dva světy

viřivka

rano se probudim v calinove loznici, maxik lezi na druhe pulce postele a jeste spinka, calin nam dal svuj prostor a šel spat na gauc, to o nem vypovida jaky je...chvili se jen tak koukam po pokoji a pak se pootevřou dveře a nakoukne calin

,,pojd na kafe" zašepta a usmeje se, ja se pousmeju a kyvnu hlavou že jo, maxe posunu vic doprostred postele a jdu za keldou

,,jak se spalo? dobry?" zepta se me hned jak zavreme dvere do loznice

,,moc jsem nemohla usnout, ale jinak se spalo krasne, dekuju ze jsi nas tady nechal"

,,uz jsem rikal ze je to malickost, hlavne at jste v pořadku s maxikem" pohladi me po zadech a jdeme do kuchyne kde calin zapne kavovar a polozi pod nej dva hrničky

,,malej spal dobře? nebudil se nebo něco?"

,,spal jak zabitej, byl strasne utahanej po vcerejšku" odpovim mu a vezmu oba hrnicky z pod kavovaru

,,to jsem rad, aspon načerpa silu po vcerejsku"

sedneme si spolu ke stolu a dal si povidame

,,co ten nos? neboli?" podivam se na nej a pousmeju se

,,klid, jsem zvyklej z treninku, jo, sice mi vrazil ale od paratka jako je petr to ani nebolelo, kdyby to bylo naopak tak petra davaji dohromady na aru" rekne calin a zasmeje se, ja se taky zasmeju a napiju se kávy, čas nam utika docela rychle a pak se zase ozve zazvoneni

,,pokud je to petr tak ho vyrazim" řekne calin nabroušeně a jde otevřit, chvili je pryč a pak se vrátí, nese v ruce nejakou tašku, asi mu přijel balik nebo něco

,,no vidiš a ty sis myslel že to bude petr"

,,byl to on, videl jsem jak odjizdi, nechal to u dveri, zazvonil a odešel" sdelil mi calin a tašku mi předal, ja si ji nejiste vezmu a podivam se dovnitr, v tašce je maxuv nejoblibenějši plyšák, krabice nutrilonu a dopis?

„Já nevím, jak se to dělá správně. Nikdy mě to nikdo nenaučil.

Ale vím, jak se to dělá špatně. A přesně to dělám.

Nechci, aby Max vyrůstal tak, jak jsem vyrůstal já.

Prosím, dej mi čas to změnit. Já to nevzdám.

Protože vy dva jste to jediné, na čem mi fakt záleží.

Petr"

mně se zalijou oči slzama a hned jak si toho vsimne calin tak mě obejme

,,neplakej, bude to dobry, uvidiš" šepta mi do ucha a u toho mě hladi po zadech, ja se opřu o jeho rameno a v ruce drzim ten papir od petra, kdyby tak věděl jak moc mě vlastně niči...

,,hele udelam snidani hm? pro tebe i pro maxika" ozve se calin po chvilce když se mi povede dostat emoce pod kontrolu a trochu se uklidnim

,,jsi hodnej děkuju, ale mužeš jen mně, max by to nesnědl" řeknu mu když vstava ke kuchyňské lince

,,on toho moc nepoji co?" zesmutni calin a podiva se na mě

,,spiš vubec, je strašně vybiravej, sni toho strasne malo za den a pravě proto ma to mliko, doporučila nam to doktorka, je ještě malej a to mu dodá živiny ktery by měl ziskavat z jidla"

,,jo, to dává smysl, takhle malej klučina potřebuje energii"  uzna mi calin za pravdu a rozklepava vajička na panev

,,no ale přesně tohle petr nechape, podle něj je to rozmazlováni, furt řika jak už je velkej, ma pít normalni mliko a ne věci pro mimina"
calin zareaguje tak že protoči oči