Zůstaň / Stein27

Postrach jménem Toby

,,Tak jsme tady." vydechne spokojeně Dan.

    Toby zajede s autem na parkovací místo a prudce dupne na brzdu tak, že nás to všechny vymrští dopředu. Vypadá to, že pořád není ve své kůži.

    Teď je asi ta chvíle, kdy je nejlepší se Tobymu vyhýbat obloukem. Hodně velkým obloukem. Jinak tady někdo brzy přijde k úrazu.

    Všichni mlčky vystoupíme z auta a následujeme usměvavého Dana, který nadšeně kráčí k zeleným vrátkům s nějakými deskami v rukou. Asi si je pevně rozhodnutý, že mu dneska nikdo náladu nezkazí.

    Toby se k němu přidal a následně vyrovnal jeho chůzi. Něco si mezi sebou zašeptali a hned na to Dan zazvonil na zvonek.

,,Jé, vy už jste tady." vyšla nám po chvilce vstříc usměvavá paní.

    Nejspíš jí bylo něco okolo padesáti, ale energie měla na rozdávání. V porovnání s ní jsem byla na sklonku svého života. Nebo už dávno v pod drnem.

,,Dobrý den, paní Žáková. Vzal jsem ještě dva lidi navíc. Nevadí to? Jestli jo, klidně můžou počkat v autě. My mezitím můžeme udělat ty papíry."

,,Vůbec ne, pane Valento. Můžou klidně dál. Alespoň zaměstnají ty malý ďáblíky. Už aby si je jejich majitelé rozebrali." usmála se a otevřela vrátka.

,,Vy jste pan Kučera, že?" zeptala se Tobyho.

,,Jo jo, my jsme se vlastně osobně ještě neviděli." usmál se a podal jí ruku na seznámení.

,,A vy jste?" otočila se na mě s Petrem.

,,Jo, ehm. Já jsem Laura Veselá a tohle je Petr Adámek." představila jsem nás.

,,Dobrý den." podá jí Petr ruku.

,,Jsou to naši přátelé. Chtěli s námi jet vyzvednout malého, tak jsme je vzali sebou." vysvětlí Dan s přišpendleným úsměvem na rtech.

,,Mluv za sebe. Já tu chtěl jen Lauru." zabručel Toby s pohledem stočeným k záhonku za zeleným plotem.

    Paní se na něj nechápavě otočila, ale nijak to nekomentovala. Pozvala nás dál a hned, jak se dveře zavřely, se vrhla s Danem na papíry. Mezitím jsem se šla s Tobym a Petrem podívat na štěňátka.

    Toby mi hned ukazoval to, které budou mít. Prý to je kluk se zeleným obojkem. Toby si ho vzal do náručí, abych si ho od něj mohla převzít.

,,No ahoj. " pozdravila jsem tu malou kuličku chlupů, která mi okamžitě začala olizovat obličej.

    Ještěže jsem se dneska nemalovala, jinak bych dopadla jako oslintaná panda.

,,Ty jsi ale hodný pejsek." podrbala jsem ho na bříšku.

    On jen spokojeně zakňuclčel a víc se uvelebil v mém náručí. Je vážně k sežrání. A ty jeho velké hnědé oči? Panebože.

    Pokud bych měla definovat roztomilost, byl by to tenhle pejsek. Hned bych si ho vzala domů. Ale alespoň ho budu moct navštěvovat.

    Odteď Tobyho s Danem stoprocentně čeká víc návštěv. A můj mobil zase plná paměť, díky štěněčím fotkám.

,,Jak se bude jmenovat?" zeptal se Petr.

    Toby ho spražil pohledem a pak nakonec odpověděl.

,,Vzhledem k tomu, že je tohle vrch A, tak má vlastní jméno v papírech, ale to je složitý, takže jsme uvažovali nad Artem nebo Artiem. Dan mi říkal, jaký je jeho celý jméno, ale jediný, co si pamatuju, je, že jeho jméno začíná na Arthur. Bude to prostě zkrácenina jeho jména. V papírech to mít nebude, takhle mu budem jen říkat. Dan říkal, že má ještě nějaký nápady, ale ty probereme až v klidu doma."