PRICELESS || BTS || CZ

× 12 ×

POV; Jeon JungKook

Sleduji světla, která se nepravidelně zužují a rozšiřují. Točí se mi pohled a jsem celý rozpálený.

„Kurva, co to meleš, ty debile?" řekne SeHun mezi smíchem a kopne do BangChanovi židle. Ten se polije červeným vínem, načež se začne SeHun smát ještě víc. Protože se jim začnu smát zrovna ve chvíli, kdy mám skleničku u úst, vyprsnu a obsah skleničky se mi vrátí přímo do obličeje.

To rozesměje i Chana, SeHun sebou od smíchu začne smýkat a já se během utírání mého obličeje chichotám taky. „Vy jste fakt vymletí v hlavě-"

„Podívej se na sebe," řekne mezi smíchem SeHun. „Ale na Chrise bohužel nemáš." Následně ukáže na BangChana.

Když položím sklenici, ruku si položím na čelo. Zadívám se do stolu a zhluboka se nadechnu. Cítím se otupělý, což je určitým způsobem velice příjemné, ale moc dobře vím, že až vstanu ze židle, tak to až tak příjemné nebude.

Vezmu si do ruky krabičku, která leží hned přede mnou, a vytáhnu z ní cigaretu. Když si zapaluji a vidím, že plamen nedokážu udržet u jejího konce, je to pro mě signál, že už jsem dneska skončil, protože nechci dopadnout jako minule.

Odhodím věci zpátky na stůl a rozvalím se na židli. Prohrábnu si vlasy, čímž si je rozcuchám, a povolím si motýlka. Rozepnu si pásek a kouknu na SeHuna, který mě pozoruje.

„Ty máš dost, co?" poví se smíchem Chris.

V odpověď nespokojeně mlasknu a zakloním hlavu. „Ahhh, zašukal bych si," vydechnu ztěžka a začnu si rozepínat upnutou vestu. Nevím, proč se na tyhle akce vždycky tak strojím, když se nakonec vždycky ztřískám do naprostých sraček.

„To se dá zařídit," uchechtne se BangChan a uskrne si z toho zbytku, který mu zbyl ve skleničce.

„Nabízíš se?" Jazykem si začnu hrát se stříbrnou ozdobou v mém rtu.

Uchechtne se. „Každé druhé ženské tady by stačil jeden drink zdarma a pár hezkých slov." Pohodí rukou. „Koukej na tu u baru."

„Agh," podívám se zmíněným směrem, „dneska asi nemám chuť na ženskou," vydechnu s pobaveným úsměvem a ruce si strčím do kapes.

„Dneska bych si dal pořádný péro," blonďák po mé levici napodobí můj hlas.

„Abych si nedal tebe, debile," odpovím mu a nohou mu drcnu do židle, načež on si do pusy strčí plátek citronu.

A jako kdybychom to tímhle vtipkováním předpověděli. Přibližně o hodinu později, po tom co mě přemluvili do několika dalších skleniček a panáků, se ocitáme na záchodech.

Nějak tak si pořádně neuvědomuji, co se děje, dokud přede mnou SeHun neklečí a já nemám kalhoty u kotníků. Stává se to docela často, když spolu pijeme. Ale když už na to dojde, většinou to dopadne přesně takhle – SeHun mě přeblafne a čau. Samozřejmě to ale není ono a mně už to zatraceně chybí.

A v tom, když mě má zrovna až v krku, mi to ujede. Zhluboka se nadechnu, rukou se opřu o stěnu kabinky a druhou vjedu do jeho vlasů, s čímž rozklepaným hlasem vydechnu téměř neslyšně jedno sladké; „YoonGi~"