Daughter of Darkness: Dcera temnoty

11

„No tohle!" z bezesného spánku ji probudil povědomý hlas. „Tomu říkám pohodlná postel!" Dívka párkrát zamrkala a poté se zvedla ze země. Uvědomila si, že hlas patří Anelle, která jí zřejmě přišla vzbudit. 
„Byla moc měkká," zazubila se Naomi na Anellu s pohledem na postel. „Nemohla jsem spát, pořád jsem měla pocit, že padám. A tak jsem si prostě lehla na zem," přiznala ještě dívka a protáhla se. 
„Co mě dneska čeká?" tázala se Naomi pak. Chtěla být připravená na většinu věcí. 
„Snídaně, výcvik se zbraní, oběd, možná pegasové, další výcvik, večeře," vypočítávala na prstech zlatovláska. „Dám ti chvíli na probuzení a připravení, pak musíme na snídani. A ze snídaně - hurá do arény!" dodala ještě a usadila se na měkkou nepoužitou postel. Naomi se odebrala do koupelny, kde shledala, že je krásně vybavena různými prostředky pro hygienu. A tak si poprvé po dlouhé době vyčistila zuby a rozčesala vlasy. Poté vyšla zpět do pokoje, kde na ní čekala Anella. 
„Pane jo, máš pěkně dlouhé vlasy. Předtím to tak nevypadalo, ale krásně vynikly," překvapeně pískla zlatovláska a vstala. Naomi si ještě převlékla oranžové tričko za černé a navrch si oblékla kožený svršek. Znovu se podivila, jak perfektně jí tyto věci padnou. Ze svých včerejších šatů vylovila svou dýku a připnula si jí k pasu.
„Můžeme," usmála se Naomi, připravená začít den s dobrou náladou.

Dívky si na snídani opět přisedly ke stolu Iris, kde již seděl Jeremy s Renem. 
„Dobré ráno," pozdravili oba chlapci.
„Dobré" řekla Naomi za obě dívky. Ke snídani si mohli vybrat z různých druhů pečiva, pomazánek, zákusků, zkrátka božská snídaně. Dívka opět pojedla skromně. 
„Moc nejíš," poznamenal Ren směrem k ní, když si na chvíli vyprázdnil pusu. 
„Nejsem zvyklá na velké porce."
„Možná, ale měla by ses najíst. Jestli tě bude mít na starosti Clarisse..."
„Rene! Nestraš ji. Jsem si jistá, že na ní nebude tvrdá. To, že s tebou hází z jednoho konce arény na druhý neznamená, že to samé praktikuje i na ostatní!" vložila se do jejich rozhovoru Anella. 
„Jdi ke Styxu Anello!" vyprskl Ren. Naomi nepoznala, jestli žertuje, nebo to myslí vážně. 
„Už brzy, neboj," slíbila Anella. Naomi se na ní tázavě podívala. „Jezdím za mamkou do podsvětí," vysvětlila zlatovláska a zvonivě se zasmála. 
„Hele, nech mojí holku!" ozval se, s naoko dotčeným tónem Jeremy, hledíc na Rena.
„Radši půjdeme, Naomi" ohlásila následně Anella s úsměvem a vstala od stolu. Dívka jejímu příkladu následovala. 

„Takže, jak poznáme, která zbraň je pro mě ta pravá?" zeptala se Naomi zvědavě, když vyšly z jídelního pavilonu a zamířily ke zbrojnici. 
„No, každý z nás má boj v krvi. Ať chce, nebo ne. A každý tam také má zabudováno, se kterou zbraní nám to půjde nejlépe. Samozřejmě, Árovy děti mají boj vrozený nejvíc ze všech, takže umím bojovat s jakoukoliv zbraní. Ale každý má nějakou oblíbenou. Já mám dýky, Jeremy umí perfektně vrhat noži a Ren to umí s lukem a šípy, podobně jako všechny Apollónovy děti. A jak tedy zjistíme, která zbraň je ta tvá? Musíme to vyzkoušet," dokončila zlatovláska svůj dlouhý a poučný proslov, který jí zabral cestu až ke zbrojnici. 
„Hodně se vyznáš," poznamenala Naomi s obdivem.
„No jo, jsem tady v podstatě od narození. Když mamka zjistila, že mě můj otec nechce, dala mě sem. Nemohla si mě nechat u sebe, protože Hádes je nevrlý chlapík, co se týče dětí. Ale navštěvovala mě, takže jsem nebyla bez rodičů," zasnila se Anella. Pak si uvědomila, že mohla dívku vedle sebe ranit. „Promiň, neuvědomila jsem si to."
„To je dobrý. Já si na mámu ani na tátu nepamatuju," odvětila dívka a usmála se. „Jdeme na to?" změnila poté téma, jelikož dívky vešly do zbrojnice. Toto jméno neměla nadarmo, jelikož každý kousek místnosti zabíraly různé zbraně. 
„Začni s tím, co tě zaujme." řekla Anella a uchopila jednu ze svých dýk do ruky. „Vezmi zbraň do ruky, potěžkej, máchni, ujisti se, že ti sedí, nebo nesedí," poučovala dívku zlatovláska a vše názorně předváděla. Naomi tedy začala. První zbraní, kterou zkusila, byla dýka, dlouhá jako její předloktí. Tu dívka ihned zavrhla, neseděla jí. Další vyzkoušela dlouhé a ostré kopí, které po chvilce vyloučila také. A tak to šlo dále. Dlouhé i kratší meče, rovné i zahnuté, vrhací nože, luk. Nic dívce prostě nepadlo do ruky. Nakonec Naomi skončila se dvěma dýkami.
„Ty jsou nejlepší. Ale stejně mi na nich něco nesedí," zakončila dívka své vybírání.
„Někdy se to prostě musíš naučit. Tak jdeme!" souhlasila Anella a rozešla se ven ze zbrojnice, do arény. 

V kruhové aréně to již žilo. Spatřila mnoho polobohů, kteří se bili mezi sebou, skupinku dětí, střílejících na cíle, někdo dokonce zápasil s velkou ozubenou figurínou. 
„Tady jste!" uslyšely dívky hlas, který je volal k sobě. To na ně čekala instruktorka Clarisse. Pohledem zhodnotila, jaké zbraně má Naomi u sebe a poté začala vykládat. Dívce začal silný a těžký výcvik. Již když všichni mířili na oběd jí bolelo celé tělo. Naomi pojedla opět skromně a na odpolední výcvik se vrhla s novou vervou. Clarisse se jí všechny věci snažila vysvětlovat, i přes to však Naomi dostala mnohokrát bolestivý zásah. Když pak před večeří dostali chvíli volna, nechala se bez protestů Anellou dotáhnout do stájí. Tam Naomi poprvé spatřila okřídleného koně, vlastně i obyčejného koně. 
„Jsou nádherní. Můžu si je pohladit?" zeptala se dívka okouzleně. Všechno v Táboře bylo tak magické.
„Jasně!" přisvědčila zlatovláska a sama se natáhla k běloušovi, kterého začala hladit na hlavě a šíji. Naomi tedy natáhla ruku a chtěla pohladit hnědočerveného koně před sebou, když tu náhle před ní couvl a zařehtal. 
„To je divné," zamračila se Anella, „Rudý Bůh ještě nikdy nikoho neodmítl. Ale to nic, zkus tady Bělouška," postrčila jí zlatovláska ke koni, kterého hladila předtím. Naomi to tedy zkusila podruhé. A od koně se jí dostalo stejné reakce.
„Pojďme radši pryč," řekla smutně Naomi a vydala se ze stájí ven. Anella ji po krátké pauze následovala.
„Fakt nevím, co to do nich dneska vjelo. Normálně bývají přátelští," zarmouceně pravila zlatovláska. Náhle dívky spatřily, že jim běží někdo vstříc. Až když se běžec přiblížil, rozeznaly v něm dívky Rena, který na ně za běhu zběsile mával. 
„An, je tady - Persefona" vydechl sípavě když k dívkám doběhl a zastavil. „A je trochu netrpělivá," dodal zamračeně. 
„Promiň, Naomi, ale musím tam," zadrmolila rychle Anella a rozeběhla se stejným směrem, ze kterého přiběhl Ren. Za chvíli její postava zmizela. 
„Její matka je jediná, kdo jezdí za svým dítětem. Svého otce jsem sice už párkrát viděl, ale... Asi je to tím, že je jedináček," zamyslel se Ren, hledící do míst, kde zmizela zlatovlasá postava. Pak však mladík párkrát zakroutil hlavou a nasadil svůj obvyklý úsměv.
„Za chvíli bude večeře, smím tě doprovodit?"
„Jasně, můžeme?" zeptala se Naomi a na tváři vyloudila úsměv. 

Večeře probíhala ve stejném duchu, jako ta předchozí, jen s jedním rozdílem. Anella chyběla. Když si Jeremy všiml, že se po ní Naomi rozhlíží, vysvětlil jí, že když Persefona přijede, Anella vždycky večeři vynechá, aby mohla s matkou strávit více času. Když se pak večer Naomi celá rozbolavělá ukládala ke spánku, myslela na to, jaké má její kamarádka štěstí, že má takovou matku.

---

Zdravím a přidávám jednu z mých předepsaných kapitol, abyste věděli, že nejsem mrtvá :D 
Moc vám všem děkuji za hlasy a mám na vás jednu otázečku. Co si za tím o příběhu myslíte? Ráda bych znala vaše názory :)