Poor Brigade || Larry ✔

11.

Ležel jsem na posteli a už pár minut byl vzhůru. Přemýšlel jsem jen nad tím, proč mi mámu vzal? Celým bytem se ozval zvonek a já okamžitě vyskočil na nohy, navlékl jsem na sebe tepláky a běžel k chodbě. Harry už otevíral dveře.

"Dobrý den. Policie-" ozvalo se od dveří a moje srdce vynechalo několik úderů.

"Dobrý. Děje se něco?" Harry zněl klidně.

"Můžeme dál?" optal se policajt.

"Proč?"

"Bylo nám hlášeno, že byl v téhle bytovce spatřen pohřešovaný hoch." řekl další policajt. Asi Harrymu ukazovali fotku, protože bylo chvíli ticho.

"Ne, toho jsem nikdy neviděl." Harry zněl stále klidně.

"Stejně. Můžeme dovnitř?" zeptal se policajt znovu.

"Jistě." Harry začal naschvál zdržovat, slyšel mě, když jsem přišel. Teď jen chtěl, abych se schoval. Zhluboka jsem se nadechl a běžel do zadní části bytu. Zavřel jsem dveře a opřel se o zeď. Tady nebylo moc míst kam se schovat, ale bylo tu jedno. 

Harry mi ho ukazoval, říkal, že tam schovával všechny erotické pomůcky, ale teď to bylo prázdné. Rychle jsem přešel místnost a co nejtišeji odtáhl skříňku, otevřel jsem dvířka a vlezl do malinkaté místnosti.

Skřínku jsem zatáhl zpět a zavřel dvířka. Cítil jsem se tu jak sardinka a můj dech nebyl zrovna klidný, protože trpím klaustrofobií. Asi se vám zdá divný proč utíkám před policií, ale jelikož je moje máma mrtvá, otec ve vězení a jiného živého příbuzného neznám, znamená to, že by mě šoupli do děcáku. Tam jsem rozhodně nechtěl. Chtěl jsem být s Harrym.

Uslyšel jsem otevření dveří a následně hovor, kterému jsem nerozuměl, ale nakonec jsem slyšel něco, jakože děkujou a kdyby mě Harry viděl, aby jim zavolal. Harry je šel parně vyprovodit a když jsem uslyšel třísknutí hlavních dveří, tak se mi strašně ulevilo.

Tělo se mi klepalo, dech byl pořád roztřesený a chtělo se mi brečet. Následně někdo odtáhl skřínku, otevřel dvířka a pak mě Harryho ruka vytáhla ven. Ihned jsem ho obejmul a on mi vtiskl pusu, abych se uklidnil.

"Nechci, aby mě odvedli." zašeptal jsem.

"Neboj se. Jsi jenom můj. Nepustím tě." ušklíbl se a vedl mě zpět do obýváku.

"Slibuješ?" musel jsem se ujistit.

Harry se zastavil, vytáhl si mě nahoru a co nejprocítěněji políbil. "Slibuju, víš proč? Protože tě miluju."

"Taky tě miluju!" okamžitě jsem ho obejmul. Musel jsem. Nikdy bych nečekal, že to řekne, ale on to řekl a já byl šťastný. Ač mi umřela máma, já byl šťastný, že mám alespoň jeho. S ním bych dokázal zůstat po celý život.

Harry mě znovu položil na zem a začali jsme se líbat. Žádná vášnivá líbačka, která by nakonec skončila u něčeho zvrhlejšího. Tohle bylo tak procítěné jako nikdy nic. "Budu teď muset odjet, ale tak za tři hodinu jsem zpět." Harry mě jemně políbil. "Vydržíš to tu beze mě?"

"A co mám dělat?" povzdechl jsem si. Rozloučili jsme se a on odešel. Lehl jsem si na gauč a pustil si televizi. Nic moc nedávalo, jen na Discovery nějaké divné pořady. Díval jsem se na to, než jsem nakonec usnul.

"Slíbil jsi, že mě nepustíš!" křičel jsem na Harryho a snažil se vyrvat z rukou policistů. "Říkal jsi, že mě miluješ!"

"Jsem to, ale kecka co?" uchechtl se Harry a zmizel. Po tvářích se mi spouštělo spousty slz.

 "Pusťte mě!" pokoušel jsem se jim vytrhnout, ale oni mě násilím strčili do auta a rozjeli se pryč. Pryč od Harryho. "Tvrdil, že mě miluje. Tvrdil to." mumlal jsem si pro sebe.

"Já toho nakecám spoustu." ozval se jeho hlas a já se otočil. Seděl přímo vedle mě, ale já ho nepoznával. V jeho očích, něco tam chybělo. 

"Ty jsi lhal?" zašeptal jsem.

"Dalo by se to tak říct." uchechtl se Harry. "Však jak by se do tebe někdo mohl zamilovat? Podívej se na sebe. Jsi ještě pískle. Nikdy nic nedokážeš. Kazíš mi život. Vždyť i tvoje matka radši umřela, než aby tě znovu viděla."

"Ne." zašeptal jsem spíše pro sebe. Harry pak zmizel.

"Tvrdil jsi, že mě miluješ!" zakřičel jsem znova, ale tentokrát jsem prudce otevřel oči a díval se na zděšeného Harryho, m=ho Harryho.

"Lou, to nic. Byl to jen sen." uklidnil mě a pohladil po vlasech.

"To nebyl sen, to byla noční můra." řekl jsem a posadil se. "Opustil si mě."

"Ne, to bych ti nikdy neudělal." usmál se a dal mi pusu do vlasů.

"Říkal jsi mi spousty ošklivých věcí." zamumlal jsem, Harry to hned zamítl a obejmul mě. Snový Harry má možná pravdu. Nikdy nic nedokážu. Vždyť jsem pro spoustu lidí už mrtvý.

×