Daughter of Darkness: Dcera temnoty

4

Ze snů jí vytrhl náhlý pocit nebezpečí. Rychle se posadila a rozkoukávala se kolem. V první chvíli si nemohla vzpomenout, kde je, pak se jí ale všechny vzpomínky na včerejší den vrátily. Hlavně bolest celého těla a hlavy. Neměla zrcadlo, aby se podívala, ale tušila, že pohled na její tvář teď asi nebude hezký. Koneckonců, zeď není měkká jako peřina. Teprve teď na světle viděla, jak pouta poničila její zápěstí. Tam, kde měla ruce svázané se táhly rudé podlitiny a zaschlá krev. Vedle ní ležela dýka, kterou včera našla v hromádce zbytků. Teprve teď na světle viděla, jaká je to mistrovská práce. Čepel byla perfektně nabroušená, uprostřed měla vyryté jakési starobylé znaky. V hlavici dýky byl zasazen velký černý kámen, který se matně leskl. Když dívka uchopila dýku, její dlaň a rukojeť dýky do sebe nádherně zapadly. Zvláštní dýka. pomyslela si Naomi a zálibně na ní spočívala očima. Jako by byla vyrobena přímo pro mě. Dívka přejela pohledem na žlutý písek. Koutkem oka totiž zachytila něco tmavého, co do písku nepatřilo. Odkryla proto vrchní vrstvu a nalezla opasek s pouzdrem. Opasek vypadal vcelku obyčejně, když se ale podívala na pochvu, hned jí bylo jasné, že do ní patří její nová dýka. Pouzdro bylo pokresleno stejnými znaky jako čepel a uprostřed byl vsazen stejný temný kámen, jen o trochu menší. Dívka neváhala a opasek i s dýkou si zapnula kolem pasu. Perfektně jí padl.

Z udivování nad nalezenými věcmi jí vytrhlo až hlasité zakručení v jejím žaludku. Jak je to dlouho, co nejedla? Naposledy u Warrových doma, což bylo před dvěma dny. Rozhodla se, že musí najít cestu zpět do města. A pokud po cestě narazí na nějaké jídlo, bude to jen dobře. Dívka se tedy zvedla na vratké nohy, které měla malátné jednak z únavy a jednak z hladu. Když si byla jistá, že se neskácí zpět na zem, porozhlédla se kolem. Nejdříve viděl jen stejný výjev jako včera, pak ale její oči zachytily pár záblesků slunce, odrážejících se zřejmě od něčeho lesklého. Došlo jí, že pokud se tam od něčeho odráží slunce, budou tam i lidé. Ještě před tím, než se vydala na cestu se naposledy rozhlédla po místě, kde byla svědkem tolika neobyčejných věcí. Nic moc tu nezbylo, jen ohořelé zbytky dřeva. A jakýsi vak, kterého si dívka předtím nevšimla. Rozešla se k němu a jala se prozkoumávat, co obsahoval. Byla velmi překvapená, když vak otevřela a první co uviděla bylo jídlo. Čtyři konzervy plné jídla. Chodí podivní muži s jedním okem nakupovat do supermarketu? ptala se dívka sama sebe zmateně, pak nad tím ale pokrčila rameny. Jídlo je jídlo a ona má hlad. Je jedno, čí bylo a kde ho vzala. Dívka se tedy chopila první konzervy - kuřecí paštiky - a s chutí se do ní pustila. V tu chvíli jí připadalo, že lepší jídlo nejedla. 

Když první konzerva zmizela celá, Naomi se rozhodla, že si ostatní vezme s sebou. I kdyby je nevyužila, může je dát paní Warrové, aby jednou jedla své jídlo a nepřiživovala se na jiných. Naomi shlédla na své oblečení. Tohle už nosila pěkně dlouho. A po včerejších událostech bylo pěkně umazané. Od její krve, která jí stékala ze spánku a z jejích zápěstí. Až dorazí do města, zkusí požádat paní Warrovou, jestli by se u nich nemohla umýt. Normálně jí k umytí stačil jen déšť, ale zaschlá krev jen tak dolů nepůjde. Postavila se na nohy, které už, díky jídlu, měla silnější a vydala se směrem, kde předtím viděla sluneční odraz. Tipovala, že cesta bude dlouhá, ale to jí nevadilo. Jídlo měla a do města nijak nespěchala. Koneckonců, neměla nikoho, kdo by se bál o její bezpečí, nebo komu by chyběla. Nejblíže rodině měla, když byla s Warrovými, ale ani to nebylo to pravé. Kdyby zmizela, možná by se po ní ptali, ale brzy by to vzdali. Byla přeci jen bezdomovec. Ti nikomu nechybí. 

Takovými myšlenkami se dívka zabývala, když pohodovým tempem kráčela ke svému cíli. Byly velmi temné, ale ona na to byla zvyklá. Již často uvažovala, že by svůj život ukončila, nikdy se však neodhodlala k činu. Věřila totiž, že se každý člověk rodí s určitým posláním. Ať už to bylo nějaké všední, jako vydělávat si na živobytí a pracovat, nebo se stát někým výjimečným. A jestli jejím posláním bylo žít jako bezdomovec, živit se na úkor druhých, nemít často nic k jídlu, tak byla odhodlaná své poslání plnit až do konce.