Anup

10

Rozhlédne se po sále, aby našel Amony. Byl tak soustředěný, aby je se Sutechem nikdo neslyšel, že úplně zapomněl hlídat ji. Kde jenom vězí. To nemůže vydržet pět minut na místě? Nespokojeně si povzdechne a zamíří nejdřív v baru a pak do vedlejších sálů a chodeb, aby ji našel.
„Oh, zdravím tě," omluví se Re, když do sebe málem vrazí ve dveřích.
„Nápodobně," oplatí mu a snaží se nevypadat nedočkavě.
„Tak jsi přišel. Popravdě jsem o tom dost pochyboval." Jasně. Určitě se těší, až na tyhle párty nebude z bohů chodit nikdo a smrtelníci budou obdivovat jen jeho.
„Jo, já o tom taky dost pochyboval," pozvedne jedno obočí a snaží se nevypadat příliš ironicky.
„Oma-nouri thaea," poplácá ho po rameni, když prochází kolem.
„Thaea oma-nouri, aethys-shaka," zadrmolí a zamračí se. Na konci chodby uvidí Amony, jak si prohlíží něco v ruce.

„Tady jsi," řekne nenuceně, když se zastaví vedle ní.
„Víš, čeho jsem si všimla?" ukáže na sochu před sebou, na které je bůh Re. „Ty vaše masky jsou skoro úplně stejné, jako tyhle sochy." Stačí mu slyšet její hlas a je jasné, že v jeho nepřítomnosti vypila rozhodně víc než jednu nebo dvě sklenky. To mu všechno poměrně ztěžuje, ale nenechá se odradit. Hodlá ji před Reem ochránit.
„To doufám. Vždyť byly dělané podle našeho vzhledu," tentokrát se nenamáhá vymýšlet nějaké teorie. Je podnapilá a jeho nálada na bodu mrazu. Amony se zasměje a vědoucně pokývá hlavou. Dalších pár hodin se ji snaží hlídat, aby byla při smyslech, jakmile nastane hodina temnoty. Snažil se na to připravit, ale nevěděl jak. Tak nervózní snad ještě nebyl.

Je to Reova nejoblíbenější část oslavy. Během večera si vyhlédl několik smrtelnic, kterým předal minci se svým znakem - Reovým okem. Ty měly tu čest, že se směly po vyzvání přihlásit a strávit zbytek noci v Heliopolis a být svědky východu slunce a tím začátek Reovy vlády nad novým dnem. Tak to bylo alespoň smrtelníkům podáváno. Pravda byla ale o něco temnější.
Re nebyl tak laskavý a milý, jak se mohlo na první pohled zdát. Jakmile ženy odejdou do jeho soukromých komnat, je jim nabídnuto pití, po jehož požití je dotyčný svolný prakticky ke všemu a Re miloval sex a miloval ženy. Tekutina má ve většině případů za následek ztrátu paměti. Výjimečně má dotyčná pocit, že se příšerně opila a tak i když si něco pamatuje, nikdo jí neuvěří. Jenže to není to nejhorší.
Aby svět bohů zůstal utajen, musí pro to mít pojistku. Tou je spojení smrtelníka s bohem. Pokud k němu dojde, smrtelník vždy přijde o rozum. Jeho stav je podobný těm, co jsou vidět v ústavech. Dlouhé hodiny zárání do zdi, zcestné žvatlání a naprosté odtržení od reality. V těch lepších případech dotyčný zapomene vše, co s bohem prožil.
Anubis odmítá čemukoliv z toho Amony vystavit. Nedovolí, aby si z ní Re udělal hračku na jednu noc. To si nezasloužila.

Ze sálu se ozve hudba a všichni se pomalu vracejí, aby mohl program pokračovat. Nebo spíš vyvrcholil, protože se blížila hodina temnoty.
„Měli bychom jít," navrhne neochotně a celou cestu doufá, že si jí nevšiml a ona nemá tu proklatou minci. I když ví, že ta pravděpodobnost se rovná prakticky nule. Re moc dobře věděl, že čím víc jich rozdá, tím víc se jich přihlásí, protože lidská zvědavost nezná hranice.
Schválně se postaví ke stěně a stiskne čelisti, jakmile ten narcis vystoupí na vrcholek schodiště a s tím svým připitomělým úsměvem se otočí k davu pod sebou.
„Blíží se konec večera a letošní slavnosti. Rád bych tedy využil této příležitosti a některým z vás umožnil zůstat zde až do rozbřesku a vidět to, co většina smrtelníků nikdy nespatřila. Někteří z vás, ode mě dostali minci. Ta vám dává možnost se přihlásit." Anubis skloní pohled k Amony vedle sebe, která otevře dlaň, na níž se leskne žlutý kov s rytinou. Dlouze vydechne a snaží se nepanikařit. Vždyť to věděl. Proč ho to i přes to překvapuje?
„Ti, co se rozhodnou zůstat, budou mít možnost si prohlédnout celou budovu. Rád odpovím na jakoukoliv otázku a samozřejmně dostanete jídla a pití, co hrdlo ráčí. Na rozhodnutí máte minutu, než odbije celá," ukáže na hodiny za sebou. V místnosti se ozve šeptání, jak se mezi sebou začnou všichni bavit. Jakmile se kupředu pohne první žena, všichni ji provází pohledem, dokud nestane vedle usmívajícího Rea. Následuje druhá a třetí...

Anup se snaží pohledem popohnat ručičku hodin, obíhající ciferník, aby Amony neměla čas se rozhodnout. Tak si v prvním okamžiku ani nevšimne, že udělala nejistý krok vpřed, a pak ještě jeden. Najednou nemá čas vymýšlet, jak se zachovat a tak prostě poslechne instinkt.
Uchopí ji za paži a přinutí se zastavit. Nechápavě se k němu otočí.
„Nedělej to," řekne tiše a zatřese hlavou. Zamračí se na něj.
„Proč? Víš jak miluju historii a tohle je neuvěřitelná příležitost," snaží se mu to vysvětlit a čeká, že ji pochopí, ale on pořád nesouhlasně kroutí hlavou.
„Vím, co to pro tebe znamená, ale tohle není dobrý nápad. Budeš toho litovat."
„Jak to můžeš vědět?" Očividně začíná být podrážděná. Udělá k němu krok a naštvaně přimhouří oči.
„Vím to," zní sebejistě, jenomže to jí jako odpověď nestačí. Nevěřícně se zasměje a rozhodí rukama.
„Jasně. Prostě to víš. Ty víš očividně všechno, co?" V očích se jí vztekle zablýskne.
„Vím toho víc než ty," odsekne. Štve ho, ja se snaží prosadit svou. Vytřeští na něj oči.
„Jsi vážně neskutečný," chce kolem něj projít, ale on to nehodlá vzdát. Znovu ji chytne za paži, jakmile je přesně vedle něj. Zhluboka se nadechne, aby se uklidnil. Sklopí hlavu, aby to, co řekne, slyšela jen ona.
„Klidně mě nenáviď, ale věř mi. Prosím." Po chvíli k němu otočí hlavu a chvíli si ho zblízka prohlíží.
„Fajn, už tě nechci vidět," odpoví nakonec chladně. Vysmekne se mu a vyjde z místnosti v okamžiku, kdy hodiny odbijí celou.

Anubis si s úlevou zhluboka oddechne a dokonce se na okamžik nepatrně pousměje. Pak se rozhlédne dokola, jestli to někdo sledoval. Re se věnuje svým dvanácti dnešním úlovkům a všichni hlasitě tleskají. Všichni až na někoho pomalu přecházejícího na protější straně s pohledem přímo upřeným na něj. Ztěžka polkne a po úsměvu není ani památky. Pár bystrých očí neuhne, ani když se na sebe zpříma dívají. Má pocit, jakoby se usmála. A pak, jako by nic, se vypaří.
Anup se nedokáže pohnout. Tohle není dobré. Upoutat pozornost Sachmet, bohyně války, nikdy není dobré znamení. Je nevyzpytatelná, lstivá a nedá se jí věřit. Její zapojení v minulosti vždy znamenalo válku, zradu, smrt a bolest. Jen doufal, že neviděla vše.

Oma-nouri thaea. (Bav se.)
Thaea oma-nouri, aethys-shaka. (To asi těžko.)