Daughter of Darkness: Dcera temnoty

2

Ráno přišlo k mladé dívce příliš brzy. Probudil jí šum z blízké ulice. Ve městě se začínalo brzy. Kolem šesté hodiny ranní mířila většina dospělých pracovat. Děti si mohly chvíli přispat, i ony však musely za svými povinnostmi - do školy. Nikoli však Naomi. Neměla na školy právo, neuměla počítat, napsat uměla pouze pár písmen. Číst ale uměla. To se naučila, když začala žít na vlastní pěst na ulici. Jak jinak by přežila ve městě plném nápisů, obchodů a plakátů? S povzdechem dívka vstala a protáhla si tělo ještě ztuhlé spánkem. Její noc byla neklidná, jako vždy. Nikdy nespala na sto procent, nějaký šestý smysl byl vždy vzhůru a v pozoru před nebezpečím. Přemýšlela, co bude dělat dneska. Mohla by zajít do veřejné knihovny a půjčit si nějakou z tajemných dobrodružných knížek, které měla tak ráda. Milovala čtení knížek, i když jí to dělalo problémy. Když četla, písmenka jí různě přeskakovala a jí vždy dlouho trvalo, než zjistila, co vlastně čte. Ale ani to jí neodradilo od prožívání příběhů s hrdiny, kteří poráželi zlo. 

Rozhodla se. Zajde si nějakou knížku vypůjčit a celý den se jí bude věnovat. Nejdříve však musí pár hodin vydržet, neboť veřejná knihovna otevírá až kolem desáté hodiny ranní. Dobrá tedy pomyslí si Naomi. Zajdu se nejdříve podívat, jestli neseženu nějaké jídlo. Rozhodla se. V jedné blízké luxusní restauraci vždy zbytky nechávali v postranní uličce u popelnic. Snídaně mívali velmi dobré. Vyšla tedy ze zchátralé budovy a zamířila k oné restauraci. Po cestě nenápadně sledovala okolí, podvědomě pátrala po možném nebezpečí. Brzy dorazila k místu, kde musela zabočit do slepé uličky. Jelikož tu byla častým návštěvníkem, neostýchala se a zamířila přímo k přepravkám, ve kterých skladovali zbytky. Začala zkoumat, co dobrého dnes bude mít k snídani. Napůl snědená houska, zbytek másla a med. Dnes se na ní usmálo štěstí. Zručně máslo rozmazala po půlce housky, navrch nakapala med. Dnes mám přímo královskou snídani pomyslela si a s chutí se do svého jídla zakousla. Med už neměla celé věky. Když spořádala i poslední drobeček a olízla si prsty, lepkavé od medu, rozhodla se odejít. Cesta ke knihovně jí ještě chvíli zabere, takže až tam dorazí, už nebude muset dlouho čekat. Postavila se na nohy, něco však bylo špatně. V úzkém vchodu do uličky uviděla nějakou temnou postavu. Velkou postavu. Měla špatný pocit, i tak ale klidně k neznámému promluvila.
„Nebojte se, už odcházím. Je to celé vaše." Od tmavé siluety však nepřišla žádná odpověď. Teď se Naomi zježily vlasy na zátylku. Tohle je zlé. pomyslela si, navenek se však snažila tvářit stále stejně. Postoupila nepatrný krok dopředu, aby na neznámého lépe viděla. Otrhané kalhoty, od pasu nahoru nahý. Dlouhé tmavé mastné vlasy, které měl stažené v ohonu přes rameno. Naomi zalitovala, že je tato ulička slepá. Jediný východ byl přes toho otrhance. Rozhodla se, že zkusí prostě projít kolem. Vždyť třeba se jen ten bezdomovec stydí a čeká, až ona odejde. Proto opatrně udělala pár kroků, oči upřené na neznámého. Když viděla, že její pohyb nevyvolal žádnou reakci, trochu se uklidnila a rychlejším krokem se rozešla k ústí uličky. Už byla skoro na úrovni onoho muže, když udělal hned několik věcí najednou. Vyndal ruce z kapes, natočil se ke ní a vycenil zuby. Teda spíše to, co z nich zbývalo. Jen pár žlutých tupých pahýlů. Naomi neváhala a rychle se rozeběhla do ulice. Bezdomovec byl však rychlejší. V tu ránu ji chytil v pase a nadzvedl jí ze země. Dívka kolem sebe kopala a mlátila rukama, když však cizince zasáhla, narazila jen na tvrdou stěnu. Nebylo jí to nic platné, ale ona to zkoušela dál. Náhle ji napadlo, že by neznámý mohl být zranitelný na hlavě. Rychle tedy natáhla ruce k jeho obličeji a zhrozila se. Tam, kde by měl mít oči, nic nebylo. Jen jediné velké oko uprostřed, které na ní vysílalo zlé a nenávistné pohledy. Naomi zachvátila panika a chaos. Co se to děje? Co to má s očima? ptala se sama sebe a nechápala. Byla ztuhlá strachy, jelikož teď, když viděla mužův obličej jí hrůza skoro zastavila srdce. Ze hrudi té příšery se náhle ozvalo nelidské zavrčení. Temné a nenávistné. Až to mladou dívku vzpamatovalo natolik, že se kolem sebe znovu začala ohánět. Když však nestvůru párkrát zasáhla a nedočkala se ničeho, její pokusy ochably. V jeden okamžik se jednooký muž začal pohybovat, směrem do nitra uličky. Naomi neměla tušení, co s ní teď bude. Měl jí doslova v rukou nějaký bezdomovec, který měl místo dvou očí pouze jedno. Než se Naomi nadála, tento muž jí strčil do velkého plátěného pytle, který musel sebrat odněkud ze země. Dívka protestovala, snažila se dostat ven. Tu se však ozvalo další nelidské zavrčení a muž jí chytil za hlavu. Odtáhl jí k nejbližší zdi, kde se jí znovu snažil nacpat do pytle. Naomi bojovala, seč mohla. Neznámý však byl silnější. Když se mu ale její hlavu nepodařilo rychle nacpat do pytle, jednoduše s ubohou dívkou smýkl do strany. Její hlava narazila do cihlové zdi a dívka chvíli poté, co ucítila něco lepkavého stékat po její tváři, ztratila vědomí.