PRICELESS || BTS || CZ

× 15 ×

POV; Min YoonGi

Když vběhnu do kuchyně, Jin mi věnuje milý úsměv. „Dnešek byl super!" začnu. „To focení mě docela bavilo, ale ke konci už to bylo moc dlouhý. Ale potom jsem měl kytaru!" Opřu se o linku. „Pořád mi to jde stejně dobře!"

„To jsem rád," řekne SeokJin a umyje si ruce. „Potom mi můžeš něco zahrát." Očima zavádí o jídelní stůl, což mě donutí jeho pohled následovat. Když si všimnu JungKooka, který má obličej schovaný za nějakými papíry, celý ztuhnu. Hned si uvědomím, že u sebe nemám telefon.

„J-JungKooku," začnu, „o-omlouvám se!" Vydám se k němu. „N-Neměl jsem u sebe telefon. A a-asi bych se kvůli tomu focení domu dřív nedostal. Moc mě to mrzí!" Instinktivně si před jeho židli kleknu na zem.

Ruku mu položím na koleno, ale on okamžitě ucukne. Zpoza papírů mu stále nejde vidět do obličeje. „Nej-" odkašle si. „Nejsem na tebe naštvaný," řekne.

„Vážně?" zeptám se překvapeně, v mém hlase jde ale kromě údivu slyšet i úleva.

„Ne," cekne. „A teď si padej sednout."

Postavím se. On rukou, v níž svírá pracovní papíry pohne tak, abych na něj neviděl. A proto se tázavě podívám na Jina, avšak ten jen nechápavě pokrčí rameny.

Bez čekání na další pobízení se vydám ke dřezu, ve kterém si umývám ruce, a potom k místu na druhé straně stolu. Pomalu se posadím.

„Dneska jsem vám přichystal něco speciálního," řekne nadšeně SeokJin. Ještě před jídlem ale přede mě položí skleničku s jablečným džusem a před JungKooka orosenou sklenici s pivem.

JungKook letmo nakoukne přes spisy v jeho rukách, sjede si pohledem Jina, sklenici před ním a potom se podívá na mě. Když se ale naše pohledy střetnou, opět se schová za stěnou z papíru.

Když přede mě kuchař pokládá talíř s domácí pizzou, opět se na sebe zmateně podíváme. Zvláštnímu chování JungKooka se však nedokážu nadále věnovat, protože při pohledu na tu krásu, kterou mám v talíři, začnu doslova slintat.

„Ah," nekontrolovatelně vzdychnu a rukou začnu hmatat po vidličce, tu však nenajdu. V tom ale Jin JungKookovi vytrhává papíry z ruky, což upoutá mojí pozornost.

Potetovaný skloní pohled k jídlu a vlasy mu spadají do obličeje. Nad tím se usměji, protože si vzpomenu na délku vlasů, kterou jsem měl předtím. Dřív jsem čas od času dokonce nosil gumičku, což by on měl už taky.

„Dobrou chuť," řekne Jin mile, s čímž na mě mrkne. Složky svého nadřízeného hodí o kus dál na stůl a poté odchází k lince.

Když si sundává zástěru, JungKook prudce zvedne hlavu. Rukou se zapře o stůl. „Neřekl jsem, že máš odejít," vyštěkne.

„Cože?" řekne překvapeně Jin. „Minulý týden-"

„Minulý týden je minulý týden," zahučí, s čímž se letmo podívá na mě. Když se však naše pohledy střetnou, jeho tváře lehce zčervenají.

Když uvidím jeho obličej, v kterém se pere jeho přirozená barva s rudou, do tvářích se mi nažene teplo. Dochází mi totiž, že tuhle rozpačitost v něm způsobuji já, což dovádí k rozpakům i mě.

Jin, který stojí opodál, nad JungKookem vytřeští oči. Ten si však rukou zakryje oči. „Víš co? Zapomeň na to, běž," zahuhlá, čímž to ještě zhorší.

SeokJin se na mě podívá s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Potom ale pomalu couvne k východu, tak jak mu JungKook rozkázal. „Naschle ráno," řekne rozpačitě. V jeho hlase se reflektuje zmatení a čistá nechápavost.