He's my brother

Co když...?

Z pohledu Madison:

OK tak tohle fakt nešlo!
Celý den jsem se snažila Lise všechno říct a vyjít s pravdou ven, ale pokaždé nebyla vhodná příležitost. Aspoň jsem si to myslela.
,,Ty si tak skvělá kamarádka."básnila Lisa v momentě, kdy jsem jí to chtěla říct. ,,Je fajn mít kolem sebe lidi co nepodvádí, nelžou a nepomlouvaj."
A když jsem se jí to snažila říct podruhé:,,Proboha! Můj pejsek Sam umřel."
Upřímně, řekli byste jí to? Pokud byste chtěli, aby se zabila, prosím!
Bylo mi jasné, že odpoledne půjdu za Rossem sama. Bylo mi fakt hrozně. Od doby, co jsem přijela všem jenom lžu. Svojí nejlepší kámošce, Leonovi (i když ten už to ví), Tomášovi a sama sobě. A to všechno jen kvůli Justinovi. S tím jsem byla mimochodem domluvená, že mě v šest vyzvedne a on nikde. Sakra!
Chtěla jsem se Rossovi líbit (což nepopírám) a zároveň vypadat přirozeně. Na sobě jsem měla bípé tílko, džínovou vestu a šortky. S make-upem jsem to nepřeháněla, řasenka a lesk bohatě stačili.
Justin nakonec přijel o pár minut později:,,Nazdar! Tak co, jsi nervní?"
Nasadila jsem ironický pohled:,,Ne! Já jsem úplně v pohodě. Jenom teď uvidím Rosse Lynche na vlastní oči."
Justin se zasmál:,,Nenervuj a pojď do auta. Ross už čekábve studiu."
Nervozně jsem nasedla do bílého Ferrari na sedadlo spolujezdce a zabořila hlavu do měkkého sedadla. Justin mezi tím obešel auto, usadil se a nastartoval.
,,Mimochodem, jaktože nejede ta tvoje kámoška?"
,,Nemohla."takže já už lžu i Justinovi?
Během jízdy jsem nervozně bubnovala nechty o palubní desku a málem si i kousala nehty. Dobře, tak ne malém, kousala jsem si je.
A v tu ránu mi přistála Justinova dlaň na mé ruce a já okamžitě pustila zuby své nehty.
,,Nekousej si ty nehty."napomenul mě. ,,Je to hroznej zlozvyk."
Choval se jako můj táta. Taky nesnáší kousání nehtů.
Najednou Justin zaparkoval před menší budovou a zajásal:,,Tak jsme tady."
Vystoupil z auta, obešel ho, otevřel mi dveře a galantně mi podal ruku:,,Vystupte slečno."
I přes velkou nervozitu jsem se musela začít smát. Podala jsem mu ruku a on si mě galantně vedl ke dveřím. Bylo to tak komické.
Nicméně čím blíž jsme těm dveřím byli, tím víc se mi svíral žaludek. Hlavou mi běhaly tisíce otázek a ani na jednu jsem nedokázala odpovědět. Nebude protivný? Co když omdlím? A co když se stane nějaký trapas?
Bylo mi zvláštně. Takový pocit SS nedá popsat. Justin mi u dveří ruku stiskl pevněji a pravil:,,Budu tam s tebou."