Příběh ( fanfikce) na motivy případu Alice killings a song Alice Human sacrifice
Niyoko je mladá vyšetřovatelka, která zdědila po zesnulém otci čtyři opravdu divné případy vražd, které spolu zdánlivě nesouvisí, pokud by u každé oběti nebyla nalezena...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Ne, lituji, ale vážně si to už nerozmyslím." Zopakovala jsem svému agentovi naposled. A ano, věděla jsem, že poslední focení dopadlo dokonale, a ano, věděla jsem, že právě teď jsem v tom nejlepším věku, a později už to nebude tak snadné, ale stejně, jako to byla ideální příležitost na modeling, stejně tak to byla ideální příležitost k tomu jít na vysokou, kam jsem se dostala.
Už jsem si za svůj život zažila hodně focení, reklam, dokonce soutěží krásy. A věděla jsem, že i když umí být tento svět okouzlující, v životě chci něco víc. Vystudovat. Mít diplom. Být sama svým pánem a nemuset se bát, co se mnou bude, až začnu ztrácet krásnou tvář a, doposud od přírody, štíhlé tělo.
Můj agent se ale nezdál nadšený. Vlastně se tvářil tak, že mě to vyděsilo.
,, Udělal jsem toho pro tebe už tolik." Zasyčel. ,, Společně bychom tě dostali i do zahraničí."
,, Víš, co pro mě to studium znamená." Snažila jsem se mu to nějak mile vysvětlit.
,, Možná, že bys neměla být tak sobecká!" Vyštěkl. Sobecká? Věděla jsem, že ze mě má peníze, a že ho spolupráce se mnou živí, ale přece se všeho nevzdám jen kvůli tomu, že se až moc upnul na začínající modelku, které to náhodou vyšlo.
,, Nemá cenu to řešit s horkou hlavou, jestli chceš, můžeme to probrat více v klidu..."
,, Jestli si to rozmyslíš, zavolej. V opačném případě lituju, že jsem s tebou kdy ztrácel čas, ty nafrněná ochechule!" Rozhodil rukama a naštvaně odešel. No, čím dál tím lepší.
Já ale chtěla v životě změnu, a zdálo se, že tomu všechno nahrává. Dostala jsem se na školu. Někoho jsem potkala. Někoho, o kom jsem si začínala myslet, že by z nás mohl být pár. Jenže vždycky, když mi něco vyšlo, když se mi v něčem dařilo, byla tu nějaká osoba, které se to nelíbilo. Jako mému agentovi to, že jsem se dostala na školu, a jako té slečně Mei, že se o mně Kair zajímá.
Zašla jsem do knihovny pro několik knih, abych byla ještě před začátkem studia napřed, se slunečními brýlemi na nose, aby se se mnou nikdo nechtěl fotit, a v oddělení knih o přírodovědě jsem potkala známou tvář.
,, Ahoj Jone." Pozdravila jsem známého. Jon byl bratrem dívky, která soutěžila na stejném festivalu, kde já, akorát ona tam byla na taneční soutěži, zatímco já na soutěži krásy. Jeho sestra Rana byla nesmírně společenská a přátelská bytost, která se dokázala spřátelit téměř s každým. Její bratr Jon byl o poznání introvertnější, ale byl to ten nejchytřejší kluk, jakého jsem kdy poznala.
,, Jé, čau Misheru. Čekám tu na Ranu, no, je v oddělení hororů. Tak jsem si říkal, že bych si půjčil pár knížek do školy." Zamával několika přírodovědnými bichlemi.
,, Vlastně taky hledám něco do školy. Pomůžeš mi najít tohle?" Ukázala jsem mu knihu, kterou jsem potřebovala. O chvíli později jsem jí už měla v ruce.
,, Takže s modelingem končíš?" Prohrábla jsem si dlouhé světle hnědé vlasy.
,, Jo, rozhodla jsem se svůj život hnát jiným směrem. Řekněme, že mi v jednu chvíli došlo, že krásná tvář mi nevydrží věčně, ale mozek ano."
,, Věčně ne, až budeš stará, začneš přicházet o mozkové buňky, a nakonec se zhroutíš pod náporem stařecké demence a zadusíš se banánem!" Řekl naprosto chladně. Až poté, co jsem se lekla, se zasmál. ,, Dělám si z tebe legraci, moc ti to přeju Mish."
,, Už jsem se skoro lekla." Zasmála jsem se.
,, Jone?" Jeho sestra stála i se stohem knih opodál. Když mě uviděla, rozzářila se. ,, Jé, ahoj, viděli jsme se na tom festivalu, pamatuješ? Rana."
,, Jistě, že pamatuju. Ta holka s nejvyššími výskoky."
,, Jo. A ty královna krásy, taky si tě pamatuju."
,, Pomáhal jsem Mish najít pár knížek." Řekl Jon.
,, Mish?" Dala si ruce v bok. Její radost jako by na okamžik zmizela.
,, Je to vlastně docela vtipné, protože jsem vyhrála Miss, a to zní jako Mish." Chtěla jsem to zachránit, ale zřejmě se mi to moc nepovedlo. ,, Půjdu se teď učit."
,, Kdybys chtěla pomoct s učením, řekni." Nabídl mi Jon.
,, Zvládnu to, děkuju." Vlastně jsem chtěla ještě před učením zavolat Kairovi a slyšet od něj pár hezkých slov, ale nezvedal mi telefon. Neodepisoval ani na zprávy. Zřejmě někde vyspával po náročné zkoušce do noci.
Jenže domů jsem už nedošla. Někdo mi dal na hlavu pytel, a musel mě něčím uspat. Probudila jsem se někdy později svázaná. Vstala jsem, a se svázanýma rukama se snažila nahmatat zem pod sebou. Bylo to tvrdé, chladné a hladké, jako silně broušený a naleštěný kámen. Byl to hrob. Ležela jsem na hrobě. Chtěla jsem vykřiknout a zvednout se, ale v křiku mi bránil roubík a v tom vstát svázané ruce a nohy. Takže jsem se jen převalila opodál do trávy vedle hrobu. Ještě nebyla úplná tma, ale podle zapadajícího slunce a příšerného sucha v puse mi došlo, že jsem musela být mimo celkem dlouho.
,, A třetí lidská oběť, karta bude křížová." Uslyšela jsem hlas. Pak jsem si všimla, komu patří.
