dva světy

u calina

dveře za námi hlasitě bouchnou a mně v tu chvíli dojde, že se mi třesou ruce, maxík se mě drží kolem krku tak pevně, až mě to skoro bolí, ale já ho jen víc obejmu

,,to je dobrý, zlatíčko... maminka je tady, jo?" šeptnu mu do vlásků a rychle scházím schody

venku je chladněji, než jsem čekala, ale je mi to jedno jen jdu pryč

maxík pořád popotahuje, občas se mi zachvěje v náručí

,,kam jdeme?" zeptá se tiše mezi vzlykama

na chvíli se zastavím, pohladím ho po tvářičce a snažím se usmát

,,za calinem, jo? tam bude dobře"

malinko kývne hlavou a víc se ke mně přitulí

když stojím před dveřma, na chvíli zaváhám, ale pak prostě zazvoním

chvíli nic... a pak se dveře otevřou

,,lucko?" calin se zatváří překvapeně, ale hned jak si všimne mýho výrazu a maxe v náručí, úplně zvážní ,,hej... co se stalo?"

to už to ve mně rupne, slzy mi vyhrknou do očí

,,můžeme dovnitř?" hlesnu

,,ty se ještě ptáš?" uhne hned ze dveří ,,pojď, pojďte oba"

vejdu dovnitř a on za náma zavře

,,maxi, pojď ke mně, jo?" natáhne k němu ruce jemně

max chvili váhá, ale nakonec se ke calinovi natáhne, ja se posadím na gauč a dám si ruce na klín

,,tak o co jde?" sedne si vedle mě calin a pohladí mě po zádech

,,petr, je na malýho zlej, řve po něm, nechová se k němu hezky a max se ho bojí"

,,to je takovej debil ten petr, takhle se chovat k malýmu dítěti..." řekne rázně calin a pohladi malyho

,,cali ja nevim co mam delat"

,,zustanete tady, oba dva, ja vas tam ted uz nepustim, dokud se to petrovi nesmontuje v hlave" stoji si calin za svym

,,nechci otravovat..."

,,vy dva nikdy neotravujete, zustan, udelej to pro maxika" podiva se na me calin a usmeje se

,,tak jo, moc dekuju" pohladim maxika po vlasech a dam mu pusu

POHLED PETRA

,.kurva" zakricim a kopnu do botniku

,,petre?" ozve se mamka, super...ted si to vyzeru

ja se opru o zed a jak mama tak tata za mnou dojdou

,,co se deje? kde mas lucku a malyho?" zepta se mamka

,,odesli" reknu uplne jednoduse

,,coze?! petre cos jim udelal!" vyjekne mamka

,,řval jsem...na maxe, kvuli blbosti, pak jsme se pohadali, lucka vzala malyho a sli pryc" priznam se, tak jak to bylo popravde

,,petre ty nechces byt nekym jako jsem byl ja...ale ty jsi jeste horsi nez jsem byl k tobe ja, ja byl jen prisny, ale ty jsi ten nejhorsi tata jakyho znam, tohle jsme z tebe s maminkou nevychovali, byl jsi hodnej kluk...co se z tebe stalo?"

,,ty mas jedinou vyhodu ze to muzes zmenit a zacit se chovat normalne, u tebe neni pozde, u taty uz bylo pozde" rekne pro zmenu mamka a mne zacne byt blbe samotnymu ze sebe, zacnou se mi strasne trast ruce, dycham zrychlene a pokousi se ke mne dostat panicka ataka, tohle znam uz moc dobre

,,hlavne se nezapomen rozbrecet! to ti jde skvele, petre kurva vzchop se a jdi do napravit! nebo si me neprej" zarve tata a jde pryc, mamka me jen pohladi po rameni a da mi pusu na tvář

ja si vezmu klice od auta a jdu ven, je listopad a ja jdu jen v riflich a tricku, ale nezajem, ja jdu stranou...jdu si pro svoje dva poklady, sedam do svyho cernyho merglu a jedu smer calinuv byt, mame s luckou zapnuty polohy a nastesti si ji nevypla, takz vim kde jsou

POHLED LUCKY

malej mi usnul v naruči, calin mu podal deku a přikryl ho, ja ho mirně houpu a sem tam mu dam pusu

,,byl uplne vyrizenej chudak malej" rekne calin

,,vis jak me to boli ho takhle videt?" podivam se na nej

,,jako mama jsi se ale zachovala naprosto spravne, vzala jsi ho pryc a jemu se ulevilo, udelala jsi dobře" usmeje se calin

,,ale kdyz ja petra porad miluju" povzdechnu si

,,ja vim, on tebe taky, jen ted zapasi taky sam se sebou, potebuje taky cas a ne nechci se ho zastavat, to vubec jen vis ze on je slozitej"

,,ja vim cali, ja vim" pousmeju se a napiju se hermankovyho caje kterej mi udelal calin kdyz v tom se ozve zvonek

,,myslis ze je to petr?" zeptam se

,,no jasny, kdo jinej, zustan na gauci, ja to vyresim" zvedne se calin a jde smerem ke dverim, ja zustavam sedet a objmu vic maxe

,,co tady chces?" otevre calin dvere

,,musim mluvit s luckou" odstrci ho petr z cesty a jde ke mne, ma jen tricko, musi mu byt strasna zima

,,luci, j-ja vim, zkurvil jsem to, mrzi me to" klekne si na zem pred gauc a pohladi me po koleni

,,petre ja ti verim, jen necekej ze ti odpustim za jedno blby promin, dokaz to, ze se zmenis"

,,udelam pro to vsechno" odpovi mi a podiva se mi tim svym pohledem do oci

,,dobre" odpocim kratce a on se podiva na spiciho maxe

,,jsem strasnej tata, nezaslouzim si ho" promne si petr oci

,,tak to naprav"

,,muzu?" podiva se znovu na malyho a natahne ruku

,,ne, ted urcite ne, byl uplne hotovej, bude u me"

,,jo, dobře, promin" zvedne se petr, jen se nad malyho nakloni a da mu pusu na čelo

,,najednou ti na něn zaleži, podivejme se na to" ozve se calin s rukami zalozenymi na hrudi

,,kdy jsem rekl ze mi na nem nezalezi?!" vykrikne petr

,,chováš se tak, petře tobě je to ditě jedno od narozeni a jen kdyz se dohadate s luckou tě začne zajimat abys to urovnal, člověk jako ty by neměl mit děti, akorat jsi mu zkazil život tim zě vyrusta s tak strasnym tatou jako jsi ty!" zakřiči calin

jo oni dva pořad nemaji urovnanej ten spor co meli mezi sebou, jinak by na sebe takhle hnusni nebyli

,,posloucháš se? jak tohle muzeš dopiče řict! ja bych za něj dal život kdyby bylo potřeba!" znovu zařve petr, ja maxikovi opatrne zacpu ouška, nechci ať ho to probudi

,,ty bys nedal život za nikoho, zaleži ti jen na sobě, na ostatnim ne, tak drž piču" odpovi mu calin, petr k němu přijde a jednu mu natahne přimo do nosu, calin už se taky napřahne ale ja vykřiknu

,,ne! bít se nebudete! přestaňte!" vykřiknu zoufale, petr da ruce v pěst a narovna se, calinovi kape krev z nosu, chytne petra za paži a tahne ho ke dveřim

,,a dokud se ti lucka neozve tak tě tady nechci videt je ti to jasny?!" otevre calin dveře a vyhodi ho za dveře, petr do tech dveri surově kopne a jde pryč protoze byl slyšet motor od auta

calin se na me podiva a hned jde za mnou

,,promin, ale jen to tady kazil"

,,ja vim cali, mrzi me ze te praštil"

,,to neres, jsem zvyklej z boxu"

,,omlouvam se za nej" pohladim ho po tvaři