The maze runner: Test labyrint

13.

Poté jsme šli s Chuckem na snídani. Pánvička nám dal jídlo. Klukům nějaký chleba s nečím a mně misku s ovocem, jako každý den. Zamířím si to přesně ke stolu, kde sedí Newt s Albym. Chuck mě následuje. Normálně tam ještě sedává Minho, ale ten už je v labyrintu. Když si tam sedneme upoutám pozornost obou kluků a věnují mi úsměv.
,,Sydney dnes budeš mít Chucka na starost." Promluví z ničeho nic Alby.
,,Bude si zkoušet práce a pak mu večer jednu přidělíme." Usměje se na malého klučinu.
,,Vynechej práce, co by mu mohli způsobit trauma, jako jsou třeba porcovači a další." Podívá se na mě trochu vážněji.
,,Provedu." Odpovím a udělám takový ten pohyb, co dělají vojáci. Alby se hned zasmál.
,,No nic, já už musím, užijte si snídani." Řekne Alby a odejde.

,,Tak co, jak se těšíš na den tady se Sydney?" Zeptá se s úsměvem Newt.
,,Upřímně bych s nikým jiným ani ten den prácí nechtěl strávit." Pousměje se Chuck. Newt si zahraje na úraženého a malý hoch hned zpanikaří.
,,Teda až po tobě." Snaží se zachránit situaci. Mně to nějak ani nevadilo, věděla jsem o co jde Newtovi. Ten se právě teď zasmál a Chuck pochopil, že si z něho dělal jenom srandu.
,,Kde začneme?" Zeptá se po chvilce Chuck.
,,Asi tě nechám na krku Newtovi na zahrádce." Pousměji se.
,,Tak jo." Kývne Newt a natáhne se k mé misce s ovocem a do pusy si dá kousek hrozna.
,,Co si to dovoluješ!" Podívám se uraženě na Newta. Který se na mě jenom usmál, ale v očích měl takový šibalský pohled.
,,Říkal jsem si, že když ti to tenkrát v kuchyni nevadilo tak ani teď ne." Obhájil se. Věděla jsem přesně o jaké chvíli mluvil. Tenkrát když si odpýkával trest. Ale mně se hned do paměti vryl ten polibek a nemohla jsem to dostat z hlavy.
,,Hmm." Zamumlala jsem a sklopila hlavu. Newt si všiml, že už nejsem v té dobré náladě jako před pár vteřinami.
,,V pohodě?" Zeptá se po chvilce Chuck, který si toho taky všimne.
,,Jo úplně v pohodě, ale už musíme." Odpověděla jsem mu a usmála se. Pak jsme odnesli špinavé nádobí Pánvičkovi a hned směr k zahrádce.

Newt si to mířil přesně za námi, protože tam měl taky něco za práci. Když jsem tam přišla zjistila jsem, že Zartovi se dneska udělalo špatně, takže má volno a nařízený odpočinek. Takže jsem se otočila na Newta, který byl zvědaví, jak to vyřeším. Opíral se o nějakou dřevěnou tyčku a měl ruce překřížené a položené na hrudi.
,,Ty tady pracuješ, co má Chuck dělat?" Zeptám se ho.
,,Ať dojde pro vodu do studny a zalije to tu." Řekne. Zamířím si to k Chuckovi, když mě najednou zachytí ruka, která mě donutí se otočit. Objevím se pár centimetrů od Newta, ale jemu to nijak nevadí.
,,Musíme si promluvit." Šeptl.
,,Teď ne." Řekla jsem mu a snažila se odtáhnout, ale on mě stále pevně držel.
,,Dneska se to fakt nehodí." Protestovala jsem, ale jemu to bylo očividně jedno.
,,Já si tě později najdu a promluvíme si." Řekla jsem už zoufale. Teď už mě nedržel tak pevně, takže jsem se od něho odtáhla. Bylo pro mě těžké být tak blízko něho. Jenom z těch jeho očích normálně blázním, ale teď. Teď to bylo jiné, pomalu jsem bláznila ze všeho na jeho těle a hlavně jeho vůně. Newt mě furt držel, ale já už jsem fakt potřebovala za Chuckem.
,,Slibuji." Šeptnu. Při tomhle mě už pustí a já můžu konečně dát instrukce Chuckovi. Je tady nový, takže mu ještě trochu pomáhám, ale snažím se aby byl trochu víc samostatnější. Protože zítra už zase budu muset být na zdravodce. A nebudu mu moct pomáhat.

xxx

Další kapitola je venku, doufám že se vám líbí. Je trošku kratší, ale i přesto má v sobě to kouzlo. Moc se omlouvám za chyby, které se tu a tam objeví.

Co říkáte na malého Chucka? To jaký má respekt z ostatních (Newta)? A myslíte, že zase konečně vyřeší to visící něco nad Newtem se Sydney? Reagovali byste stejně, kdybyste byli na místě Newta? Popřípadě Sydney?

Když tak moc děkuji za případnou zpětnou vazbu. Ať už tím, že hlasujete pro kapitoly a nebo napíšete hezky komentář.

Uvidíme se s další kapitolou, která vyjde v pátek.

S láskou 🌌🤍