Bez Minulosti

- 3 -

Ta fotka byla Nanett stále na očích, milovala ji, ale zároveň jí nenáviděla. Ukazovala, co byla a co mohla být. A hlavně ukazovala, co ztratila. Uvědomila si, že se zapomněla zeptat Jasmine, jak je to s jejími vzpomínkami celkově a kdy by si mohla vzpomenout.

Podle hodin na stolku, kterých si brunetka předtím nevšimla, bylo třičtvrtě na dvě. Od Jasmine jí bylo řečeno, že návštěvní hodiny začnou už za patnáct minut. Bála se toho okamžiku, kdy vejde její rodina do dveří. Nevěděla, co od toho má očekávat, jak se zachovají a jak se zachová ona sama?

Brunetka si také uvědomila, že si nezjistila od Jasmine, jak vypadají její rodiče. Poté, co viděla tu fotku s Rayem, tak ji to dost pohltilo. Nedokázala se již o ničem bavit, tak, aby vnímala. Stále se totiž vracela k té fotografii, která toho tolik říkala.

Hnědovláska pocit hladu zahnala, když za ní přišla sestřička s polévkou. Sestřička taktéž odněkud vykouzlila ovládání na nemocniční postel, proto se k tomu mohla Nanette i lépe nasměrovat. Vzhledem k tomu, že byla brunetka dost oslabená, musela se nechat potupně nakrmit. Sestřička na to ale asi byla zvyklá a měla v tom praxi, a tak neukázala ani náznak výsměchu.

Nanette ale stále však vrtalo hlavou, jako spoustu dalších věcí, proč je tak slabá? Proč je pro ni obtížné jenom použít její ruku?

Pozorovala své dlouhé vlasy, které jí spadávali k pasu a různě se vlnili, přišlo jí fascinující, jak něco jako vlasy se vlní do různých kudrlin, anebo obyčejných, a přesto krásných vlnek. Pozorovala taktéž své ruce, které se snažila ovládat a rozpohybovat své oslabené a ztuhlé svalstvo. Už jí to šlo.

Přemýšlela, proč nedokázala pohnout rukou, když se o to pokoušela poprvé, a došla k závěru, že když se probudila, byla stále ještě pod vlivem léků.

Dveře se otevíraly a byli slyšet kroky nově příchozích. Brunetky srdce najednou dosahovalo vysokého množství úderů. I přístroj, který za ní pípal, potvrzoval tuto informaci.

První do místnosti vstoupil její bratr, vypadal dokonce jinak, ale lépe než na té fotografii, i tak ho ale hnědovláska bezpečně poznala. Usmíval se na svou sestru, která už nevypadala jako šípková Růženka ve skleněné rakvi.

Po Rayovy vešel do místnosti manželský pár držíc se za ruce.

Žena, která byla oproti svému manželi o hlavu menší i přesto, že měla vyvýšené boty. Její krátce střižené blonďaté vlasy se proplétali se stříbrnou barvou a její oči se shodovaly s očima Raye.

Muž po jejím boku měl krátce střižené a z větší části už šedivé vlasy, na některých místech, ale stále prosvítali vlasy s jeho původní tmavě hnědou barvou.

Mužovi hnědé oči pátrali po místnosti, kterou už několikrát viděl, ale zastavili se na pacientce. Drobná dívka mu pohled opětovala a přemýšlela, jestli jsou toto její rodiče, nebo ne. Jejich vzhled neznala, proto si nebyla jista, kam je zařadit.

Ani jedna strana nevěděla, jak má začít, byl to celkem začarovaný kruh.

„Ahoj zlato, slyšeli jsme, že si nás nepamatuješ, tak se ti jdeme představit," usmála se vřele žena. „Já jsem Norma a tohle je Andre. Jsme tvoji rodiče. A toto je Rayen, to je tvůj bratr." Ukázala na může, kterého již znala z fotky.

„Ahoj" mrzelo ji, že si nic nepamatuje, kdyby ano, mohlo by toto být o hodně lepší odpoledne.

„Něco jsem ti přinesl," ozval se z levé strany modrooký muž. Brunetka se zaměřila na to, co jí podával. Byl to malý, tlustý bloček, který držel díky osmi kroužkům, které byly nahoře. Na tvrdých deskách byl jednoduchý obrázek venkovního posezení a tučným písmem na něm bylo napsáno Sketchpad.

„Tento bloček jsi s sebou často všude tahala a zaznamenávala sis do něj obrázky pokaždé, když jsi měla příležitost. Málokdo o něm ale věděl, nechlubila ses totiž svými kresbami, které jsou ale opravdu krásné, a proto mi dalo trochu zabrat tento skicák najít."

Nanett začala skicákem opatrně listovat. Stránky byly často pokreslené jenom černým slabým fixem. Líbilo se jí, jak všechny ty kresby měli společné to, že se nesnažili tu předlohu zachytit přesně do detailů, ale zachycovali ty hlavní a důležité rysy.

„Děkuji," usmála se na Raye jeho sestra. Ten jí úsměv opětoval. „K tomu bločku jsem ti ještě přinesl tvoje fixy, jsou tam ještě nevyplněné stránky a říkal jsem si, že tady budeš mít dost dlouhých chvil."

Vidět všechny ty pokreslené stránky brunetku fascinovalo. Nevěřila, že něco tak hezkého mohla, kdy vytvořit její ruka. Každý obrázek byl jiný.

Listovala tím skicákem už po několikáté a vždycky jí každý obrázek překvapil. Byly tam postavy, budovy, sochy, cesty, stromy a dalších mnoho věcí.

Její rodina už odešla, nezdrželi se v nemocničním pokoji příliš dlouho. Brunetka to tak nějak očekávala, i pro ně to muselo být těžké. I když je člověk několikrát připravován na nějakou situaci, která může teoreticky nastat, když nastane, setká se se skutečností, která ho vyděsí a vše zapomene.

To však neplatilo o ženě, která nutně potřebovala vidět svoji kamarádku. Její červené na krátko střižené vlasy za ní vlály, jak rychle pochodovala do pokoje brunetky.

Doktor, který šel vedle ní, ji nestíhal a musel občas popoběhnout, aby mu ta osoba, která se představila jako Casey Bishop, neztratila. Přiběhla k němu náhle a nedočkavě před něj hodila papír, který oznamoval povolení od rodičů hnědovlasé pacientky, že ji může rudovláska navštěvovat.

Pan Schneider měl obavy, aby pacientku tato chaotická osoba nevyděsila a tím i netraumatizovala. Ale její rodiče dali této ženě povolení a on to musel respektovat.

Došli před dveře, doktor zastavil to rudovlasé stvoření. „Jestli tam vběhnete jako stádo splašených koní, tak už vás k ní nikdy nepustím!" žena si odfrkla a nedočkavě se podívala na dveře.

Pacientka, která se nacházela v pokoji, kam se chtěla ta žena stvořená z chaosu, položila skicák na přikrývku a podívala se na dveře. Nevěděla, co se za nimi děje, ale slyšela, jak nějaká žena vyhrožuje někomu o tom, že jestli ji tam nepustí, pustí se tam sama i bez něj.

„Uklidněte se paní Bishop, chci jenom mít jistotu, že nebudete zbrklá."

„Já a zbrklá to určitě, a teď už mě tam pusťte, chci vidět svoji kamarádku!"

Doktor vzdal svou snahu a modlil se k tomu, aby ta bláznivá žena své kamarádce nezpůsobila trauma svou vlastní osobností.