Bez Minulosti

- 7 -

Doktoři se začali z brunetky ztrácet, její zázračné přežití se lámalo s informací, že její vzpomínky začínají dnem, kdy se probudila v nemocničním pokoji. Nevěděli důvod její amnézie, ale snažili se ho každým dnem odhalit. Naději začali vidět v PET vyšetření mozku, který byl další v seznamu. EEG a magnetická rezonance nepřinesli informace, ve které lékaři doufali, protože všechno bylo tak, jak by být mělo.

„Volala jsi Casey?" zeptal se bratr brunetky, potom, co přišel, a dokud byli oba sami.

„Ano," řekla dotazovaná s úsměvem „dokonce za mnou i přišla!" To Rayena potěšilo.

„Ale Nanette, zlatíčko, já tě tak ráda zase vidím," řekla Norma, když viděla svou dceru, kterou následně políbila na spánek. „Už se nemůžu dočkat, až budeš moct s námi domů!" řekla celá nadšená.

„Zrovna jsme se bavili s doktorem a ptali jsme se ho, kdy budeš moct domů," začal manžel modrooké ženy „a ten nám řekl, že si tě tu nechají pro jistotu ještě alespoň tři dny a pak už budeš moct domů!" řekl podobně nadšeně jako jeho manželka.

Brunetka měla radost, ale taky se bála. Nevěděla, jak vypadá ten její skutečný domov. Proto se usmála a alespoň se snažila sdílet podobnou radost jako zbytek její rodiny.

V průběhu dne za brunetkou přišla rudovlasá kamarádka, přesně tak, jak slíbila předešlý den. Dívka se nechtěla setkat s brunetčinou rodinou, hlavně s bratrem, to se jí však nesplnilo.

„Ach Casey, tak ráda tě zase vidím!" vykřikla žena s blond vlasy, která přiběhla k dívce a hned jí objala. Zaskočená dívka začala ženu objímat také. „Já Vás taky, paní Moore," odpovídala stále zaskočená dívka.

Její pohled se setkal s Rayenem. Její telefon jí poslední dny připomínal, že má víc než 20 nepřečtených zpráv. Dívka je nechtěla otevírat, protože by se to neslučovalo s jejím plánem zapomenout.

Pozdravila ještě manžela ženy, která už seděla na svém původním místem a zářivě se usmívala. I Rayen se na dívku usmál. „Ahoj," řekla brunetka, která seděla na pohovce jako její bratr a ukázala na místo vedle ní a Rayena.

Dívka si na to místo sedla s trochou odporu, protože se cítila trapněji vedle modrookého muže.

„Jsem ráda, že jsi přišla i dneska," řekla nadšeně brunetka. „To je dobře, něco jsem ti přinesla," odpověděla dívka s červenou hlavou a vyndala menší plátno. Když se na něj brunetka zaměřila, rozpoznala tam tři ženy, které se smály a drželi se za ruce. Poznala tam sebe, Casey a ta třetí osoba musela být Vivi, v pozadí byla vidět kamínková pláž a moře.

„Toto jsi mi jedou dala jako dárek k narozeninám. Ten obraz jsi dělala víc než 5 hodin. Mám ho moc ráda, ale teď bych ti ho chtěla dát, protože to je kus tebe, který si ale nepamatuješ," řekla dívka a podala plátno brunetce, která ho ohromeně sledovala. A nebyla jediná.

Dívka se moc dlouho nezdržela, a když chtěla odcházet, rozhodl se modrooký muž, že jí doprovodí, a to i přesto, že dívka protestovala.

„Neodepisovala jsi," řekl muž vyčítavě ale ne naštvaně. „Promiň, ale já jsem si nedokázala ty zprávy ani zobrazit," řekla dívka bez výmluv, protože žádnou nevymyslela.

„Hmm," odmlčel se na chvíli muž a sledoval chodbu před sebou, „jsem ale rád, že jsi přišla. Jak jsem ti psal, Nanny se mě každý den ptala, jestli o tobě nemám nějaké informace."

To dívku zarazilo, a už poněkolikáté zalitovala, že si ty zprávy nečetla. „To jsem nevěděla. Nepřišla jsem, protože jsem se bála, že to zase nezvládnu, plus ještě ten pohřeb, bylo toho na mě moc," řekla rychle, ale vzápětí dodala „To mě ale samozřejmě neomlouvá."

Zastavil jí a podíval se jí do očí „Náhodou já to chápu, ale nebolelo tě to všechno pak náhodou víc?" na to Casey nedokázala nic odpovědět, cítila se trapně, že člověk, který jí zná tak málo jí dokáže tak dobře odhadnout.

Dívka se rozešla chodbou dál. Muž tam chvíli ještě stál a přemýšlel, co udělal špatně. Rozešel se za dívkou. „Promiň, nechtěl jsem tě naštvat." to ženu zastavilo. Otočila se a podívala se na hnědovlasého muže. „Nenaštval jsi mě, jenom už musím jít," usmála se, aby podpořila svá slova a pozadu šla dál. Naposledy se na něj podívala a otočila se.

„Tak Nanett, tohle bude asi jedna z posledních možností, kdy spolu budeme takhle sedět," usmála se zrzavá psycholožka „Ráda bych se s tebou pak ještě někdy viděla, a zjistila, jak na tom jsi. Ale to není důvod, proč tu jsem. Dneska ti dám opět možnost zeptat se mě na cokoliv tě zajímá."

Nanette se zamyslela, už několikrát přemýšlela, jestli se má zeptat, a hlavně koho se má zeptat. „Asi tady mám něco, co mě zajímá, nevím ani koho se mám zeptat. Jednou jsem se tě na to už ptala. Co se všechno stalo, myslím tu nehodu?"

„Teď ti to asi už skutečně musím říct, myslela jsem, že už jsi se o tom s někým bavila," odmlčela se a začala prohrabovat svých pár papírů, co si s sebou přinesla. Brunetka jí se zájmem pozorovala.

„Mám tady zprávu, ve které je napsáno, co se ve skutečnosti stalo, můžu ti to dát přečíst, nebo ti to přečtu já?" „Mohla bys to přečíst ty?"

„Dobře. ‚Autonehoda se stala 9. července. Viníkem je muž 45 let původem z Dánska. Muž zazmatkoval, a když vyjížděl z křižovatky vjel do druhé levé strany vozovky, kde projíždělo auto s dvěma ženami. Řidička strhla volant do levé strany do sadů podél silnice a najela do jednoho ze stromů. Muž okamžitě zavolal záchranné složky, a ty se vydali zajistit situaci. Technická závada zapříčinila, že airbagy nevystřelili.

Řidička, Vivi Harper, v době příjezdu záchranky žila ale při převozu do nemocnice podlehla svým zraněním, pitva zjistila, že při nárazu a prudkém zastavení se ženě roztrhla levá ledvina, která způsobila vnitřní krvácení, dále měla zlomená dvě levá nepravá žebra z nárazu do volantu, ty propíchly levou plíci.

Druhá žena, Nanette Moore, byla při příjezdu záchranných složek při vědomí a spolupracovala, při příjezdu do nemocnice byla uvedena do umělého spánku, měla zlomená dvě pravá žebra a hrudní kost, při tlaku od bezpečnostního pásu, žena dále utrpěla whiplash, který byl zjištěn CT skenem páteře, ten následně zjistil otřes mozku neboli mTBI.'"