I don't like u, I just love u

My silly life

Ahoj, mé jméno je Katie Jefferson a je mi 19 let. Žiju v USA, v New Jersey. A tohle je můj příběh;
Na začátek bych asi měla říct že nejsem taková ta super sexy Američanka. Nemám blond vlasy. Nemám hezkej zadek a velký kozy. Ve skutečnosti mám tlustej zadek a velký kozy. Prostě by se nedalo říct, že jsem úplně spokojená, ale na nějakej odtučňovací tábor to taky není.
Abych se nezakecala, taky nejsem ten ukecanej tip, co někam přijde a všichni o něm vědí. Sem spíš někdo, kdo sedí v koutě, a vy si až po roce všimnete že s vámi chodí so třídy. No a co se týče oblečení, mikina a baggy kalhoty je moje uniforma. Paradoxně ale miluji nakupování a módu. Takže mám spostu oblečení které si asi nikdy nevezmu na sebe.
Abych dokončila svůj vzhled, mám dlouhé hnědé vlasy, zeleno-hnědé oči a celkem pěkné rty. Vlastně můj obličej je jediné co se mě líbí.
Teď je asi čas na moje životní story, co? No nebudu to protahovat, chápu že si tohle nečtete kvůli mim životním traumatům.
Takže vše začalo když jsem narodila, mimochodem to bylo tady v USA, v New Jersey. Moje rodina tu žila už 2 roky předtím. Měla jsem staršího nevlastního bratra, YoungMina, ale říkal si Aron. Ano, byl to korejec, poloviční. Jeho otec žil v Koreji. Prvních pět let mého života bylo nádherných. Poté ale můj otec onemocněl na rakovinu, a my jsme spěšně odjeli do Koree ještě dřív než táta umřel. Bylo to pro mě hrozné, ale snažila jsem se přesto přenést. V Korei se moje máma dala zase dohromady s Aronovým tátou. Ten zajistil že jsme měli vše co jsme potřebovali, a mnohem víc.
Já sem moc kamarádů neměla. Neuměla jsem moc korejsky, a byla sem zamlklá a odtažitá. Hodně času sem trávila s Aronem. Byla s ním sranda a měli jsme hodně společného. Měli jsme rádi tanec a rap, a hlavně jsme oba nesnášeli K-pop. Ano, ano. Teď to přestanete číst, jelikož se sáčkuju do vašich oppas. Ale mám k tomu vlastní důvody. Nebudu mluvit o tom že jen zpívají něco co sami nevymysleli, ale o tom jak jsou namyšlení. A jak to vím? Aronův otec vlastní nějakou velkou uměleckou společnost, takže jsem je potkávala dost často. A opravdu jsem je nemohla vystát. S Aronem jsme si z nich dělali srandu, různě je popichovali a dělali jim neschvály. Jenže pak se vše začalo měnit. Aron se přestal bavit o K-Popu, málokdy se vracel domů. Máma byla furt smutná. Pořádá se hádala s Aronovým tátou. A já byla stále sama. Takže když přišla se zprávou že se vracíme do USA, málem sem skákala radostí. Jenže pak mi oznámila že Aron tu zůstává. Byla jsem hrozně nešťastná. On byl jediný, který mi byl kdy blízký. A teď mě opouští. To byla poslední kapka. Už jsem byla vyčerpaná z toho jak na mě furt někdo kašlal. V té chvíly jsem si slíbila že už se nikdy nikomu neotevřu. A vydrželo mi to, dokuď... O tom později.
Rozhodně v USA to nebylo nic moc. Prostě normální život puberťačky, co je nasraná na svět. No, byla jsem v celku klidný dítě až na pár průserů. A to dokonce i po tom co mi matka oznámil, že můj bratr. Ano, ten samý bratr, co si dělal srandu z K-Popu, bude debutovat pod skupinou Nu'est jako lead rapper. Vůbec sem to nechápala. V tu chvíli jsem přerušila všechny, byť byli dost ubohé, vztahy s ním. Matka mi furt opakovala jak mu mám dát šanci atd., atd. Ale já to prostě nemohla překousnout. Můj bratr bude jeden z těch šampónků co dělají co se jim řekne. No a ještě víc mě dostalo když sem viděla ty debutobé fotky. Růžová? A co ten blonďák? Nebo spíš blondýna. Jako, abych nebyla zlá, netačili ani nazpívali nejhůř. A bráchovi s tím druhým klukem se rap celkem povedl. A zpívat o šikaně, to taky není špatné téma. Ale vzhledem že na tom měli nula práce, nedá se to počítat.
No když to tady tak hezky hateuju, měla bych prozradit co poslouchám já za hudbu. No, asi sem se už zmínila že mám ráda rap. Ale určitě jsem se nezmínila že miluje ten korejskej. Ano, miluju k-hiphop. A Jessi je moje královna. Ale to jen tak mimo.
No i přesto jsme zůstala celkem hodnou puberťačkou. Z mámou jsme celkem vycházeli, dokuď si nenašla Johna. Chtěl abych mu říkala tati, a to se s mamkou znali asi měsíc. V té době jsem doufala, že se rozjedou, nebo že ho přejede autobus. Bohužel se ani jedno nestalo.
John je totiž milionář. Vlastně, kdykoliv se mě chtěl zbavit, tak mi vrazil peníze. Ano vím, správná holka by je nevzala. Ale já jsem jen člověk, a navíc způsob jakým se ke mě choval. Řekněme že to byla pokuta. No a to je důvod proč mám tolik oblečení, které nenosím. Co jsem asi s těma peněžma měla dělat. Kino mě nebavilo a tlustá sem i bez jídla. Nakupování mě prostě uklidnilo.
Brzo jsme se přestěhovali za ním, do New Yorku. A tak vypadal můj život. Po dva roky jsem bydlela v luxusním domě, bratra idola a dny sem trávila v nákupním centru. Idylka? Bez kamarádek, bez otce, bez matky, bez bratra. Sama. Dokud jsem své milované máti nezačala lézt na nervy. Tak ji nenapadlo nic lepšího, než mě poslat za svým slavným bratrem na převýchovu. A to je důvod proč už 4 hodiny sedím nad kufrem, a rozmýšlím se jakou mikinu si vzít. Ale nejradši bych si nebrala ani jednu...

_________________
Ahojky, takže první taková úvodní kapitolka. Představovala bych si tak 20 ale Who knows? ;) Takže pokud se líbilo, budu ráda za jakoukoliv reakci. Jo a ještě něco. Píšu taky povídku Seungri X CL X G-Dragon. Pokud vás to zajímá, určitě se podivejte.
Takže ahoj! ✋