Říše divů čeká na tebe, pátá Alenko

6. Výslech Ibu Nakawany

Obr: Ibu Nakawana

Tuhle ženu jsme si pozvali, protože Hitomi trval na tom, že ji vyslechne se mnou. Horimitsua zaúkoloval jinde. Vlastně přiznal, že je dobrý nápad si jí zavolat. I když přiznal je silné slovo, doslova řekl jenom TAK JO, TO SE MŮŽE HODIT. Což na jeho poměry znamenalo JE TO VÝBORNÝ NÁPAD, NIYOKO.

Pozorovala jsem tu ženu už, když na výslech čekala. Zdála se být klidná a dost znuděná. Byla na mobilu, a co chvíli se rozhlížela kolem. Pak ji Hitomi zavolal.

,, Pojďte dál. Dáte si vodu?"

,, Jo, asi jo." Řekla nezúčastněně a vytlačila ze sebe až moc falešný úsměv. Byla to mladá, nijak výrazná žena se středně dlouhými bledě zrzavými vlasy a světle modrýma očima. Brýle, jediný make up tvořily prodloužené černé tekuté linky a drobný lesk na rty, na sobě obyčejné, téměř domácí černé legíny, tenisky a volné triko. Oblečená byla dost mladistvě, i když kolem očí se jí už tvořily první vrásky.

Ibu Nakawana, dvacet šest let. Recepční v jedné firmě v menším městě nedaleko odsud. Podle všeho na protekci ze strany rodiny. A ve volném čase tanečnice, cosplayerka a cyklistka. To jsme o ní věděli.

,, Dobrý den, podívejte, jsem tady zcela zbytečně." Oznámila, když jsme jí dali vodu. ,, Já jsem jí neznala."

,, Jí?"

,, Ranu."

,, Ale nezemřela jen Rana, byla zavražděna spolu s bratrem."

,, Vím o tom."

,, Máme na vás pár otázek, slečno Nakawano."

,, Zbytečně." Zopakovala. ,, Nemám vám co říct, nic nevím. Nebavila jsem se s nimi."

,, Ale znala jste je." Zavrtěla hlavou a křečovitě upila vody.

,, Zbytečně plýtváte mým i vaším časem. Ano, znala jsem je, technicky, věděla jsem, že existují. Několikrát jsme se viděli, ale nebavili jsme se. Vlastně jsme spolu nikdy osobně nemluvily."

,, Nikdy? A kde jste se vídali?"

,, Na různých zábavách, akcích a na tanečních soutěžích, ale nikdy jsme se ani nepozdravily."

,, Podle všeho jste se ale bavily na sociálních sítích."

,, Jednou jsme se poštěkaly, ale to už je dlouho. Tak rok zpátky. Zablokovala jsem si je oba, a od té doby jsem s Ranou nijak nekomunikovala. Zřejmě mě ale hodlá otravovat i po smrti!" Zabručela.

,, Takže jste jí neměla zrovna moc ráda." Poznamenal Hitomi. Protočila panenky.

,, Já už jsem, na rozdíl od ní, na tohle moc stará. Byla mi ukradená, a upřímně, je mi ukradená i teď. Jsem ráda, že skapala, není jí žádná škoda."

,, Můžete nám o té nevraživosti říct víc? Co bylo jejím důvodem?"

,, O žádnou nevraživost nešlo. Rana na mě prostě jen žárlila, to bylo celé."

,, No, podle toho, co vypověděla její kamarádka, Nnanami Yuzu, to bylo spíš naopak."

,, HEHE!" Vyprskla smíchy. ,, Tak tamta...jistě, Ranin stín, a její malej škaredej poskok." Hned jsem k té dívce musela pocítit antipatie. ,, Je jasné, že si jí Rana našla jenom proto, aby se sama cítila líp. Cítila se líp vedle ní, a je jasný, proč. No, a tamta slepička by udělala všechno pro to, aby jí Rana nekopla do zadku. To známe, tyhle typy." Dokonce i Hitomimu začala být nesympatická, to bylo jasné.