Daughter of Darkness: Dcera temnoty

5

Po téměř celodenním pochodu, který často narušovaly krátké přestávky, dorazila Naomi do města. Už zdálky krásně rozeznala, že ono město je její, protože poznávala typické známé tvary vysokých budov. Jelikož na umazanou zaprášenou dívku se zaschlou krví na zápěstí a na hlavě nemusel být normální pohled - a ona se pozornosti snažila co nejvíce vyhýbat - zamířila do temných zapadlých uliček, které moc lidí neznalo. Byla to sice zacházka, ale v jejím okolí se nikdo nenacházel. Tyto staré uličky již téměř nikdo nepoužíval, jelikož byly úzké a tmavé, naháněly strach. Naomi se však tmy nikdy nebála. Ona tyhle úzké staré spojnice objevila náhodou, když byla menší, hladová a sháněla cokoliv k snědku. Sice nic takového nenašla, zato však objevila uličky, kterých se lidé vyvarovali a které poskytovaly alespoň trochu soukromí. A co bylo nejlepší? Tma skrývala mnohé.

Pomalu, ale jistě se dívka přibližovala ke čtvrti, kde se nacházel dům Warrových. Měla v plánu poprosit o vodu ke smytí té krve. A kdyby náhodou dostala povolení k osprchování, byla by jen ráda. Mezitím, co se stále přibližovala, přemýšlela, jak starému páru asi vysvětlí to, jak vypadá. Napadalo ji pár výmluv, žádná se jí ale nezdála dost pravděpodobná. Mohla se vymlouvat na to, že se připletla do opilecké hádky, nebo mohla říct, že byla unesena. Jenomže každá tato odpověď by vyvolala další otázky a to dívka nechtěla. Lhát jí šlo jen velmi těžce, často ten, ke komu mluvila poznal, že není upřímná. To pro ní byl v tuto chvíli největší problém. Neměla ani čas si nějakou odpověď nacvičit, jelikož právě dorazila. Mohla se ještě otočit, to jistě, ale nechtěla. Když už sem došla... Pokusí se z toho nějak vyvléct. 

Staré železné klepadlo, které Naomi vždy tak obdivovala, chybělo. Nebylo na svém místě, jako by ho někdo odstranil. Co se s ním asi stalo? pomyslela si dívka, nijak moc se nad tím však nepozastavovala. Warrovi se zřejmě rozhodli, že si pořídí nové zámky, zvonek a dveře. To není nic neobvyklého. Jenže jak měla dívka upozornit obyvatele domu, že je tady? Naomi zkusila zaklepat. Jediné zvuky však vycházely z ulice za ní. Dlouho takto stála a čekala, jestli ji přece jen někdo neslyšel, když se však stále nic nedělo, zkusila dívka opatrně vzít za kliku. Kupodivu bylo odemčeno, a tak se dívka vydala dál, doufaje, že se starý pár nebude zlobit, že se sem dostala bez pozvání. Naomi za sebou potichu dveře zavřela, narovnala se a zaposlouchala se. Teprve teď k jejím uším začaly doléhat hlasy.  Tiché hlasy, ovšem s ostrým podtónem. Někdo se s někým o něčem hádal. Tichým krokem proto zamířila směrem, odkud hlasy vycházely. Nikoliv proto, aby nebyla slyšena, ale zkrátka proto, že tichá chůze u ní byla normální. 

Její sluch jí zavedl do místnosti, kterou v tomto domě znala nejlépe - do obývacího pokoje. Nervózně zastavila na prahu a přešlápla. Ještě naposledy jí hlavou probleskla myšlenka, zdali se nemá obrátit a odejít pryč, to už si jí ale stará paní všimla. 
„Naomi!" vykřikla zhrozeně a zakryla si rukou ústa. Dívku náhle ochromil stud, jelikož si myslela, že se paní Warrová zhrozila nad tím, že jim vnikla do domu. Proto ze sebe dívka rychle začala chrlit omluvná slova. „Já... moc se vám omlouvám, klepala jsem, ale nikdo nepřišel otevřít. Nevěděla jsem, co mám-" Naomi se zarazila, když jí došlo, že se stařena nedívala na ní, jako na celek, ale pouze na její špinavé oblečení. Od krve. 
„Co se ti stalo?" dožadoval se odpovědi další hlas. Nepatřil však ani jednomu ze starých. Dívka bystře střelila pohledem tam, odkud hlas vycházel. Před pohovkou neklidně stál nějaký mladý kluk a upíral na ní podezřívavý, ale i nepatrně starostlivý pohled. Než však mladá dívka stihla jakkoliv odpovědět, předběhla jí paní Warrová rázným hlasem. „Tylere dost! Copak nevidíš, že se ta dívka sotva drží na nohou? Pojď Naomi!" Vzala lehce ochromenou dívku za ruku a odvedla ji do koupelny, kde jí dala napustit starověkou vanu a pomohla jí dolů se zničeným oblečením.
„Umyj se, zůstaň, jak dlouho chceš. Přimíchala jsem do vody uvolňovací balzám. Ten ti prospěje. Zatím ti připravím nějaké oblečení a potom nám všem povíš, co se ti stalo." řekla stará paní milým hlasem a usmála se na ní. Poté se pomalu odebrala k zásuvkám v rohu místnosti a začala je prohledávat. Naomi ji jen pozorovala. Paní Warrová nakonec vytáhla jedny temně černé šaty a tmavé spodní prádlo. 
„Snad ti budou." řekla jen a odešla. Naomi, nyní sama ve velké koupeně, si svlékla i své zašlé a špinavé spodní prádlo a namířila si to do připravené lázně. Jak stará paní slíbila, bylo to opravdu uvolňující. Dívka nikdy předtím nic takového nezažila. Mezitím, co ze sebe smývala starou i novou špínu, popustila uzdu svým myšlenkám. Kdo byl ten mladík? Vypadal vážně zaujatě tím, co se jí stalo. To Naomi nemohla popřít. Ale kdo to byl? Za tu dobu, co starý pár znala, neměl ani jednu návštěvu. Jistě, s lidmi z města se určitě potkávali, ale nikdy nikoho neměli doma. Dívka podvědomě cítila, že ten chlapec - protože to zaručeně byl ještě chlapec - je něčím výjimečný, když ho starý pár pustil dovnitř. Avšak na jeho záhadu nemůže dívka přijít. Ne z koupelny. Proto když byla dost čistá, jako už dlouho ne, vystoupila dívka z velké vany a začala se fyzicky i psychicky připravovat na to, že až vejde do pokoje, kde na ní nepochybně budou čekat, bude jim buď muset říct pravdu, nebo použít jednu z nepřesvědčivých výmluv. 

Šaty, které jí stará paní připravila, byly opravdu nádherné. Nejenom proto, že Naomi na sobě nikdy předtím neměla šaty, ale také proto, že jejich materiál byl jako dotek toho nejjemnějšího peříčka a vůbec jí nepřekážel v pohybu. Šaty byly splývavé a bez ozdob, to jim však jen přidalo na kráse a elegantnosti. Když na sebe dívka pohlédla do zrcadla, téměř se ani nepoznala. Paní Warrové bude muset hodně moc poděkovat. Takové šaty si totiž nezaslouží. Ne když žije na ulici, kde se všechno oblečení umaže téměř okamžitě. Naomi se na sebe ještě chvíli jen dívala, poté se sklonila nad kupičkou svých starých věcí. Nevěděla, co s nimi a tak se rozhodla, že je tady prozatím nechá a až bude po všem, zase si je vezme. Jedinou věc však nechtěla dát od sebe a tou byla krásná dýka, kterou našla dnes ráno. Připnula si pásek okolo svého pasu a urovnala. Poté se dívka zhluboka nadechla a vydala se pryč z koupelny, vstříc mnoha otázkám a odpovědím.