Poor Brigade || Larry ✔

1.

Když otec nasedl do sanitky a společně s mámou odjeli, tak jsem byl rozhodnut změnit svůj život. Je mi čtrnáct, ale snad se o sebe dokážu postarat? Vyběhl jsem schody do svého pokoje, vzal si tašku a naházel do ní potřebné oblečení. Do druhé tašky jsem si vzal notebook. Proč ne? Nikdy nevíte jestli se bude hodit.

Tašky jsem položil v předsíni a běžel jsem do otcovi pracovny. Odhrnul jsem koberec a skrčil se k jeho trezoru. Měl tam na zadání číselný kód. Porozhlédl jsem se po místnosti a u jednoho obrazu zahlédl 'nenápadně' napsané pětimístné číslo. Kretén. Ani si nedokáže zapamatovat číslo.

Rychle jsem to zadal a otevřel trezor. Otec tam měl různé staré pracovní dokumenty, nějaké kraviny a ve spodu byla rolička bankovek. Popadl jsem jí, on jí stejně potřebovat nebude. Má to jen na chlast, cigára a děvky. Zavřel jsem trezor, přikryl ho a běžel jsem do kuchyně, kde jsem si vzal co nejvíc svačinových krabic s jídlem. Pak už jsem se neohlížel a opustil ten dům, který jsem měl nazývat domov.

Přátelé nemám, takže není nikdo u koho bych mohl přespat. Jednoho jsem měl, ale ten se před nedávnem odstěhoval. S věcmi jsem se vydal, co nejdál od svého domu. Potřeboval jsem nějaký motel na přespání a věděl jsem o jednom, který byl na kraji Doncasteru. Pokoušel jsem se stopovat nějaké auta, ale lidi nejsou moc hodní, takže mi nikdo nezastavil. Nakonec už byla tma, když jsem zastavil před motelem LadyJanne.

"Dobrý den. Mohl bych poprosit o pokoj?" zeptal jsem se starší vrátné.

"Ale jistě." usmála se na mě. Byl to velice hřejivý úsměv, jako od babičky, která mi před několika lety umřela. "Pro jednu osobu?" přikývl jsem. "Na jak dlouho?"

"Na dobu neurčitou." odpověděl jsem a ona bez otázek přikývla.

"Je to deset liber na noc." souhlasil jsem. "Pokoj číslo patnáct." s těmi slovy mi podala klíček. "Až se budeš odhlašovat zase mi ho vrať. "

"Děkuji." byl jsem rád, že se nezajímala kolik mi je, ani nic víc. Tohle bylo ideální. Rychle jsem našel ten pokoj. Nebyl to zrovna luxus, ale prozatím se to tu dá vydržet. Hodil jsem si věci na křeslo a svalil jsem se na postel.

Sice jsem měl kolem tisíc liber, ale neměl jsem v plánu jen tak ležet a až peníze dojdou, tak shánět brigádu. Potřeboval jsem jí hned. Vzal jsem si notebook a zapnul ho. Pro moje štěstí tady byla nechráněná wi-fi. Okamžitě jsem začal hledat brigády.

Hledáme brigádníky, nejlépe od 12-16 let. Pokud máte zájem. Přijďte 12.6. v 18:00 na adresu:

Pak už tam byla jen adresa. "Dvanáctýho? To je zítra." usmál jsem se. Notebook jsem zaklapl a šel spát.

----

Probudil jsem se kolem druhé hodiny. Nikdy jsem takhle dlouho nespal, ale mohlo to být tou postelí. Na ní se opravdu spát nedalo. Povzdechl jsem si a vylezl ven z postele. Vzal jsem si věci na převlečení, osprchoval se, provedl ranní hygienu a nevěděl, co dál dělat.

Bylo půl čtvrté.

Vzal jsem si jen pár peněz a zbytek schoval k notebooku. Potom jsem se vydal na adresu. Bylo to skoro na druhý straně města a já rozhodně neměl v plánu jet hromadnou dopravou, protože to je taky dost drahý.

Čas už byl hodně blízko k šesté, když jsem dorazil před správnou budovu. Posadil jsem se na lavičku, společně s donatem, abych si dodal trochu energie. Na ulici si nemůžete jen tak koupit hot-dog, kebab nebo čínu. Musíte se naučit šetřit, protože peníze jednou dojdou. 

Když bylo skoro šest, tak jsem se odhodlal jít dovnitř. Párkrát jsem se zhluboka nadechl, než jsem vešel dovnitř.Budova to byla obrovská a já musel jít podle šipek pro brigádníky. 

Jen kdybych, já idiot, si to pořádně rozmyslel!

×