The maze runner: Test labyrint

21.

Čím více se blíží příjezd nového zelenáče, tím méně si to uvědomuji. Posledních pár dnů bylo fakt hodně klidných. Párkrát jsem si povídala s Gallym, Minhem, Albym, Chuckem a spousty dalšími kluky. Ale cítila jsem se osamělá. Ne, že by to bylo kvůli tomu, že jsem jediná holka, tohle osamocení bylo úplně jiný. Někdo mi scházel a to hodně. Newt. Za tu dobu, co jsme pohádaní mi nikdy nechyběl tak moc, jak posledních pár dnů. Trhalo mi to srdce. Strašně bolelo se na něj jenom kouknout. Ale zároveň, to musím překonat. Je to jen nějaké období, které se brzy přežene.

Pánvička seděl u stolu a povídal si tam s pár kluky. Zase jsem ho nechala oddechnout od práce. Zaslouží si to. Maká tady od rána do noci, udělá první poslední a stejně se tady objeví nějací nevděčníci. Kdyby si tohle dovolili na mně, co oni dokážou udělat jemu, vrhla bych se na ně a do rána by nepřežili. Naštěstí mám tajný recept, který na ně, prozatím, zabírá. A to je můj úsměv. No co? Jsem tu jediná holka, kluci by se o mně klidně i poprali. Jenže to neudělají. A proč? Protože ke mně mají respekt. Mně to tak naštěstí vyhovuje.

Začnu umývat špinavé nádobí, které mi tu postupně začnou nosit. Abych se nenudila pobrukuji si jednu písničku. Abych vám ujasnila, proč jsi pamatuji, je to tak, že si nepamatuji můj život, co jsem dělávala, rodinu a tak. Ale to, že existuje nějaká písnička, to vím. Vím i jak vypadá letadlo, které upřímně tady v labyrintu nenajdete. Pochopili jste, kam tím mířím?

Každopádně umývám to nádobí a když přijde ta nejlepší část, začnu ji říkat úplně normálním hlasem. Ale zase tak, aby to mělo nějakou melodii.
,,The hospital asked should the body be cast
Before I say goodbye, my star in the sky
Such a funny thought to wrap you up in cloth
Do you find it all right, my dragonfly?

Shall we look at the moon, my little loon
Why do you cry?
Make the most of your life, while it is rife
While it is light

Well you do enough talk
My little hawk, why do you cry?
Tell me what did you learn from the Tillamook burn?
Or the Fourth of July?
We're all gonna-" Najednou mě, ale přeruší úplné ticho v jídelně. Do teď, tady byl randál. Neumíte si představit asi šedesát chlapů v jedné místnosti. Ti nikdy nebudou ticho, ale stejně se to stalo. Otočím se tedy směrem k nim. Všichni se na mě dívají. Je mi to nepříjemný. Jako tenkrát, když jsem sem přijela. Taky na mě všichni zírali a tenkrát to nebylo o nic moc lepší.
,,To nemáte nic lepšího na práci, než na mě okounět?" Zeptám se jich. Místo toho se ozve tleskání.

♡*♡*♡

Tentokrát nejsem v kuchyni, ale na ošetřovně. Malý Chuck se při práci trochu řízl. Neříkám nic, nebylo to jenom trochu. Bylo to na šití. Ale ten malý klučina to zvládl na pohodu.
,,A teď utíkej za Pánvičkou a řekni, že tě posílám, on už bude vědět." Řeknu mu a vyženu ho z ošetřovny. S Pánvičkou jsem byla domluvená, že mu dá něco sladkého jako bolestné.
,,Někdo další?" Křiknu a očekávám, že přijde nějaký zraněný kluk. Místo toho dovnitř vlétl Newt.

,,Chci si promluvit." Pochodoval sem tam a díval se na své prsty, které si proplétal do sebe.
,,Minule to nedopadlo, podle představ." Připomenu mu.
,,Teď to bude jiné." Oznámí mi. Já se vydám ke dveřím jako kdybych chtěla jít pryč. To jsem však nechtěla.
,,Jen mě vyslechni." Začal být na mizině. Mezitím jsem zavřela dveře a opřela se o ně zády.
,,Máš pět minut." Řeknu mu a čekám, s čím přijde.
,,Syd prosím nebuď na mě už naštvaná, neunesu fakt, že se na tebe podívám a ty mi věnuješ jen ten tvůj naštvaný pohled. Lituji toho, co jsem řekl. Lituji toho, co jsem neudělal a měl jsem. Lituji všeho. Jen tě chci zpátky do života." Dořekne svoji připravenou slohovou práci. Nevím, co mu na to říct. Nakonec, ale najdu slova.
,,Nejsem naštvaná, už dlouho ne." Odvětím mu.
,,Vážně?" Zeptá se nevěřícně.
,,Tohle všechno jsem ti odpustila už dávno. Jsem jen zklamaná." Zasvětím ho do mojí pozice. Nevypadá, že je z toho úplně nadšený, taky bych totiž nebyla.
,,Ne, nebuď zklamaná, to radši buď naštvaná." Protestuje.
,,Newte, dej mi čas." Šeptnu, ale tak aby to slyšel.
,,Jak je ta písnička? We're all gonna die? Syd prosím, nenatahuj to moc." Dojde ke mně a tohle mi šeptne do ucha. Pak se mi ještě zadívá do očí a odejde.

xxx

Další kapitola je venku. Doufám, že se vám líbí. Případně se moooc omlouvám za chyby.

Zároveň se omlouvám, že to vydávám takhle pozdě. K wattpadu jsem se dostala až právě teď.

Na zpívání Syd, jsem vybrala písničku, která je strašně hezká, i přesto že je smutná. Byla jednu domu strašně trendy na tik toku. A pokud si ji chcete pustit celou, tak se jmenuje Fourth of July. (anebo ho máte vložené taky úplně nahoře)

Na další kapitolu se výjimečně můžete těšit už zítra v Pondělí. Jelikož je svátek, tak jsem vám chtěla udělat radost a vydat jednu kapitolu mimo mé schéma.

S láskou 🌌🤍