebou.

Thomas si pousmál a to triko si nakonec stejně sundal. Pomalu jsem přejížděla prstem po jeho hrudi, abych zjistila, jestli ho něco nebolí. Zastavila jsem se u škrábance.
,,To ti udělal on?" Zeptala jsem se ho.
,,Ne, tu už mám delší dobu. Jak jsme se rvali s Gallym." Vysvětlil.
,,Měl jsi přijít. Očividně to hodně krvácelo, mohla z toho vzniknout ošklivá rána." Vysvětlila jsem mu. Vzala si dezinfekci a opatrně potom přejela. Thomas nijak nereagoval, jako kdyby to necítil.

Ještě jednou jsem si projela jeho tělo a narazila jsem ještě na něco. Byla to modřina, ale obrovská. Nevím jak jsem si ji předtím nemohla všimnout. Dotkla jsem se jí a Thomas sykl.
,,Bolí to hodně?" Zeptám se ho.
,,No trošku jo." Odpověděl mi
,,Teď ti na ni zatlačím silou, abych věděla v jakém je stavu." Řekla jsem mu. On jen kývl. Pořádně jsem na ni zatlačila a on bolestně vykřikl.
,,Dobře namažu ti to mastičkou, ale té bych úplně nevěřila, že ti pomůže. Takže ještě dostaneš prášek proti bolesti." Oznámila jsem mu.

Podala jsem mu jeden prášek se sklenicí, aby ho polkl. A já sama mu začala mazat tu modřinu.
,,Proč mě nemáš ráda?" Zeptal se zničehonic. Nehodala jsem mu nějak odpovídat. Dělala jsem, že jsem ho přeslechla.
,,Už jsi hotový, dovedu tě ke klukům, aby ti věřili, že jsi tu byl." Naznačila jsem mu, aby mě následoval, což také udělal.

Došli jsme až k budově kápů. Po cestě jsme byli oba dva mlčky. Otevřela jsem dveře a všichni se otočil mým směrem.
,,Někoho vám vedu." Řekla jsem a nechala Thomase ať vejde dovnitř.
,,Tak co, je v pohodě?" Zeptá se mě Jeff, jakožto kápo meďochů.
,,Jen jedna obří modřina." Ukázala jsem na rukou asi jak velká. Pár kluků se tomu pousmálo.
,,Jestli chceš, můžeš tu s námi zůstat." Řekne Alby mým směrem. Upřímně u toho ani nechci být.
,,Velice ráda bych zůstala, ale někdo vám čónům musí udělat večeři, abyste nebyli mrzutí." Pousmála jsem se.
,,Zvládneš to dnes sama?" Zeptá se okamžitě Pánvička.
,,Stejně mi nic jiného nezbývá." Mykla jsem rameny a chtěla jsem odejít.
,,Hej Syd!" Otočila jsem se na poledni chvíli.
,,Dlužíš mi odpověď." Řekl mi Thomas. Upřímně mu nic nedlužím.
,,Neříkej mi Syd." Odvětila jsem trochu víc nepříjemně a nakonec odešla do kuchyně.

xxx

Čauko, další kapitola je tadyy, doufám, že se vám líbí. Dneska trochu víc scének s Thomasem. Úplně miluji, to jak je Thomas furt tak pozitivní k ní.

‼️ Důležité info ‼️
Každopádně na mém Wattpadě (v mobilu) nastaly menší komplikace. Smazaly se mi všechny předem napsané kapitoly (a to jich je fakt hodně). Myslela jsem, že jsem v prdeli a všechno budu muset psát od začátku. Každopádně. Jako inteligentní člověk jsem se rychle koukla do wattpadu na notebooku a tam všechny kapitoly byly. Proto jsem si je raději všechny uložila do počítače přes Word. Tím jsem se vám chtěla omluvit, jestli někde v mé knížce se objevili nějaké komplikace, vynechané odstavce třeba, wattpad mi prostě blbne. Byla bych taky ráda, abyste mi o tom případně řekli, abych to mohla okamžitě napravit a všechno bylo v pořádku. Taky jsem se chtěla zeptat, jestli se tohle už někomu z vás stalo? Že se vám zničehonic smazaly kapitoly?

Mám ještě takovou debilní otázku. Už od začátku šlo na mém příběhu poznat nějaká ta chemie mezi Newtem a Sydney. Však chtěli byste do toho zaplést i Thomase? Protože v poslední době chytám strašnou obsession na Dylanovi. A upřímně i když jsem měla na začátku jasno, tak teď si nejsem úplně jistá, jak bych chtěla zakončit tenhle příběh. To se však týká až pokračování.

Nicméně na další kapitolu se můžete těšit jako obvykle v neděli. A jelikož bude 17.11. tak pro vás mám připravené překvapení. Ale víc prozradím až v neděli.

S láskou 🌌🤍