Poor Brigade || Larry ✔

9.

Ráno jsem se probudil z krásného snu. Roztáhl jsem se po obrovské posteli a pak mi něco došlo. To není moje postel! Kde to jsem? Prudce jsem se posadil, což zapříčinilo bolest v mým zadku. "Jo, už vím." zasmál jsem se sám nad sebou. 

Rozhlédl jsem se okolo. Byl jsem patrně v Harryho ložnici. Harry nikde. Vylezl jsem z postele a jen ve velkým tričku, které vonělo po něm, jsem ho šel hledat. Nikde. Zašel jsem do kuchyně, kde ležel na lince lísteček.

Jel jsem si něco zařídit. Zanedlouho se vrátím. -H

Povzdechl jsem si a šel hledat koupelnu, která byla hned vedle Harryho pokoje. Byla úžasná. Čistá a velká. Sundal jsem ze sebe triko a zalezl do sprchy, vždycky jsem miloval sprchování, protože když vylezu jsem jako nový člověk. Smeju ze sebe všechnu tu špínu a konečně jsem krásný.

Ve sprše se vždycky zdržuji dlouho, takže ani tady jsem neudělal výjimku, ale nakonec jsem stejně musel vylézt. Nechtěl jsem si na sebe brát znovu to upocené triko, ale já idiot neměl nic jiného na sebe. S povzdechem jsem chtěl jít do Harryho pokoje a třebas si něco půjčit. Jenže jakmile jsem otevřel dveře, tak jsem ho uviděl. Stál zrovna u dveří ložnice a díval se na mě. Okamžitě jsem zrudl, i kdy mě už nahého viděl, stejně jsem se cítil hrozně.

"Uhm, Ahoj?" usmál jsem se. Nevěděl jsem, jak se k němu chovat. Harry nic neřekl, jen ke mně přešel a vášnivě mě políbil.

"Dobré ránko, princezno." usmál se a odtáhl se ode mě.

"Uhm, nemohl bys mi půjčit něco na sebe?" optal jsem se, když jsme asi pět minut stáli a zírali si vzájemně do očí. Ne, že by se mi to nelíbilo, jen by bylo lepší zírat a přitom nebýt nahý.

"Ale jistě." uchechtl se a odešel do svého pokoje. Poslušně jsem klusal za ním, ale místo toho, abych čekal na oblečení, tak jsem skočil do postele a zachumlal se.

"Na." hodil mi zase tepláky, boxerky a černé triko. "Obleč se. Nasnídáme se a zajedeme pro tvoje věci."

"Mně se nikam nechce." povzdechl jsem si.

"Mně je to jedno, jsou to tvoje věci." usmál se Harry a odešel z pokoje. S tichými nadávkami, že mě opravdu bolí zadek, jsem se oblékl a šel za Harrym.

V tichosti jsme se nasnídali a za chvíli seděli v autě a já Harrymu říkal kam jet. Museli jsme projet kolem mého domu, kde jsem se šokem uviděl něco, co mi doslova vyrazilo dech. "Harry, mohl by jsi tady zastavit?" požádal jsem ho. Harry tak udělal a já pak sledoval dění u našeho domu.

Stála tam policie a něco se řešilo, sice nevím co, ale moje srdce splašeně bilo. "Lou, děje se něco?" optal se Harry a jemně mě pohladil po stehně.

Úplně jsem ho ignoroval. Musel jsem zjistit co se děje, ale než jsem stačil cokoliv udělat, tak policie vyváděla mého nepříčetného otce v poutech pryč. "Kdo to je?" zkoušel to Harry dál. Viděl kam se dívám.

"Jeď." řekl jsem jen. Harry nic nenamítal a rozjel se. Otec byl určitě na mol a něco se muselo stát, že ho zatkli.

"Asi mi neřekneš, co se stalo, co?" promluvil znovu Harry po nějaký chvíli.

"To byl můj otec, kterého vyváděli. Můj domov." odpověděl jsem. Cítil jsem v očích slzy. Jistě, že je to můj otec, který mi ze života dělal peklo, ale i tak. Je to můj otec!

Harry mě pohladil po stehně a zbytek cesty, až k motelu proběhl úplně v tichosti. Zastavili jsme před motelem a vydali se k recepci, kupodivu mě Harry chytil za ruku. To bylo hrozně sladký a překvapující.

"Dobrý den." pozdravil jsem tu milou starou dámu.

"Aáá dobrý den." usmála se na mě. Přejela na Harryho a potom na naše spojené dlaně. Čekal jsem, že se bude ptát, vždyť Harry je o tolik starší, ale ona se ještě více rozzářila. "Potřebuješ něco?"

"Uhm, omlouvám se, ale ztratil jsem svoje klíče." řekl jsem. Doufal jsem, že si mě pamatuje. "Zabydlel jsem se na pokoji číslo patnáct, chci si odtamtud jen vzít věci a odhlásit se."

"Ale jistě. Pamatuju si tě." věnovala mi jeden výhružný pohled a podala mi náhradní klíč.

"Děkuji." Vydal jsem se s Harrym na pokoj. Zavřel jsem za námi dveře a snažil se uspořádat svoje věci, ale nejprve jsem musel vyhodit všechno jídlo, protože už to pěkně páchlo.

"Ta postel vypadá pohodlně." utrousil Harry.

"Opravdu? Chceš si to rozdat?" přešel jsem rovnou k jádru věci. "Vždyť víš, že to nedám."

Harry mi vtiskl malý polibek, vzal dvě moje tašky a vydal se pryč. Usmál jsem se a vzal si poslední tašku a dohnal ho. Paní jsem vrátil klíč a chtěl zaplatit, ale Harry to za mě zaplatil, když jsem hledal tu roličku bankovek. Celou cestu zpět jsem mu vyčítal, že to za mě zaplatil.

"Zavřeš konečně pusu?" zavrčel. "Bude lepší když mi vykouříš, než aby si tu křičel jen tak. Stejně mě nenaštveš." řekl přidrzlejším hlasem. Na jeho tváři byl lehký úšklebek. Já se jen zamračil, protože jsem věděl, že to nemyslí vážně. Jenže proč tuhle velkorysou nabídku nepřijmout?

Každopádně jsem mu ho vykouřil, i když jsme málem několikrát nabourali. Byl jsem, ale rád, že jsem ho mohl potěšit.

×