Feelings for you

[2]

Tohle je snad karma, že mám tři bratry!?

Tohle nemůže být moje spolubydlící, oprava tohle určitě není holka. Tohle je chlap jako hora, svaly a svaly. 

„Ty musíš být Emily," ozve se můj nový spolubydlící, kterému se vlasy třpytí ještě od vody. 

„Spletla jsem si pokoj?" zamumlám zaraženě, jsem si jistá, že jsem měla mít spolubydlící. 

Zatváří se nechápavě a zastaví se v pohybu.

„Ty jsi nedostala ten e-mail?" rozběhnu se do svého pokoje a vezmu si mobil. 

Škola: Dobrý den slečno Davisová, omlouváme se za způsobené komplikace. Jak jste se dozvěděla v minulém e-mailu, máte jiný pokoj, neměli jsme moc na výběr. Právě v takovém případě po každém studentovi žádáme podpis dokumentu kdyby nebyla jiná možnost a oni museli bydlet s opačným pohlavím. Tento dokument jste podepisovala při potvrzení o přijetí. Pokoj budete sdílet s panem Jacobem Lee. Při jakýchkoli potížích se nás nebojte kontaktovat, pokusíme se to vyřešit. S pozdravem vedoucí kolejí Bostonské univerzity. 

Sakra na ten dokument jsem úplně zapomněla, taky koho by napadlo, že se to stane pravdou. 

Zakloním hlavu a zavřu oči, vzpomenu si na vše, co se kdysi stalo. Nevypadá jako nějaký hajzl, to je plus, ale musím se o něm něco dozvědět. Mobil vrátím tam, kde dosud ležel a jdu zpět, kde jsem naposledy viděla svého spolubydlícího. Jacob sedí na gauči, přepíná programy na televizi. Když mě zpozoruje znovu se postaví, jeho otázka je vepsána v jeho obličeji.

„Ten e-mail jsem si přečetla až teď," řeknu rezignovaně.

„Pokud ti to vadí, tak to nějak vymyslíme." Řekne jemně a mile až se nad tím pozastavím. 

„Mám tři bratry, takže to s tebou zkusím, ale potřebuju tě poznat, něco se o tobě dozvědět." Odpovím mu upřímně, musím o něm vědět aspoň základní věci. 

„Já se o tobě taky chci něco dozvědět. Objednám jídlo a můžeme si sednout a poznat se když tu máme spolu bydlet." Odpoví s úsměvem a čeká na mou odpověď. 

„Pokud chceš nebo jsem na večeři chtěla něco uvařit. Nechávám to na tobě," teď jsem to já, kdo čeká na jeho odpověď. 

„Ty umíš vařit?" překvapení je na něm znát a to hodně. Kývnu na souhlas a mám, co dělat abych se nerozesmála. 

„Tak mi ukaž své kulinářské umění." Natáhne ke mně ruku. „Jinak jsem Jacob Lee."

„Emily Davis," potřepu mu rukou a vydám se do kuchyně. 

„Vepřové maso s těstovinami a zeleninou?" zeptám se když vytahuju surovina na jedno z mých nejoblíbenějších jídel. 

„Jasně," posadí se na jednu z barových židliček naproti kuchyňské linky. 

„Tak mi teda o sobě něco řekni Jacobe."

„Začnu tím, že mi klidně můžeš říkat Jacobe, Jacu, nebo klidně i Lee." Kývnu na pochopení a vybídnu ho aby pokračoval dál. Vytáhnu si maso a začnu ho krájet na malé kousky abych ho potom mohla dát na pánev. 

„Jsem kousek od Bostonu, mám o deset let mladší sestru. Studuju druhý ročník komunikace a mezinárodních vztahů. Hraju za univerzitní hokejový tým,..." nad tím se pozastavím a přestanu v krájení masa. Podívám se mu do obličeje, je z mé reakce překvapený, ale,..... 

„Co nemáš ráda hokej?"

„O to nejde, ale nechci to řešit."

„V pohodě. Moje rodina je skvělá, oba nás podporují v tom, co chceme dělat a pomáhají nám splnit naše sny. Na Bostonskou univerzitu jsem chtěl hlavně kvůli hokeji a taky jsem dostal stipendium takže to bylo jasné. Pak jsem si jako obor vybral mezinárodní vztahy a komunikaci, baví mě to takže stíhám i tréninky a i všechny práce do školy." Během jeho vyprávění už mám nachystané maso a vařím vodu na těstoviny.