Příběh ( fanfikce) na motivy případu Alice killings a song Alice Human sacrifice
Niyoko je mladá vyšetřovatelka, která zdědila po zesnulém otci čtyři opravdu divné případy vražd, které spolu zdánlivě nesouvisí, pokud by u každé oběti nebyla nalezena...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jak jako že máš sólo kšeft?" Řval na mě toho večera Kazutomi, hlavní kytarista a frontman naší kapely.
,, O nic nejde, Kazutomi. Požádali mě, a já souhlasil. Nemůžu za to, že mě chtěli sólo." Pokrčil jsem rameny.
,, Aha, takže v kapele končíš?"
,, Moc dobře víš, že nekončím. Ale upřímně, jako kapela se nikam neposouváme, zatím jsme se ještě nedostali ani na kultůrák, hrajeme po klubech a na dětských oslavách. A je to fajn. Mám rád tebe i kluky z kapely, ale musíš už pochopit, že je to jenom koníček. Stejně jako moje zpívání. Zpěv mám rád, a když mi někdo dal příležitost někde zazpívat sám, nezahodím jí." Kazutomi se na mě díval, jako bych mu vrazil šíp mezi oči. Vlastně i jeho zorničky se tak pohnuly. Zašilhal.
,, To bylo naposled, Kaire! Rozumíš?" No, nebylo to naposled. Odkýval jsem mu to, a o dalších svých úspěchách mu neříkal. Né že by mě snad těšilo mu lhát, já ale nemohl za to, že jsem byl úspěšnější. A tak jsem radši zpíval na tajňačku, abych předešel dalším hádkám.
Jenže jsem měl i jiný problémy. Setkání s Mei. Chodila na všechny naše koncerty, a jednoho dne si přišla pro autogram. Dal jsem jí ho, proč by ne? Byla to docela sympatická mladá žena. Asi o pět let starší, než já, ale opravdu pěkná brunetka s přímým pohledem ve značkových lodičkách. Trochu jsme se spolu opili a strávili jednu divokou, a kapku úchylnou noc, kdy došlo na hodně hrátek, které by se daly označit jako na hraně, a bavilo mě to, jenže jsem chtěl v životě víc. Byl bych ochotný s ní spát, ale lásku jsem k ní necítil.
Ona na tom očividně byla jinak, a já jí nechtěl uvézt v omyl. Jenže mě začala všude pronásledovat. A mně to svým způsobem lichotilo, takže jsem jí asi nechával víc, než jsem měl. Jenže pak jsem na ní začal narážet doslova všude.
Až se to přestalo líbit mé nové přítelkyni. Misheru jsem poznal vlastně úplně náhodou, přestože byla mnohem víc známá, než já. Věnovala se modelingu, ale chtěla s tím přestat, protože se rozhodla jít na vysokou. Misheru mě pobláznila na první pohled, a ne proto, že to byla krásná modelka.
Měla nesmírně přátelskou, laskavou a mírnou povahu, krásný hlas a s láskou pečovala o všechno živé. Zachraňovala malá zvířátka. Nejen svým vzhledem a působením, ona byla prostě živá Fluttershy z My little pony. Něco úplně jiného, než jsem doposud poznal.
Potkali jsme se náhodou v kavárně a naprosto klišoidně do sebe narazili a ona si vylila svou kávu. Omluvil jsem se, a nabídl jí koupi nové, a ona nakonec souhlasila, protože bylo vidět, že to kafe zrovna opravdu potřebuje. Zapovídali jsme se a spřátelili. Hned jsme se ale nedali dohromady.
První, komu jsem o ní řekl, byla má kamarádka Rana. Té jsem totiž svěřil své tajemství. Že občas zpívám i sólo. A svěřil jsem se jí i o Mei. Právě proto jsem ji pozval na ten večírek, o kterém jsem prostě věděl, že tam Mei zase bude. Rana sice nebyla ideální bodyguard, to asi žádná sotva šedesáti kilová holka... Jenže jí jsem plně důvěřoval. Já jí řekl své tajemství, ona mě své. Také o tom s kým udržuje vztah.
A cítil jsem se s ní v bezpečí. Rana ze mě byla nadšená a začínající vztah s Misheru mi moc přála. Poprosil jsem jí, aby to zatím nikomu neříkala. Pořád to totiž byla Misheru Midori, a přestože to nebyla žádná Kate Moss, to jméno přece jen známé bylo.
,, Vlastně jsme si ještě oficiálně neřekli, že spolu chodíme." Uklidnil jsem její nadšení poté, co zavýskla jako dítě.
,, A už jsi jí řekl, že jí miluješ?"
,, Přímo ne, ale naznačil."
,, A co ona na to?"
,, Pusa na tvář. Nic víc."
,, Tohle ti vyjde, já to vím! Vím to na tuty a já mám vždycky pravdu!" Musel jsem se zasmát. To říkala vždycky. Hlavně svému bratrovi, přestože on byl z jejich dvojice ten chytrý.
,, Za týden mám zase vystoupení."
,, Přijdeme."
,, Je to pozdě."
,, Tak alespoň na chvíli, to nás naši pustí." Pak jsem jen zahlédl Mei, jak utíká někam pryč. Problém s Mei se nakonec vyřešil sám, i když jsem z toho neměl radost. Někdo ji zavraždil. Podle všeho našli v lese její tělo bez hlavy. Na pohřeb jsem nešel, ale přesto...jsem se cítil provinile. Stalo se to tu noc, kdy jsem ji odmítl. Vím, že to s tím nesouviselo, ale vyděsilo mě to, protože to bylo, jako bych na tom nesl kousek viny. To kvůli mně utekla do toho lesa...
S touhle myšlenkou jsem se trápil celý následující týden. Než mi přišla esemeska.
Mimořádná zkouška dnes ve čtyři odpoledne na adrese XXX. Zpráva přišla z neznámého čísla, ale byl v ní podepsán muž, který mě na zpěv najal. Takže jsem se tam, logicky, chystal dorazit. Ale když jsem tam přišel, nikdo tam nebyl. Ještě nikdo.
,, Haló?" Pak jsem uslyšel kroky. A málem si vyřval hlasivky tak, že bych už nikdy nemohl zpívat...Tohle...tohle prostě nebylo možné. Tohle...se nemohlo dít! Nedávalo to žádný smysl, ale pohled na tu osobu mě málem připravil o všechen zdravý rozum a příčetnost.
