Říše divů čeká na tebe, pátá Alenko

2. Výslech Kazutomiho

Kazutomiho, kytaristu a frontmena kapely, ve které zpívala druhá oběť, jsem chtěla jít vyslechnout sama. Ale na poslední chvili se ke mě přidal kolega Hiromitsu. Jedno jsme měli společné. Byli jsme oba relativně noví, Hiromistu měl teprve pár let po škole, a ani on si nerozuměl s Hitomim.

,, Pojedeme tam spolu?" Navrhl mi roztomile.

,, Tak dělej!" Přivzala jsem ho do auta.

,, Upřímně, myslím si to samé, co ty! Že spolu ty vraždy souvisí, a je mi jedno, co říká Hitomi."

,, Nemusíš se mi snažit zalíbit, v mým autě už jsi." Nějak jsem neměla na jeho flirtování koule. Protože přesně to bylo to, co se mnou dělal. Byl to hezký muž, mladý, s hustými tmavými vlasy a takovou tou štíhlou, akorát, jen lehce rýslou postavou, s dokonalou pokožkou bez vousů a hlubokýma očima. Vlastně, kdyby mi bylo osmnáct, stříkala bych z něj jako fontána. Jenže mi bylo pětadvacet, a zrovna teď jsem v sobě neměla ani deci vína. Což bylo to, co mě přimělo mít kalhotky u kolen nejrychleji. Proto jsem už jen tak někde nepila, jen doma. Tahle malá holka se až moc snažila na to, aby jí i v novém domově dohnal její stín...

Ne. Kdyby mi bylo osmnáct, jásala bych z každé příležitosti prožít divokou noc ve spárech alkoholu, hlasité hudby a večírků a budit se s tím, že je lepší se ráno stydět, než večer nudit. Jenže tyhle časy, pomalu ale jistě, bral pryč vítr. Pomalu ale jistě jsem se posouvala někam dál, kdy se moje opilecké dýchánky stáhly na lahev vína, když jsem sama doma, s dobrým seriálem a dobrou knihou, případně s mým rozepsaným příběhem a hromadou jídla, o kterém nepřiznávám, že se jím každý pátek večer tajně cpu, pokud zrovna nepracuju.

A potom tu byla moje práce. Úkol, který mi tu zanechal otec. A to nemohla rozptýlit ani Hiromitsuova roztomilost. Ne teď...

,, Jo, a... máš tu teda slušnej bordel." Poukázal na moje plechovky od energy drinků a prázdné balení žvýkaček. ,, Ale jsem rád. Společně toho bručouna dostaneme!" Myslel pochopitelně Hitomiho.

,, Jak říkal můj táta, hlavní je najít spravedlnost."

,, Spíš pravdu." Opáčil. ,, Co myslíš, přinese ten výslech něco? Mohl to udělat?"

,, Za předpokladu, že každou vraždu spáchal někdo jiný určitě ano. Rozhodně měl motiv k vraždě Kaira. Ale neměl žádný motiv zabít všechny ostatní."

,, A tak v tom se možná pleteš. Jeho...pletky s Mei a Misheru mohly kapele vadit. Do toho se připletla relativně malá holka, která do všeho kecala a byla u něj pečená vařená, občas i se svým divným bráchou. Pokud vím, všichni o jeho sólo akcích věděli a podporovali je. A upřímně, ten Kazutomi vypadá jako šílenec. Navíc má kriminální minulost. Má podmínku. Málem seděl. Je dost nestabilní, a podle všeho hodně žárlivý."

,, Uvidíme." Souhlasila jsem s jeho myšlenkami, alespoň částečně.

Kazutomi nás přijal, na jeho poměry, docela vlídně.

,, Už jsem vám všechno řekl!" Zavrčel. Hm...tak nic.

,, Možná, že jste ještě neřekl všechno. Pochopte, jste důležitým vodítkem." Snažila jsem se polechtat jeho mužské ego. Div, že si neodplivnul.

,, Takže frontmen kapely. Kytarista. obvykle to bývá zpěvák." Neodpustil si Hiromitsu.

,, Tak jsme byli domluvení. To já kapelu založil. Už na škole."

,, Takže jste se znali už od školy?"

,, Jo, přesně tak. Chodili jsme spolu všichni na stření, a všichni navštěvovali hudební kroužky. Místo vysoké jsme se rozhodli založit kapelu. A všechno fungovalo naprosto dokonale, dokud se Kair nevymkl kontrole." Šlo to dobře? Co vím, tak hráli jen v kůltůráku a na malých oslavách...,, Kdy přesně se, jak říkáte, vymkl kontrole?" Zeptala jsem se.