PRICELESS || BTS || CZ

× 14 ×

POV; Jeon JungKook

Zbytek víkendu jsem se na YoonGiho nedokázal ani podívat. Vyhýbal jsem se mu. Po tom, co se stalo v jeho pokoji, jsem se v jeho blízkosti nedokázal soustředit.

Políbil mě, řeknu si, s čímž propiskou vyklepu do stolu nesmyslný rytmus. Sám od sebe! A já jsem mu to dovolil! A přesně s touhle myšlenkou si dlaň položím před ústa.

„JungKooku," do místnosti vejde NamJoon, „ráno mi volala tvoje matka, prý se ti nemůže dovolat." Přechází ke mně a na stůl hází několik různě zbarvených papírů. „Chce tě vidět."

Zadívám se na něj. Nahrbím se a nespokojeně zafuním.

„Jsi v pohodě?" Povytáhne jedno obočí a ruce si zkříží na prsou.

„Jo," ceknu, ale potom se s dlouhým nadechnutím zamyslím, „vlastně ne. Já nevím. Je mi divně. Nemohl jsem vůbec spát." Dlaň si položím na čelo.

„Možná jsi jen přepracovaný. Měl by sis měl dát pauzu," vydechne, s čímž si sundá brýle.

„Teď začal týden, jak můžu být přepracovaný? A navíc, ještě mám nějakou práci, musím vyřešit několik zakázek," povím a vezmu si do ruky papíry, které mi zrovna donesl.

„Nemyslím pauzu na cigarety anebo na oběd. Myslím skutečné volno. Někam si zajet, na týden vypnout," vysvětlí mi a podívá se na hodiny, které visí nade mnou. „Kdy jsi měl naposledy dovolenou?"

Trhaně se nadechnu. „Ve středu spolu letíme do New Yorku, budeme řešit obrovskou obchodní zakázku, která nám může zajistit trvalou spolupráci s jednou z největších amerických společností v oboru inovací a technologií. Nemůžu si dát pauzu." Odsunu se od stolu a papíry i propisku na něj hodím.

„Tak až se vrátíme. Sbalíš si kufr, do přihrádky si hodíš YoonGiho, a poletíš pryč. Daleko od práce. Třeba někam do tepla," navrhne mi, s čímž se opře o stůl. Jediná část věty, kterou však slyším, je o YoonGim. „A vůbec," napadne ho potom, „proč má YoonGi dneska focení?"

Vstanu ze židle a upravím si rukávy, následně si prohrábnu vlasy. „Je pěkný. Malý a drobný. A napadlo mě, že bych mu mohl vybudovat reputaci v modelingu," řeknu zamyšleně.

„Nebude kariéra před kamerami s modřinami náročná?" Uchechtne se.

„Nikdy jsi nepoužil make-up?" Svraštím obočí.

„Já před foťáky nechodím. To ty jsi tvář společnosti," vydechne s lehkým pobavením. „Což mi připomíná; zítra přijde moc milá slečna z Korean Drive. Chce s tebou udělat rozhovor."

„Neboj se, to zvládnu." Máchnu rukou.

„Nezajímá mě, jestli to zvládneš anebo ne. Já totiž vím, že to zvládneš," začne. „Spíš tě chci varovat. Je to dcera šéfredaktorky, tak na ni laskavě nechmatej."

POV; Min YoonGi

Hned po hodině literatury mě čekala matematika. Můj nový učitel se snažil být hodný a trpělivý. Dokonce se pokoušel najít učební techniku, která mi bude vyhovovat, protože bych měl v květnu podle mého věku končit devátý ročník nižší střední školy a já jsem dost času ve škole propásl. Ale díky dobrému přístupu to můžeme zvládnout rychle a efektivně, i když to dá dost práce.

Potom mě JiMin posílá na focení, které JungKook vyžadoval už od předchozího týdne. Úplně bych na to zapomněl, nebylo JiMina. Ale od toho tu vlastně je, je za to placený.