Zůstaň / Stein27

Lituješ toho?

,,Už běžím!" křiknu ve chvíli, kdy se zvonek u dveří podruhé rozezní. Jak já nenávidím ten zvuk.

    Po otevření dveří mé oči zůstanou na Petrovi, který vypadá, jakoby někdo umřel.

,,Co tu děláš? A-a jak jsi se dostal dovnitř? Vždyť je dole zamčeno."

,,Jedna starší paní mě pustila. Můžu dál?"

,,Stejně už jseš tady." pokrčím rameny a pustím ho dovnitř.

    Stejně se té debatě asi nevyhnu, tak proč mu v tom bránit. Vlastně je to jedině dobře, že je tady. Alespoň už to budeme mít za sebou.

,,Chtěl jsem-" začal, jakmile si zul boty a opřel se o linku.

,,Vím, proč jsi tady. Chceš řešit ten pátek."

,,A ty se mi divíš? Před pár měsíci jsme si řekli, že budeme jen kamarádi a teď se spolu vyspíme. Řekla jsi mi, že na vztah nejsi připravená. Respektuju to. Chápu to. Chápu i to, že se mnou nechceš mít nic víc než jen kamarádství. Já vím, že asi nevypadám úplně jako vztahový typ, takže chápu, že sis vybrala toho druhého kluka. Mrzí mě to, ale chápu to. Jediný, co nedokážu pochopit je ten pátek. Několikrát jsem se tě ptal, jestli jsi si jistá a tys mi řekla, že jo... A teď děláš, jako by se nic nestalo a řekneš mi, ať na to zapomenu." rozhodil frustrovaně rukama.

,,Petře.. Já jsem stejně zmatená jako ty. Jo, říkala jsem, že chci být kamarádka a jo, začala jsem po nějaké době, co jsem to řekla, randit s Kubou. Ale v té době jsem fakt chtěla být jen kamarádka a opravdu vztah nechtěla. Nechtěla jsem tě vodit za nos. Nechtěla jsem, aby sis myslel něco, co nemusí být pravda. Ale i kdybych s tebou chtěla něco mít, tys měl v tý době vztah, takže nevím, co tady teď řešíš."

,,Já měl vztah?" zařazeně se na mě podíval.

,,Nejspíš jo, když jsi s někým, v ten den, kdy jsme se poprvý líbali, volal a říkal jsi, jak moc se na toho dotyčného nebo spíš dotyčnou těšíš, jak ti chybí a pak jsi se usmíval jako měsíček na hnoji." vmetla jsem mu do obličeje.

,,Jo, tohle ty myslíš. Volal jsem s Tondou. Volala mi Lucka, že se mnou chce Tonda mluvit a že se mu stýská. Takže ne, žádný vztah v tý době jsem neměl... Ani teď nemám."

,,Aha. To jsem nevěděla... Promiň." kuňkla jsem a svůj pohled stočila na své špičky u nohou.

    Že jsem radši nebyla ticho.

,,Tos ani nemohla vědět. Víš, že se o něm moc nezmiňuju... Ale pořád chci vysvětlit ten pátek."

,,Petře, já nevím, co chceš slyšet. Sama nevím, jak si to mám vyložit a ty po mně chceš vysvětlení. A já-"

,,Lituješ toho?" skočil mi do řeči.

,,Cože?"

,,Lituješ toho, co se stalo?"

    Ten jeho klidný tón hlasu mě začíná lehce děsit.

,,Petře, já-" nedokázala jsem najít ty správná slova.

,,Existují jenom dvě odpovědi. Ano nebo ne. Není tak těžký říct jedno z toho." zamumlal.

    Na jeho obličeji bylo vidět, že je mu tahle situace nepříjemná stejně jako mně. Nejspíš byl už smířený se všemi závěry téhle debaty. Ale i přesto se snažil udržet kamenný výraz.

    Nadechla jsem se a následně vydechla, abych se trochu uklidnila. Ještě bych řekla něco, co nechci, jako předtím.

,,Ne.."