Říše divů čeká na tebe, pátá Alenko

1. Výslech paní Koujichi

Obr:  detektiv Hitomi

V práci jsem schválně pila černé kafe. Ve skutečnosti jsem měla nejradši takovou tu culifunindu, kde dáte sotva půl lžičky kávy, cukr nebo med a kvantum mlíka, jenže to by pak má přezdívka ucho uhodila hřebíček na hlavičku, a tak jsem se ve snaze působit dospěleji učila pít černou kávu.

Zrovna teď jsem si kávou bystřila mysl, zatímco jsem projížděla profily obětí. Ty vraždy spolu na první dobrou nesouvisely. Oběť číslo jedna. Sedmadvacetiletá dědička řetězce hotelů a restaurací, jedináček z bohaté rodiny, a nově měla na starost malou hotelovou pobočku v našem městě a restauraci.

Z toho, co jsem věděla o Mei, to byla velice osobitá mladá žena, která se zuby nehty snažila vyrovnat se svému otci a dostat se co nejdál od své matky, která měla o jejím životě trochu jiné představy, než ona. Kariéristka, tvrdohlavec, svébytná, zdánlivě společenská a pohodářská.

 Nalezeno pouze tělo bez hlavy, torzo a nedaleko něj odsekané ruce a nohy, ve vší té spoušti červená pika. Krev na místě činu ale nebyla jen její...shodovala se s krví třetí oběti, a ještě nějakou, jejíž schodu jsme zatím nenašli. Kromě krve doslova žádné stopy. I tak to byl ale ten nejjednodušší případ ze všech čtyř, protože zde jsme měli alespoň krev. U ostatních případů se jiné stopy DNA pachatele zjistit nepodařily. Nikde ani vlásek.

Jediný známý nepřítel? Její matka...

Druhá vražda.

Dvaadvacetiletý zpěvák ne příliš slavné kapely. Hráli hlavě po kultůrácích, klubech a nízkonákladových svatbách. Oblíbený sebevědomý a velmi žádaný černovlasý mladík s možná trochu vysokým hřebínkem, ale milou a vstřícnou povahou. A také první shoda. Podle všeho se znal s obětí číslo jedna. Víc, než jen to, dle toho, co zjistil můj otec, spolu jednou spali. A aby toho nebylo málo, znal se i z jednou z obětí číslo čtyři. Oběť číslo čtyři beru jako jednu, protože se jednalo o dvojčata. Ranajon, jak jim jako čtvrté oběti přezdívám.

Zastřelen v místě, kde měl ten den zpívat sólo, protože právě sólové kšefty začal poslední dobou brát. V ruce držel růži, bez jiných otisků a opodál ležela kárová modrá karta. Zda o tom jeho kapela věděla nebo ne, to jsem si zatím nebyla jistá, ale z otcových poznámek na mě vyskočilo jedno jméno. Kazutomi. Frontmen a kytarista té kapely. Podle všeho o jeho sólo kšeftech věděl. Takže jediný nepřítel.

Třetí oběť. Devatenáctiletá modelka, která chtěla skončit s modelingovou kariérou, aby mohla studovat vysokou školu. A světe div se, dost možná potenciální přítelkyně oběti číslo dvě. Měli se potkat v nějaké kavárně. Podle všeho velice oblíbená a všemi popisovaná jako nesmírně milá, zábavná a laskavá dívka. Jenže z jejích záznamů působila až moc dokonale na to, aby to byla pravda...

Nalezena na hřbitově přibita k hrobu. S rozřízlou pusou a vydloubnutýma očima a s korunou, kterou kdysi vyhrála v soutěži junior miss, přišitou k hlavě. Pár metrů od hrobu ležela ručně malovaná zelená křížová karta.

Čtvrtá oběť, sedmnáctiletá dvojčata, oba studenti místní střední školy. Rana a Jon. Podle všeho si velmi, opravdu velmi blízcí, o hodinu starší sestra popisována jako tvrdohlavá, ale velmi společenská a zábavná, všemi oblíbená, a její velmi chytrý bratr, který kdysi na základní škole přeskočil ročník, ale pak byl kvůli nemoci se školou zase jeden rok pozadu. Naposledy viděni v restauraci oběti číslo jedna...

Příčina smrti byl silný jed. Podle všeho v čaji, který ten večer pili, ale v krvi měli také stopy alkoholu, a ta dívka dokonce stopy benzodiazepinů. Sami doma, zatímco rodiče byli na dovolené, ti tedy měli alibi. Zemřeli v jejich pokoji.