Poor Brigade || Larry ✔

3.

Moje oči se začaly otevírat, čekal jsem nějaké prudké světlo, ale zjistil jsem, že vlastně nevidím nic. Rukama jsem nemohl pohnout, byly zase v poutech, ale tentokrát jsem seděl na nějaký židli.

"Kurva! Kurva!" zanadával jsem, když mi došlo, že mám na sobě jen boxerky. Ty zmrdi mě vysvlíkli? Začal jsem škubat rukama, ale jen jsem si pouta zařezával do masa. Nemohl jsem tu být, nechtěl jsem tu být. Proč já? Co jsem komu kdy udělala? Vždycky jsem byl hodný a můj život je na hovno. Proč se špatný věci dějí jen hodným?

"Vidím, že už si se probudil." místnost ozářilo prudké světlo a já musel přivřít oči. Když jsem si zvykl, tak jsem zjistil, že jsem v hodně podobném pokoji, jako je ložnice rodičů. Velká, manželská postel, klasický skříně, jen já veprostřed připoutaný na židli.

Přede mnou stál úplně cizí muž. Černé vlasy, hnědé oči. Provrtával mě pohledem, ale nakonec si přitáhl židli a sedl si naproti mě.

"Mám pro tebe nabídku." řekl. Vytáhl si blok a tužku a v tu chvíli vypadal jako detektiv. "Buď budeme vydírat tvoje rodiče, abychom získali prachy, a nebo si můžeš zahrát v pornu, slušně si vydělat."

"Nebudu hrát v pornu!" zakřičel jsem. Došlo mi, proč jsem jen v boxerkách. Kurva, ale to nejsou moje boxerky! Vždyť moje měly úplně jinou barvu.

"Fajn, tak si popovídáme. Jméno?"

"Nebudu vám odpovídat." zavrčel jsem. Asi ho to nasralo, protože mi vrazil, až jsem i se židlí spadl na zem.

"Nebudeš?" zahřměl. Asi si myslel, že na mě bude násilí fungovat a já pak začnu prosit a budu mu jako hodný kluk odpovídat. Ne! V žádným případě. Nejsem bábovka, bolest už na mě neplatí.

"Nebudu." 

Ten týpek mě postavil zpátky a zadíval se mi do očí. "Kolik ti je? Vsadím se, že kolem patnácti. Myslím, že budeš ještě panic, že? No já rád strkám svýho ptáka do nepoužitých dírek." Fajn, tak tohle na mě platí. Sice jsem gay, ale rozhodně se nenechám znásilnit od tohohle prasete.

"Je mi čtrnáct." zamumlal jsem a sklopil pohled. 

"Tak je hodnej." usmál se a posadil se zpět. "Budu se tě teď ptát na nějaký věci. Pokud mi neodpovíš, tak ti sundám boxerky. Pokud neodpovíš po druhý, tak tě vezmu dolu na natáčení."

Tiše jsem přikývl.

"Jméno?"

"Louis." odpověděl jsem.

"Příjmení?"

"Tomlinson." cítil jsem se hrozně. Co jsem to zase udělal?

"Adresa?"

"Co?" vytřeštil jsem na něj oči.

"Potřebuju tvojí adresu, abychom mohli poslat vyděračskej dopis tvým rodičům." řekl, aniž by se na mě podíval. Začal jsem se smát, až mě bolelo břicho. Oni si opravdu myslí, že z mého táty něco dostanou? Ten lituje jen jedné věci, kterou kdy udělal, že mě neutřel do kapesníku.

"Co je na tom směšného?" zamračil se.

"Nic." snažil jsem se držet, ale koutky mi pořád cukaly a po tvářích mi tekly slzy. "Jen. Vy si myslíte, že z mojí rodiny něco dostanete?"

"Proč? Copak jste chudí? Neřekl bych, podle tvého značkového oblečení." řekl hnusně.

"No ne, nejsme chudí, ale pokud vám bude stačit, že moje máma je v nemocnici s těžkým otřesem mozku a můj táta se teď doma opíjí a oslavuje, že jeho nenáviděnej syn utekl z domova." pokrčil jsem rameny.

"Takže tvoje rodina tě nebude hledat?" zajímalo ho.

"Ne."

"Tak to je ještě lepší." usmál se a odhodil blok. Začal se ke mně pomalu přibližovat, na jeho tváři úšklebek, který nevěstil nic dobrého.

To jsem posral.

×