The maze runner: Test labyrint

10.

Už je to měsíc! Joo. To znamená, že už tu nebudu nová. I když si na mě všichni po pár dnech zvykli, jako kdybych tam byla celou dobu. Strašně bych si přála, aby to byla další holka. Neříkám nic, ale občas se tu cítím trochu osamělá. Kluci jsou fakt super a dokážou tě kdykoliv rozesmát, ale prostě mi tady chybí někdo, kdo by mi rozuměl v něčem, co prostě kluci nedokážou. Jsem moc vděčná třeba Panvičkovi a dalším, že mi to tady hodně ulehčují. Ale když si to tak vezmu, tak myslím, že to co nám dneska pošlou bude zase trochu překvapení pro všechny. Něco, co by nikdo nečekal. Jako když jsem před měsícem přijela já.

Pomáhala jsem Pánvičkovi s obědem, protože nikdo nevěděl, kdy nový baža přijede. Vždycky je to jinak.
,,Můžeš prosím tě zkontrolovat, jak na tom je oběd?" Zeptá se Pánvička. Dojdu k hrnci a kouknu se jestli už je. A taky že byl. Dala jsem hrnec stranou a ještě chvilku jsem tam byla bez známky vnímání. Bylo to přesně to místo, kde jsme se před pár dny s Newtem políbili. S Newtem je to teď trochu jiné, divné. Bavíme se normálně, ale něco mezi námi visí. Něco nevyřknutého. O tom, co se stalo, jsme se nebavili a já na to furt myslím, nemůžu přestat. A věřím v to, že on to má stejně.
,,Hele Sydney." Řekne Pánvi a chytne mě za rameno a to mě probudí z mého přemýšlení. Kouknu se na něj a všimnu si, že mi ukáplo pár slz, tak si je utřu.
,,Už je tady." Oznámí mi. Já vím, co to znamená, proto se vydám směrem ke kleci. Už se tam shromáždili všichni. Snažila jsem se přes všechny dostat do předu. Když se mi to povedlo, vedle sebe jsem si všimla Albyho a Newta s Gallym jak otevírají klec.

V rohu byl malý kluk a brečel, mohlo mu byt maximálně třináct. Jak jsem mohli poslat tak malého kluka? Gally vytahuje věci a Newt se snaží uklidnit toho klučinu. Ale když se k němu přiblíží ten malý sebou škubne.
,,Nenechá mě jít k němu, nemůžu nic udělat." Řekne Newt a koukne se na Albyho. Alby je úplně klidný.
,,Ať to zkusí Sydney, jí by mohl důvěřovat." Odpoví. Já? Newt mi podá ruku a pomůže mi dolů. Mihnu se kolem něj a zamířím si to k tomu malému klučinovi.
,,Ahoj." Přiblížím se k němu. On se na mě koukne a já mu věnují milý úsměv. To ho trochu uklidní.
,,Nemusíš se mě bát, já ti nic neudělám." Řeknu mu. To už se na mě usmívá. Pomalu si vedle něho sednu, abych ho nevyděsila.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptám se ho. Kluk znejistí.
,,Já, Já nevím." Odpoví mi a začnou mu kapat slzy z očí.
,,To nic, to nic, na jméno si brzo vzpomeneš. To je jediné, co nám nechali." Řeknu mu a ho ho zase trochu uklidní.
,,Kde to jsem?" Zeptá se.
,,Ráda ti to ukážu." Odpovím mu, klučina jen přikývne.
,,Tamhle ten kluk, to je Newt, pomůže ti nahoru, nemusíš se ho bát, je to ten nejhodnější a nejlepší kluk, kterého znám, určitě si ho oblíbíš." Řeknu mu a zamířími k Newtovi. Naznačím mu, ať tomu klukovi pomůže nahoru. Mezitím já sama vylezla. Kluci kolem se už rozpustili, protože vytáhli už všechny nové věci.

Normálně jsem ho provedla po celém placu a říkala jsem mu jak se třeba kluci jmenuji, co tu máme za práce. Šel s námi i Newt a poslouchal naše rozhovory, moc se do nich nezapojoval, protože věděl, že z něj má ten malý hoch pořad strach. Nakonec jsme vylezli na rozhlednu, abychom mu to tu mohli ukázat z vrchu.
,,Máme tady jenom tři pravidla, která se musí dodržovat, ale myslím, že ty bys je ani neporušil." Začal konečně mluvit Newt.
,,Za prvé zapoj se, nemáme čas na příživníky.
Za druhé nikdy neubliž druhému placerovi.
Za třetí nikdy nechoď za ty zdi, opakuji nikdy, rozumíš bažo?" Zeptá se Newt.
,,Jo jasný, chápu." Odpoví mu.

,,Jo a už mi nemusíte říkat bažo, vzpomněl jsem si, Chuck, jmenuji se Chuck."

xxx

Další kapitola je venku. Doufám, že se vám líbí, u když je trochu stručnější.

Co říkáte na příjezd nového Placera, Chucka? Budou mít se Sydney dobré vztahy?

A vyřeší se to, co visí mezi Syd a Newtem??

Na další kapitolu se můžete těšit v pátek.

S láskou 🌌🤍