Zůstaň / Stein27

,,To je jedno."

    Dnes ráno přišla Martina do práce naprosto vyřízená. A ještě se zpožděním.

    Podle jejího výrazu soudím, že se moc dobře nevyspala. Alespoň to teda říkal její výraz s kruhy pod očima.

,,Dobré ráno." pozdravím ji.

    Unaveně se na mě podívá a sedne si na barovou židličku.

,,Ahoj, Lauri. Udělala bys mi kafe, prosím? Hodně silné."

,,Hned to bude. A už je to lepší? To s exmanželem, myslím."

,,Ani ne, tenhle měsíc se Olimu vůbec neozval."

,,To mě mrzí. A co Oliver? Je z toho smutný nebo už jsi s ním o tom nějak mluvila a je s tím v pohodě?"

,,Asi už pochopil, co se děje. To, že jsme rozvedení, už ví a nějak to i chápe. A o tom, že na něj Pavel kašle, jsem s ním taky mluvila. A nějak to vzal. Takhle na rovinu jsem mu to samozřejmě neřekla, ale snažila jsem se mu to podat nějak rozumně. Snažím se mu ten čas bez Pavla vynahradit a nějak před ním neříkat, že má špatnýho tátu. Nechci ho štvát proti Pavlovi, pořád je to jeho táta. I když špatný... Děkuju za to kafe." dořekne a ze šálku se hned napije.

,,Jasně no. A co Tom? Dovezl ho v pořádku domů?" zeptala jsem se a Martina přikývla mezitím, co si špičkou jazyka setřela bílou pěnu na rtech.

,,Musím se mu nějak revanšovat. Oliver mi s nadšením vyprávěl, že ho vzal ještě na pizzu." pousmála se.

,,No vidíš. Já ti říkala, že je Tom zodpovědnej."

,,Dlouho jsem Oliho neviděla takhle nadšeného." zasnila se.

,,A volal ti Tom?"

,,Nevolal, ale psal, že je Oli v pořádku doma a že se stavili ještě na jídlo, takže si nemám dělat starosti s večeří." zalesklo se jí v očích.

    Podle mě štěstím a smutkem zároveň. Určitě toho na ní bylo moc a všechno jen tak tak stíhala. Ale myslím, že situace s Tomem ji alespoň trochu zlepšila náladu.

,,Tak to je super, ne?"

,,Jo to jo. Alespoň někdo mi udělal radost.." odmlčela se a podívala na hodinky.

,,To už je tolik?! Nějak jsem se tu zapovídala. No nic, musím do práce, kde jsem měla už dávno být. Ještě jednou děkuju za to kafe."

     Než jsem stačila něco odpovědět, zmizela za dveřmi její kanceláře. Jakmile za sebou zavřela, otevřely se vchodové dveře, ve kterých se objevil Tom. Sem chodí čím dál víc častěji, jak tak koukám.

,,Ahoj, co ty tady?"

,,Jsem tu jen na otočku. Čekám na lidi, který mám vyzvednout. Mohl bych tě poprosit o jedno silný kafe? Bude jim to prý chvilku trvat, tak alespoň malý kafčo by se hodilo."

,,Dneska už jseš druhej, kdo po mně chce silný kafe."

,,Kdo je ten první nevyspalý člověk?" zasměje se.

,,Martina. Před chvílí přišla úplně vyřízená."

,,Chudák. A já myslel, že-" nestačil to doříct, protože se ve dveřích objevila Martina.

,,Lauri, je tady už Toby? Potřebovala bych s ním něco probrat. Ou-eh-dobrý den." zařazeně se podívá na Toma, který si míchá cukr s kávou.

,,Dobrý." usměje se na ní.

,,S Vámi bych taky potřebovala mluvit. O tom Oliho odvozu. Musím Vám to nějak oplatit."

,,To nestálo za řeč." mávne rukou.